K lidem na Olomoucku míří 26 000 postních krabiček. Můžou do nich dát něco pro chudé

Starobylá tradice  - Postní almužna hlásá: Kdo se modlí, ať se postí. Kdo se postí, ať je milosrdný. Lidé, kteří se zapojí, udělají něco pro sebe i pro druhé. „Peníze vhozené do postní kasičky by měly být především za to, co jsme si sami pro sebe odepřeli (kouření, sladkosti - cokoliv, co máme rádi a za co utrácíme peníze). Postní almužna má mít především duchovní a formační rozměr a z tohoto snažení má na konci vzniknout nějaké viditelné dobro,“ uvádí ředitel Arcidiecézní charity Olomouc Václav Keprt. Tipy na potřebné dávají Charitě kněží nebo i lidé, kteří se do almužny zapojí.

Třeba na Zábřežsku Postní almužna pomáhá v případech, do kterých Charita původně nezasahovala. Těmi jsou studium a další osobnostní, duchovní, kulturní a sportovní rozvoj dětí a mladých. „V posledních letech jsme například platili ubytování studentce z početné chudší rodiny v místě výuky a přispěli jsme na stravu ve školce dítěti, které potřebovalo kontakt s vrstevníky. Almužna pomohla uhradit i poplatky za umělecké kroužky a táborové pobyty nebo pořídit speciální brýle dítěti se zrakovou vadou,“ vypočítává ředitel Charity Zábřeh Jiří Karger. Podle něj příspěvek z almužny stojí i za rozvinutím projektu POMPO. Přes ten Charita Zábřeh rozdává do chudých domácností s dětmi balíčky s potravinami, plenami, hygienou a čisticími prostředky. 

Charita Přerov směřuje příspěvky z Postní almužny k lidem, kteří se náhle ocitli v nouzi. „Podpořili jsme třeba středoškoláka, jemuž zemřela pěstounka a musel se náhle vypořádat s opatřením základních potřeb, například se zaplacením jídla a nájmu,“ sděluje za Charitu Přerov pastorační asistentka Emílie Šmídová. Ta za almužnu nakupuje i školní pomůcky pro děti z chudých rodin. Loni tak výbava do školy putovala třeba k pěti dětem, jejichž maminka na ně zůstala sama. „Paní dělá, co může, ale postarat se o pět dětí je velmi náročné. Zvlášť, když chodí všechny ještě do školy,“ dodává charitní pracovnice.

Doba půstu znamená Obrácení se

Hlavní náplní postní doby není bezduchý půst a odříkání. Ale obrácení se člověka k Někomu, kdo chce nabídnout více, než to, čím právě daný člověk žije. Jak na to, přibližuje prezident Arcidiecézní charity Olomouc a duchovní v jedné osobě Bohumír Vitásek: „Moudrost předávaná po staletí doporučuje čtyři kroky na cestě obrácení: půst, modlitbu, almužnu a smíření. Modlitbou se člověk spojuje s Bohem, naslouchá mu, rozlišuje, jak a kudy se má ubírat jeho život. Postem se člověk něčeho dobrovolně zříká (peněz, času, aktivit…) a to, čeho se zřekl, poskytuje potřebným – což je podstatou almužny. Smíření pak člověka naplňuje pokojem ve vztahu k Bohu, k druhým i k sobě.“

Postní krabičku lidé obdrží ve své farnosti či v kostele o Popeleční středě (14. února) nebo o první postní neděli (18. února). Krabičku pak odevzdávají zpět o Květné neděli (25. března), v některých obcích až po Velikonocích.