Z operátora mistrem. Důležité je mít zájem, pak vám firma pomůže

Jak jste se vůbec dostali k letecké strojařině? 
Martin Soušek: Jako operátor jsem nastoupil před osmi lety. Studoval jsem tehdy informatiku ve Zlíně a chtěl jsem mít při studiu práci, odkud budu chodit s čistou hlavou.
Tomáš Reichl: Já jsem nastoupil do Honeywellu ve chvíli, kdy se závod v Hlubočkách rozšiřoval. Převáděla se tehdy výroba z Ameriky a bylo nesmírně zajímavé sledovat, jak to probíhá, jak se výrobní závod zvětšuje a jak se zaškolují lidé na nových strojích.

Nastupovali jste s myšlenkou, že budete postupovat výš?
Tomáš: Po dvou letech u mašiny jsem začal přemýšlet, co dál. Shodou náhod se otevřelo výběrové řízení na mistra v mém oddělení a já to zkusil. Hlásili se i služebně starší, ale já to vnímal tak, že i za dva roky poznáte dost věcí. Potvrdilo se mi, že se tady nevybírají mistři podle věku. Klaplo to a dnes dělám vedoucího už šest let.
Martin: Já z postu operátora požádal po osmi měsících o přestup. Rád se neustále učím nové věci. Když můj vedoucí zjistil, že chci na kontrolora, nabídl mi pozici team leadera ve výrobě. Vycítil můj talent a začal ho rozvíjet. Team leaderem jsem se stal po roce ve firmě a dělal ho dalších pět let. Pak jsem se přihlásil do výběrového řízení na supervizora.

Tomáši, je podle tebe standard, že se relativní nováček dostane brzy na řídicí pozici?
Tomáš: Nevím, jak v jiných firmách, ale v Honeywellu nejsem výjimka. Mám kolegy, kteří jsou tady krátce, a přesto začali dělat vedoucí. Jak už říkal Martin, věk nebo počet let strávených ve firmě nejsou tím nejdůležitějším faktorem při výběru lidí na vedoucí pozice. Moje osobní zkušenost z výběrových řízení je taková, že znalosti jsou důležité, ale mnohem podstatnější je povaha člověka, přístup k práci a výsledky při řešení úkolů.

Co ti zkušenost vést lidi dala?
Tomáš: Člověk se naučí komunikovat. Když za mnou v začátcích přišel vedoucí na dílnu, nevěděl jsem, jak s ním mluvit. Byl jsem nervózní, vidět člověka v košili, to je pro nováčka zvláštní pocit. Ale jde jen o zvyk a zkušenosti. Když děláš práci dobře, roste ti sebevědomí a postupně zjišťuješ, že bys mohl vyzkoušet zodpovědnější práci. Zároveň se učíš i jednat s lidmi. Obecně do života je dobré umět vést skupinu lidí. 
Martin: Doplnil bych Tomáše tím, že ačkoli se na vyšší pozici máš možnost připravit, vždycky tě to překvapí. Včera to byli tvoji kolegové a dneska jsi jejich šéf. Naštěstí jsem v Honeywellu vždycky měl dobrou partu a nadřízené, kteří mě umí podpořit.

Nezasteskne se vám někdy po té čisté hlavě, se kterou operátoři chodí po šichtě domů?
Martin: Práce v Honeywellu není rutinní, a ačkoli jsou některé procesy dané, každý den je originál. Pracovat jako supervizor mě naplňuje. Pak je ještě důležité najít si nějaký ventil. Když má člověk koníčky, při kterých si pořádně psychicky odpočine, tak se pak zase těší do práce.
Tomáš: Souhlasím s Martinem. Jako team leader se v podstatě nezastavíš. Neustále jednáš s lidmi a něco řešíš. Práce je při pohledu zvenku taková neviditelná, ale pro chod firmy je nesmírně důležitá. Zpočátku mi dělalo problém nechat starosti ve firmě a netahat si práci domů. Chvíli jsem s tím bojoval, ale naučil jsem se to oddělovat. Mám super kolegy a to dělá strašně moc. V týmu nás je pětatřicet a s velkou částí se setkáváme i po práci. V létě spolu grilujeme nebo vyrazíme někam na výlet.

Šli byste do toho znovu?
Martin: Ano. Spousta lidí se k takovému rozhodnutí nikdy neodhodlá. Někdy ta iniciativa přijde od vás, někdy je to souhra náhod. V době, když jsem dělal team leadera několik let, u nás proběhly dílčí změny a naše oddělení najednou nemělo supervizora. Někdo z nás musel řešit věci, které nebyly v náplni práce team leadera. Pustil jsem se do toho, zjistil jsem, že to zvládám, proto pak bylo vcelku přirozené, že jsem se přihlásil do výběrového řízení na supervizora. Kariérní posun je dobrá věc. Když postoupíš výš, rozšíří se ti perspektiva. Na dílčí věci se pak díváš z pohledu celé firmy. Je to fajn.
Tomáš: Určitě bych doporučil, hlavně mladým, si pozici vedoucího vyzkoušet. Spousta lidí o kariérním růstu jen mluví. U nás ty možnosti reálně jsou a já s Martinem jsme toho důkazem. Jít na pohovor chce jen trochu odvahy. Vedoucí jsou v Hlubočkách všímaví. Když poznají, že má někdo na víc, pomohou mu.