KOMENTÁŘ: O kouřové cloně z trenek a Kohoutovi na čínském smetišti

Prezident Miloš Zeman je bezesporu geniální politik, který se toho prostě nebojí. Zatímco jiní příslušníci politických stran vytvářejí kouřovou stěnu nad svými piklemi čistě metaforicky, Zeman ji vyvolal skutečným kouřem. Konkrétně spálením svých trenek.

Pokud jste se podivovali, proč se prezident během celého demonstrativního flambování spodního prádla tak spokojeně usmíval, odpověď přišla jen o dva dny později.  Nutno ještě zmínit že před obřadním grilováním se Zeman sešel s premiérem v demisi Andrejem Babišem a šéfem ČEZu Danielem Benešem. Schůzku a její výsledky se prezident pokoušel zahalit dýmem ze spálených rudých trenek.

Co tato trojice vymyslela o budoucnosti české energetiky, zatím nevíme. Co se však prezidentovi podařilo protlačit v otázce chystané vlády mezi ANO, ČSSD a Komunisty, se národ dozvěděl hned v sobotu ráno.  Babiš nakonec na post ministra zahraničí nejmenuje Miroslava Pocheho. To je ten politik, který se před sedmi lety kvůli neprůhlednému financování ČSSD raději stáhnul do politického exilu v Evropském parlamentu. V Bruselu měl nejspíš čas se nad sebou zamyslet, protože začal vystupovat jako relativně rozumný politik, který nechce uprchlíky střílet kvérem už na hranicích. Dokonce během prezidentských voleb podpořil politický fíkus Jiřího Drahoše.

A protože na světě nezapomínají jenom sloni a Miloš Zeman, bylo jasné, že Pocheho kariéra v nové vládě byla sečtená ještě předtím, než vůbec začala.  Myslet si však, že Zemanova politická válka proti Pochemu byla vedená čistě z osobních pohnutek je sice oprávněné, ale ne zcela přesné.  Zeman měl k zaříznutí Pocheho ještě výrazně nebezpečnější důvod.

Prezidentovým žhavým a protežovaným kandidátem na šéfa české diplomacie je totiž ekonom Jan Kohout, který už nějaký ten pátek šéfuje Institutu Nové hedvábné stezky. To je platforma s ne tak úplně transparentním financováním, která lobbuje u českých politických elit za čínské zájmy. Samotného Kohouta třeba projekt ChinfluenCE označil za jednoho z významných přisluhovačů Pekingu.

Co si tedy ze stávající situace můžeme odnést? Zemanova láska k Číňanům neopadla ani s náhlým zmizením jeho čínského poradce. Naopak pomocí politického piklení se snaží dostat na post ministra zahraničí Kohouta, který u nás dlouhodobě hájí čínské národní zájmy, a to i v případech, že jsou v rozporu s těmi českými. Pokud se tak stane, má Česko zaděláno na vážný bezpečnostní problém o mezinárodní ostudě ani nemluvě dříve, než stačíte říct popel z trenek.

Abychom však nekončili na tak negativní nótu v celém tom zmaru, můžeme najít alespoň jednu pozitivní stránku.  Zemanovy kouřové clony, ať už z opékaných trenek či kundě v rozhlasu za ty roky začaly být předvídatelné a lidé se jimi nenechávají rozptýlit tak snadno jako dřív. A to je určitě dobrá zpráva pro naši demokracii.