Proč zkrachoval projekt Olomoucký hrad?

Projekt dlouhodobě podporovaly dvě strany – KDU-ČSL a ODS. „Zahájíme realizaci projektu Olomoucký hrad s cílem využít turistický potenciál Dómského návrší,“ zní jeden z bodů programového prohlášení městské rady pro léta 2010 až 2014. Podepsány jsou pod ním ovšem tři, a nikoliv jen dvě strany. Jedna z těchto stran, TOP 09, se ovšem začala cukat, že se jí projekt nelíbí, protože není ziskový, a naopak bude vyžadovat výdaje z městského rozpočtu. Což tedy tak nějak při investici do budoucna bývá… A že zisky generovat nebude.

„S ohledem na stav městských financí pro něj nebudeme hlasovat. Nikdo nehovoří o tom, že projekt s sebou ponese provozní náklady a zisk naopak generovat nebude žádný,“ prohlásil v květnu na jednání zastupitelstva první primátorův náměstek Ivo Vlach za TOP 09 a dodal, že on osobně je přesvědčený, že je potřeba realizovat důležitější projekty. Koaliční partneři naproti tomu zdůrazňovali, že chtějí jen vyhlásit výběrové řízení na zhotovitele, a že spuštění či nespuštění akce samotné pak rozhodne až příští politická reprezentace, a navíc pak připomínali právě ono programové prohlášení rady. Marně. TOPka si vzala do hlavy, že projekt oživení nejpamátnějšího a nejposvátnějšího místa Olomouce nebude přinášet ekonomický zisk, tudíž je zbytečný.

Opozice v zastupitelstvu pak marnost dokonala, když její představitelé alibisticky sdělili, že projekt je hezký, ale neví, jestli na něj budou peníze. Nikdo přitom neřeší to, že letos je poslední šance sehnat na takový projekt podstatnou dotaci z programů EU, protože od příštího roku platí jiná dotační politika s úplně jinými prioritami, mezi nimiž projekty na zvýšení cestovního ruchu nejsou.

Po dvanácti letech příprav je tedy projekt u ledu. Jistě, turisté ke katedrále a Arcidiecéznímu muzeu samozřejmě přijdou, pěkně od hotelu Palác, kolem vietnamské prodejny, mototechny a dalších perliček našeho města. Chodí tam takhle sto let, tak to určitě ještě dalších pár desítek let vydrží. Staré letní kino zůstane malebně zarostlým zákoutím s dřevěnou nálevnou a celý tenhle zapomenutý kout rozhodně nebude generovat další zvýšené náklady, což spořivé politiky zřejmě upokojí. Zastánci projektu si pak mohou sami položit otázku, jestli pro olomouckou akropoli nemohli udělat víc. Jestli nemohli, při tvrdohlavosti koaličního „partnera“, projekt nějak rozumně rozdělit, aby spořílky nedráždila celková suma, zda se třeba nedal nejdřív vytvořit onen průchod z Dobrovského ulice, a až následně řešit podoba areálu letního kina…

A olomoučtí patrioti, třeba ti, kteří byli před půl rokem na veřejné besedě ujišťováni, že se Olomoucký hrad opravdu dočká povznesení, se mohou jet podívat třeba do Litomyšle, že někde se investuje i do projektů, které okamžitý zisk negenerují.

L.Behingerová