FOTO: Pamatujete Legend jako hernu? To už dávno neplatí, říká majitel restaurace David Malík

Jestli někdo v dřívějších dobách zavítal do domu z roku 1885, pravděpodobně si ho spojí s hernou. Ač Už je to sedm let, co majitel zásadně zrekonstruoval zadní část domu, kde se restaurace Legend nachází, stále se snaží změnit povědomí o tomto místě: “Od jara jsme začali vařit, spousta lidí o tom neví, snažíme se změnit představu o tomto místě,” říká majitel David Malík.

Než vejdete do samotné restaurace, které vévodí moderní výčep s emblémem Radegastu, procházíte chodbou kolem salónku - tam se podle slov Malíka čím dál častěji pořádají různé oslavy, svatby, či si ho firmy si ho pronajímají na firemní večírky. Nejvíce mne však ohromí restaurace, do které vejdeme. „Restaurace se nachází v části domu, kde byla původně maštal. Ostatně, zachovaly se i původní unikátní cihlové klenbové stropy,” říká Malík a ukazuje prstem na zajímavé zdivo nad stoly restaurace.

Celková kapacita restaurace je až ohromujících 220 míst, z toho v samotném hlavní prostoru je míst takřka sto, v salónku 35 míst a zahrádka, která se nachází až v zadní části objektu, pojdme 90 lidí. „Jsme restaurací pro celé rodiny i s dětmi, součástí zahrádky je i dětský koutek,” říká Malík, zatímco se usazujeme ke stolu.

Na dřevěném prkénku dostávám restaurační menu, kterému vévodí kromě denního menu i bohatý výběr od nabídky burgerů po tradiční českou kuchyni. Nejvíce mne ale zaujme možnost rožnění selat a jehňat. „Jo, je tu ta možnost - když si člověk týden dopředu zavolá, má možnost si objednat sele na rožni, které pro ně pak děláme venku na zahrádce,” upřesňuje Malík. Zároveň dodává, že i rauty na narozeninové oslavy, školení ba i smuteční hostiny nejsou problémem.

Zatímco si spolu povídáme, do restaurace vchází známá tvář, se kterou se Malík vřele vítá a já poprvé poznávám, že se jedná o bývalého fotbalového reprezentanta a Olomoučáka Marka Heinze. „Slyšel jsem od pana Malíka, že tu budete, tak jsem ho přišel podpořit, mám to tu fakt rád, říká Heinz. „No a teď mě napadá, aby toho nebylo málo, že za mnou má dnes přijet i další kámoš, možná ho znáte - říká vám něco jméno Jan Hudec?,” ptá se Malík. Zatímco já s Heinzem kroutíme hlavou, on vysvětluje, že se jedná o Čechokanaďana, který reprezentoval Kanadu v Super G na Zimní olympiádě v Soči, kde získal bronzovou medaili. I děti Davida Malíka propadly zimnímu lyžování, ostatně, v salónku visí jejich fotky v závodním postavení. 

Po dalších minutách, kdy já se procházím s foťákem po restauraci, přichází i Jan Hudec, a Malík ho opět zve k našemu stolu. Už po prvních pár větách poznávám, že je dobrý kamarád s oběma pány. Zatímco se servírují první jídla, smažená kuřecí křídla, burger s hranolkami a treska se salátem, musím se zeptat, odkud se vlastně pánové znají: „No přece tady z restaurace, chodím sem často. Víte, tady takhle pěkně opravené je to tu už pár let, lidi ale často odradí to, že to mají spojené s hernou. Přitom s ní nemá tenhle podnik už nic společného, je to jedna z nejlepších hospod, co jsem v Olomouci navštívil,” říká Heinz, zatímco se rozhlíží po restauraci a dává si kávu.

I Hudec se zná s Malíkem z restaurace, i když je pojí i láska ke sjezdovkám. „Když vidím, jak se to tady David snaží změnit a přivést sem i ty lidi, kteří si doteď myslí, že je to tu herna, rád ho podpořím,” přitakává a směje se Jan Hudec.

Jakmile se najíme dobrého jídla, ukazuje mi Malík ještě stylovou, částěčně zastřešenou zahrádku. „Tady rožním to již zmiňované sele,” ukazuje Malík na zakrytý rožeň v rohu zahrádky. Dokud to počasí dovolí, až do desáté hodiny večer si tu můžou lidé vychutnat jídlo a pivo, do jedné hodiny ranní je pak v pátek a v sobotu otevřená restaurace.

Pokud byste chtěli více informací o restauraci Legend, tady najdete oficiální facebookovou stránku.