čtvrtek, 2. dubna 2015, 08:40
Olomoucká radnice se již druhým rokem oděje do modré barvy na znamení podpory Světového dne autismu. Jde o celosvětovou akci, která má za cíl širokou veřejnost seznámit s touto nemocí a informovat, jak s ní lidé žijí.
Pokud se ve čtvrtek projdete kolem olomoucké radnice, možná ji zrovna zastihnete v modrém hávu. Zapojí se tak do celosvětového programu ke dni Světového dne autismu s názvem Light it up blue, neboli Rozsviťme se modře. A proč modře? Právě tato barva je symbolická pro komunikaci a sebevyjádření, s čímž mají právě lidé trpící autismem v běžném životě největší potíže.
„Jsem velmi rád, že se Olomouc zapojuje do programu ke světovému dni autismu. Takovéto akce jsou nejlepší příležitostí, jak poznat odlišnost každého z nás a pozitivní stránky jinakosti, kterou lidé s touto formou poruchy představují,“ vnímá dnešní akci náměstek primátora Pavel Urbášek. „Zapojujeme se do akce tak, že bude modře nasvětlená radnice, konkrétně radniční věž, renesanční lodžie, obřadní síň a vstup do radnice. Jedná se o netradiční a zajímavou akci, která pomůže zvýšit povědomí o této nemoci, a současně jde i o netradiční oživení veřejného prostoru v centru města,“ říká Radim Schubert z oddělení kultury.
K celé akci se vyjádřila i Markéta Jandeková, předsedkyně občanského sdružení Jdeme autistům naproti. "Srdečně vás v tento den zveme na 17,30 do Kina Metropol, kde proběhne promítání série pohádkových příběhů. Celá projekce bude speciálně upravena pro děti s autismem, a to tak, že ozvučení i osvětlení sálu bude ztlumeno, z důvodu smyslových obtíží, které lidé s autismem většinou mají. Vstup na promítání je zdarma," zve Jandeková na odpolední program.
Člověka s autismem na první pohled nepoznáte. Odhalí ho až odlišné chování od ostatních při delším pozorování. Autistické dítě je často označováno ve společnosti jako nevychované, protože neadekvátně reaguje na nastalé situace, dospělý autista zase těžkopádně řeší sociální situace. Lidí s autismem ale není třeba se bát, je důležité naslouchat jejich průvodcům, což bývají většinou jejich rodiče, nebo osobní asistenti, kteří tlumočí potřeby a pocity často nemluvícího dítěte, či dospělého.
Autor: L. Behingerová
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat.