V práci mi vždy udělá radost pokrok ve vývoji dítěte, říká poradkyně Společnosti pro ranou péči

Jak dlouho již pracujete jako poradkyně rané péče?

Pracovala jsem rok v poradně rané péče Dorea Brno, poté jsem se opět soustředila na doplnění vzdělání. Po dokončení magisterského studia jsem nastoupila do Společnosti pro ranou péči, kde pracuji už 4 roky.

Co Vás vedlo k výběru takového oboru?

Studovala jsem Střední zdravotnickou školu Zlín, kde jsme v rámci výuky absolvovali přednášku poradkyň ze střediska rané péče Educo Zlín. Seznámili nás s oborem, se službou raná péče a jejich prací. Přednáška mě zaujala natolik, že jsem s Educem začala spolupracovat v rámci dobrovolnictví, vypomáhala jsem např. na jejich akcích pro rodiny. Velmi mě to bavilo, a proto jsem se po střední škole rozhodla pro studium oboru speciální pedagogika, konkrétně oboru Speciální pedagogika raného věku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Již tenkrát jsem věděla, že se chci věnovat právě dětem raného věku a pracovat jako poradkyně rané péče.

Co všechno jste se během nástupu do práce musela naučit, jak probíhalo zaškolení?

Zaškolení je dlouhý proces a v tomto oboru se v podstatě člověk učí každý den. Proces zaškolení je u každého poskytovatele rané péče určitě trochu jiný. V mém případě to bylo tak, že jsem po nástupu měla tříměsíční zaškolení. Kolegyně se mi v tomto období hodně věnovali, předávali mi postupně informace týkající se procesních věcí a chodu služby, ale probíhalo i předávání odborných informací, musela jsem se seznámit se standardy kvality služby. Zároveň jsem v rámci zaškolení absolvovala společně s kolegyněmi několik konzultací v jejich rodinách, aby se s průběhem konzultace a vůbec služby lépe seznámila. Velkou součástí zaškolení je také samostudium – měla jsem možnost se dovzdělat a projít si odbornou literaturu, kterou ve středisku máme k dispozici.

S jakou cílovou skupinou dětí vlastně pracujete?

Dle zákona je raná péče poskytována rodinám dětí do 7 let. Takže se jedná o děti ve věku 0 -7, které mají tělesné, mentální a kombinované postižení, včetně dětí s poruchou autistického spektra.

Vzpomenete si ještě na Vaši první konzultaci v rodině?

Ano, vzpomínám, byla to rodina, která mi stejně jako všechny ostatní hodně přirostla k srdci. Měla jsem ale velkou radost, když jsme nedávno poskytování služby ukončily, protože rodina již celou situaci zvládala sama, byla orientovaná, věděla, kde a jak vyřídit potřebné záležitosti, jak podpořit jejich dítě ve vývoji. Proto sama rodina zhodnotila, že již podporu naší služby nepotřebují. Ukončení poskytování služby provází vždycky hodně ambivalentní pocity, s rodinou jsme jako poradkyně v kontaktu i po několik let, takže si určitě časem vybudujete vztah, ale přesto máme vždy i radost, protože to znamená, že se rodina někam posunula a že jim služba pomohla.

Co Vám dělá/ přináší v práci radost?

Určitě jakýkoliv pokrok – ať už pokrok ve vývoji dítěte nebo v přístupu rodiny k jejich nesnadné situaci. Rodiče s námi pokroky dětí často sdílejí a máme společnou radost, když si dítě osvojí novou dovednost. Radost mi určitě přináší i můj osobní rozvoj, v téhle práci se člověk každý den učí a vždycky mi udělá radost, když se mi něco podaří lépe než posledně, když mám možnost se rozvíjet a vzdělávat.

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?

Hodně záleží na tom, zda v ten den mám domluvené konzultace v rodině. V práci máme také hodně vzdělávání a supervizí. Nejběžnější den ale vypadá tak, že ráno sednu do auta a jedu na konzultaci do rodiny, která trvá cca. 2 hodiny. Po návratu do střediska zapíšu zápis z dané konzultace. Je to proto, abychom zaznamenaly vše, co se na dané konzultaci dělo, na čem jsme se s rodinou domluvily jako na dalším postupu, jak probíhala přímá práce s dítětem atd. Důležité je to zejména z hlediska kontinuity – máme pak jasný přehled o tom, jaký např. dítě udělalo ve vývoji pokrok, o jakém tématu jsme na minulé konzultaci s rodinou hovořili a musíme s němu ještě vrátit atd. Po dopsání zápisu buď jedu na další konzultaci, nebo se začnu připravovat na další den – to znamená, že si projdu právě záznamy z konzultace v rodině, kam mám následující den jet, abych věděla, čemu se na konzultaci budeme věnovat, připravím si vhodné pomůcky pro dítě atd.

Jak potom vypadá taková běžná konzultace v rodině?

Konzultace má většinou dvě části – jednak přímá práce s dítětem, kdy společně s rodiči dítěti nabídneme několik pomůcek, společně zhodnotíme jeho pokroky, dáme rodičům instruktáž a doporučení, jak s pomůckami s dítětem dále pracovat. Pomůcky má rodina možnost si zapůjčit do další konzultace, a práci s nimi s dítětem zkoušet i v období mezi konzultacemi. Další částí je pak rozhovor s rodiči – předání potřebných odborných informací, rodiče mají možnost s poradkyní sdílet jejich situaci a témata, která jsou pro ně aktuální. Každá konzultace se ale přizpůsobí aktuální potřebě rodiny. A to nejen z hlediska průběhu konzultace, ale i času. Domluvený čas konzultace se snažíme maximálně přizpůsobit jak potřebám dítěte, tak dennímu režimu rodiny. ¨

Kolik konzultací denně poradkyně zvládne?

Nejčastěji 1 – 2, záleží na bydlišti rodiny. Naší působností je totiž celý Olomoucký kraj, dojíždíme tedy do všech vzdálených koutů, a proto někdy hodně času trávíme na cestách.

Jak často má rodina možnost tyto konzultace využít?

Tohle bude opět u každého poskytovatele rané péče asi trochu jiné, u nás to je jednou za měsíc, za dva nebo za tři. Jednou za 3 měsíce je nejmenší možná frekvence, právě proto, aby služba neztratila kontinuitu. S rodinou se vždy předem domlouváme, jak často konzultace chtějí využít. Mezi konzultacemi ale mohou rodiny být s poradkyní v kontaktu po telefonu nebo e-mailu. Nepsaným pravidlem je, že postupně s poskytováním služby by potřeba konzultací měla být přirozeně menší.

Jak Vaši službu rodina může kontaktovat? Jak probíhá přijetí do služby?

Rodiny na nás kontakt dostávají buď od odborných lékařů, logopedů, psychologů nebo dalších odborníků. Ve velkém měřítku si na nás najdou kontakt sami na internetu. Po tom, co nás rodina kontaktuje, ozve se jim naše pracovnice, která si s rodinou domluví tzv. informační schůzku, na které je seznámí s průběhem služby a s tím, co jako raná péče nabízíme. Pokud naše nabídka je to, co rodina vnímá, že potřebuje, je domluveno vstupní jednání a zhodnocení psychomotorického vývoje dítěte, s rodinou je uzavřena smlouva o poskytování služby, jsou seznámeni s jejich poradkyní rané péče a dalším krokem jsou již konzultace v rodině. Všechny podstatné informace ale rodiče najdou na našem webu www.ranapece.cz
 

Co byste na závěr vzkázala rodinám, kterým se narodí dítě s postižením?

Určitě aby neváhali a ranou péči kontaktovali i v situaci, kdy se jim „jen něco ve vývoji jejich dítěte nezdá.“ Nemusí čekat na potvrzení nebo stanovení konkrétní diagnózy, to pro poskytování rané péče není rozhodující. Navíc jsme schopní je odkázat na další odborníky, kteří jim právě s ujasněním toho, „zda a co je ve vývoji jejich dítěte něco jinak“ pomohou. Navíc tohle období je pro rodiče většinou obdobím velké nejistoty, poradce rané péče by měl v této situaci být člověk, který jim poskytne pochopení a podporu.