ROZHOVOR: V politice je nutné umět potlačit vlastní ego, říká krajský radní Aleš Jakubec

Máte za sebou bohatou politickou kariéru od roku 2002, takže už jste profesionální politik?
Začal jsem se jím cítit asi tak dva měsíce zpět. Po tom, co jsem byl osm let v radě města a čtyři roky jsem byl náměstkem primátora, tak se nám nepodařilo obhájit zastupitelské mandáty a já jsem se na dva roky vrátil na svou alma mater, na Univerzitu Palackého, kde pracuji jako odborný asistent na fakultě tělesné kultury. Teď jsem se vrátil znovu do politiky a získávám znovu zkušenosti. 

Myslíte si, že je Olomouc vhodná pro rodinu?
Myslím si, že Olomouc je pro rodinu, jak město, tak i kraj. Snažíme se o to. Samozřejmě vždycky to záleží na té rodině, jak si to nastaví. Podpory, které dnes dává, jak stát, tak kraj, rodinám, jsou podle mě skutečně velké. Co chybí v Olomouci, tak to je příroda. Proto rádi vyrážíme na chalupu, kterou máme u Litomyšle, odkud pochází manželka. Rádi tam pak vyrážíme do lesů.

Co děláte ve volném čase?
Snažil jsem se zase znovu začít běhat, což jsem dlouhou dobu teďka vynechával. Je to radost. Snažím se běhat, daří se mi to dvakrát až třikrát týdně. Jinak chodím se psem. My máme šíleného psa, je to erdelteriér, a potřebuje být venku. A když přijdu domů a začnu se věnovat rodině a dětem, tak člověk na politické problémy rychle zapomene. Aspoň na tu chvíli.

„Chci podpořit vzdělávání kritického myšlení“

Co máte na starosti a jaká jsou očekávání?
Jsem radní pro oblast školství a vzdělávání. Představa, že člověk vstoupí do politiky a že se stane náměstkem hejtmana či radním pro nějakou oblast a začnou nějaké dramatické změny, tak to nejde. Ten systém je relativně odolný, vůči nějakým třeba i s prominutím bláznům, kteří by chtěli opravdu něco velice dramaticky měnit, což nemusí být vždycky úplně správně. Kroky samozřejmě budou postupné. Naše vize, které vznikly, když jsme tvořili náš volební program, chceme promítnout do programového prohlášení. Řekněme si třeba tři nebo čtyři nejdůležitější body: my víme, že vztahové klima na školách nebývá někdy úplně ideální, je tady problém s kyberšikanou – to jsou věci, kterým se chceme věnovat, samozřejmě ve spolupráci s psychology, kteří na školách bývají. Bohužel psychologové teď mají končit, protože jsou placeni z projektových peněz šablon. Má být rok pauza a ředitelé se mě ptají, co mají dělat. Tady chci pomoci školám s psychology. Další věcí, kterou chci podpořit, je vzdělávání kritického uvažování. Je zde přemíra informací, studenti mají často problém se orientovat ve „fake news“. A dále, aby si byl žák schopný dobře vybrat další studium, aby ho to bavilo a aby si pak po jeho skončení našel práci. Aby nabídka studijních oborů odpovídala poptávce trhu práce. Kvituji například, co dělala předchozí politická reprezentace kraje, která zavedla stipendia, která podporovala technická vzdělání a řemesla. To považuji za důležité.

Jak vzpomínáte na svůj studijní pobyt v Belgii?
Já na tuto dobu velmi rád vzpomínám, protože jsem se tehdy ocitl v cizím prostředí relativně sám. Měl jsem studovat v anglickém jazyce, což bylo náročné, poněvadž mi jazyky nikdy nešly. Naštěstí jsem rok předtím strávil v Americe, kde jsem se trošku anglicky naučil. Rád na to vzpomínám, a hlavně jsem pak pokračoval na fakultě v postgraduálním studiu, a tento pobyt v Belgii mi pomohl zejména z hlediska metodologie výzkumu.

Jak hodnotíte fungování koalice a její výdrž?
Věřím, že to vydrží. Samozřejmě jsou chvíle, kdy je to náročnější, ale je to hlavně o komunikaci. Nejhorší je, když lidé mezi sebou nekomunikují, pak přeteče pomyslný džbán a pak je už těžké hledat nějaká řešení. Podle mě je potřeba si zavčasu vyříkat kritické okamžiky a momenty a musíme se domluvit hledat konsenzus. O tom je politika. Když to srovnám se svým původním působením na úrovni města, kde jsme byli čtyři subjekty, tak teď je to rozdíl, teď je nás sedm. Je to náročnější, je to opravdu o tom umět potlačit své vlastní ego.

Aleš Jakubec (* 19. března 1976 Prostějov) je český politik a vysokoškolský pedagog, od roku 2020 zastupitel a radní Olomouckého kraje, v letech 2010 až 2018 zastupitel města Olomouc (v letech 2010 až 2014 také radní města a v letech 2014 až 2018 pak náměstek primátora), člen TOP 09. Narodil se v Prostějově, dětství strávil v nedaleké vesnici Výšovice. Od svých 18 let, kdy začal studovat učitelský obor tělesná výchova a biologie na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého, žije v Olomouci. Promoval v roce 1999 a získal titul Mgr. Po ročním pobytu v USA absolvoval postgraduální studium v oboru kinantropologie se specializací na fyziologii zátěže na FTK UP v Olomouci (získal tak titul Ph.D.). Stěžejní stáží byl pro něj semestrální studijní pobyt na Katolické univerzitě v belgické Lovani.

Je ženatý a má dvě děti. Žije ve městě Olomouc, konkrétně v části Nová Ulice. Ve volném čase sportuje a kromě cyklistiky a volejbalu se pravidelně účastní Olomouckého půlmaratonu. Aleš Jakubec je také autorem několika publikací se sportovním a lékařským zaměřením.  V krajských volbách v roce 2020 byla z pozice člena TOP 09 zvolen zastupitelem Olomouckého kraje, a to na kandidátce subjektu „Spojenci - Koalice pro Olomoucký kraj. Na konci října 2020 se navíc stal radním kraje.

Se kterou nežijící osobností byste se rád setkal?
Určitě Václav Havel. Je to pro mě symbol demokracie, symbol člověka, který byl schopen komunikovat, který byl schopen hledat konsenzus. I když mu pak bylo vyčítáno, že byl až příliš konsenzuální. Je to to, co nám v dnešní době chybí. Člověk, který je schopen říct, co si myslí, a přitom neuráží a neútočí.

Co jste se naučil v uplynulém roce?
Naučil jsem se, nebo spíš jsem pochopil, že mít jedno dítě je těžké, ale mít dvě děti není dvakrát těžší, ale možná třikrát těžší. Pochopil jsem, jak je to náročné pro manželku a pro ženy, které zůstávají doma. Když jsem teď po vánočních svátcích šel v pondělí do práce, tak jsem se těšil. Říkal jsem si, že si konečně trochu odpočinu. Ne, že bych tam nepracoval, aby to zas tak nevyznělo (smích). S dětmi je to opravdu práce. I když je to radost, je to velice náročné.

Co covid dal a vzal?
Když jsem se s covidem poprvé setkal a kdy ovlivnil můj život, to bylo někdy v březnu. Byl vyhlášen nouzový stav a na fakultě, kde pracuji, jsme přešli na online výuku. Na rovinu se přiznám, že jsme s tím nikdo neměli velkou zkušenost. Někdo možná vytvářel výukové texty, někdo učil přes e-learning, ale tohle byla ta největší zkušenost. Pak jsme odjeli s rodinou na chalupu, kde jsme strávili skoro dva měsíce. Já jsem odtud pracoval, někdy jsem dojížděl do Olomouce. Byla to velká izolace, dva měsíce odloučení. Pak se to postupně začalo obnovovat, takže přišla radost. Poté přišla další vlna. Možná již můžeme říct, že máme třetí vlnu, ale zatím to tak nikdo nenazval. Ovlivňuje to veškeré dění, naše setkávání, naše politické debaty. Covid ovlivnil i naši kampaně před volbami, kdy shodou okolností dva dny po volbách jsem byl pozitivně testován.

Jak komentujete dění v Americe?
Nejsem rozhodně příznivce Donalda Trumpa, ačkoliv se považuji za pravicového politika. Skutečně si myslím, že takový psychopat do politiky nepatří. Omlouvám se, ale v tomto okamžiku si tohle dovolím říct. Člověk, který kvůli osobním ambicím je schopen rozpoutat to, co se v Americe děje a můžeme mít obavy, aby nevypukla občanská válka, to je naprosto něco šíleného.

Jaké jsou neřesti Aleše Jakubce?
Mám rád pivo (smích). Ostatní alkohol bych ani nemusel mít, ale já si jdu rád sednout do hospody. A to není jen o pivu, ale že si člověk sedne a může trochu vypnout, popovídat si s přáteli.

Co byste popřál lidem do roku 2021?
Všem bych popřál to, co si přejí ostatní. Hodně zdraví a ať nás situace s covidem dlouho nezatěžuje. Uvidíme, jak proběhne očkování. Přece jen věřím tomu, že se ta situace brzy vrátí do relativního normálu.