O letošní Českou cenu za architekturu se budou ucházet i olomoucký Vault 42 nebo centrum Baluo

V letošním ročníku ČCA výrazně vzrostl počet projektů dokončených teprve v předchozím roce a nejinak je tomu mezi nominovanými díly. V roce 2017 jich bylo dokončeno dvacet pět, osm pak mezi roky 2014 až 2016. Stejně jako u celkového počtu 145 přihlášených děl do letošního ročníku ČCA,
i pro nominované je příznačná vysoká převaha soukromých investic nad veřejnými. Těch je mezi 33 nominovanými pouze sedm. Nejčastějším tématem letošních nominací jsou stejně jako vloni rodinné domy a vily, kterých je třináct.

Zda některá z realizací nacházejících se ve Olomouckém kraji, osloví porotce natolik, že se zařadí mezi finalisty, bude jasné 19. listopadu 2018 na slavnostním galavečeru ve Foru Karlín v Praze. Na akci budou rovněž vyhlášeny výsledky ocenění za výjimečný počin a ceny partnerů. Předcházet bude pečlivý výběr poroty, která se s řadou realizací seznámí přímo v terénu. Den po galavečeru se v Galerii Jaroslava Fragnera uskuteční vernisáž výstavy České ceny za architekturu 2018.

Realizace v Olomouckém kraji

Vault 42

Lokalita: Olomouc

Autoři: Ing. arch. Pavel Nalezený, Ing. arch. Radek Vaňáč, Studio Raketoplán, www.raketoplan.com

Vault 42 je vize sdíleného pracovního prostředí vepsaného do téměř nedotčené klasicistní budovy vojenských pekáren. Uvnitř hradeb starobylé olomoucké pevnosti, pár desítek metrů od katedrály svatého Václava ční odhalené zdi mohutné stavby. Více než dvě stě let staré cihly dnes halí svěží listoví břečťanu.Dvoupodlažní podkovovitá hmota s vysokou sedlovou střechou obklopuje pokojný, kamenem dlážděný, dvůr. Koktejl sdílených kanceláří vyplňuje část přízemí. Po pískovci schodiště se nakonec vyšplhá i o patro výš do protáhlého zálivu kuchyně. Obě podlaží jsou těžká, nejčastěji vykrojená valenými klenbami. Čisté bílé klenby však zdem všechno břímě odpouští. I naším přáním bylo neudělat tu téměř nic. Pohyb ‘vaulterů‘ probíhá podélně po vnitřní a vnější ose. Vnitřní dvorová páteř je kratší a slouží všem. Vnější, o něco užší, je o poznání diskrétnější a přináší jednotlivým místnostem kus nezávislosti. Objevuje trojúhelné schodiště, jehož dvě dávná ramena svírají zrcadlo s původní vnitřní studnou. Rušná vstupní burza vítá návštěvníky cihelnou oponou, co sahá až po oblý strop a dělí tento prostor na světlou recepci s posezením a dvouúrovňovou pozorovatelnu. Napravo odsud, za silnou příčnou zdí je louže. Metr hluboká díra ve zvýšené smrkové podlaze. Zóna klidu, kde mysl spočine a uloví steak pořádného ticha. Nalevo od vstupu, je cowork. Parkoviště dle potřeby rozmístěných pojízdných ulit. Sem se schovám a občas můžu pohledem vyrazit za myšlenkou. Dál na západ plán uzavírá velkorysá zasedací místnost. Skrz okno ve fasádě jde zmizet pryč k valům citadely.

Kampus fakulty tělesné kultury UPOL

Lokalita: Olomouc

Autor: Miroslav Pospíšil, atelier-r, s.r.o., www.atelier-r.cz

Celý řešený komplex se skládá ze 4 budov a z důvodů financování se dělil na dvě samostatné investiční akce. První je Aplikační centrum BALUO v areálu Fakulty tělesné kultury UP v Olomouci, která obsahuje 3 novostavby, a to SO.02 spojovací koridor, SO.03 testovací hala a SO.04 testovací bazén. Další etapou výstavby byla rekonstrukce a nástavba bývalé prádelny na objekt SO.01 Centrum kinantropologického výzkumu Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, která se dokončila jako poslední. Všechny 4 objekty jsou navzájem propojeny do jednoho provozního celku. Základním účelem staveb je výzkum se sportovně-medicínským využitím ve spojení s procesem výuky. Spojovací koridor tvoří hlavní vstupní objekt do komplexu. V přízemí se nachází bufet, recepce a respirium. Odtud jsou pak přístupné ostatní objekty, ve kterých se nachází bazén, prostorná tělocvična, gymnastický sál, lezecká stěna (vnitřní i venkovní), lyžařský trenažér, prototypové dílny, testovací laboratoře, pracovny pro výzkum a k tomu všemu potřebné hygienické, administrativní a provozní zázemí. Jednotlivé budovy celého areálu jsou tvořeny čtyřmi jednoduchými kvádry, které se navzájem liší svým provozním využitím a také svými hmotami. Z venkovní strany je vzájemná odlišnost zdůrazněna také materiálem použitým na opláštění jednotlivých budov. Fasádu testovací haly tvoří pohledový beton s lezeckými chyty, testovací bazén je opláštěn dřevěnými lamelami, hmota kinantropologického centra je obložena keramickými pásky a spojovací koridor sevřený mezi ostatními objekty uzavírají zejména prosklené fasády. Kvádry tedy vytváří snadno čitelnou kompozici. Jak na fasádách, tak i v interiéru se ve významném rozsahu opakují shodné materiály, a to pohledový beton, dřevo a sklo.

Kaple sv. Vendelína

Lokalita: Osek nad Bečvou

Autor: prof. Ing. arch. Petr Pelčák, Pelčák a partner architekti, www.pelcak.cz

Rodinná kaple v podhůří Oderských vrchů, na polnostech v historickém vlastnictví rodu sedláků šikanovaném po komunistickém puči, je věnována památce stavebníkova dědečka. Stavebník ji postavil svépomocí. Do krajiny je vevázána svojí polohou na hřebenu – avšak nikoli na vrcholu – svahu na hraně lesa, zapojením do rytmu třešňové aleje při polní cestě, svojí osou hledící na východ na obec Osek a k vrchu Hostýnu. Vůči přírodě vystupuje přesnou geometrií svého těla určenou Le Corbusierovým Modulorem, jeho abstrahující bílou barvou a materialitou betonu šalovaného do kmenů stromů. Vertikální kanelování stavby dané otisky pečlivě řazených kmenů bednění lze vnímat jako motiv zasvěcený přírodě, avšak stejně tak jako základní motiv lidské kultury a odvěký sakrální symbol. Roseta východní fasády je „zasklena“ čirými a modrými skleněnými „kameny“, odpadem ze sklářských pánví při tavení skla, nazývanými skláři harklos. Kapli uvnitř vymalovala Hana Puchová, sochu vytesal Jiří Středa, zvon odlila zvonařská dílna Tomášková – Dytrychová.