středa, 10. ledna 2018, 16:30
Jako jediný má reálné zkušenosti z fungování Hradu. Během prezidentství Václava Havla působil v Kanceláři prezidenta republiky – nejprve jako tiskový specialista, později jako zástupce mluvčího prezidenta a nakonec jako ředitel politického odboru. Řeč je o prezidentském kandidátovi Pavlu Fischerovi, kterého několik dní před prvním kolem prezidentské volby vyzpovídala redakce Drbny.
Čeho si na sobě nejvíc ceníte? Proč by lidé měli dát hlas právě vám?
Přináším generační výpověď, jsem na vrcholu fyzických sil a mám dost zkušeností na to, abych vám řekl, jak funguje kancelář prezidenta republiky, co je potřeba změnit a kde je potřeba napravovat. Pracoval jsem v zahraničí a dobře vím, jaké jsou výhody života v České republice, kterých si musíme vážit a které musíme chránit.
V posledních průzkumech se pohybujete v první čtyřce, pětce kandidátů. Věříte předvolebním průzkumům a věříte uváděným číslům?
Sociologický průzkum je jako když letíte letadlem a vidíte světlo. To světlo je v mlze. Pokud máte solidní metodu a pokud ten výzkum opakujete pravidelně a máte co srovnávat, začne se vám rýsovat přistávací dráha. Žádný takový průzkum tady nevidím, proto jednotlivá světla odmítám komentovat. Je v zájmu veřejnosti, aby věděla, jak uvažuje zbytek společnosti, ve které zrovna třeba nemají přátele či kontakty. Žijeme v bublině. A je zájmem veřejných médií, aby se těmto otázkám věnovala. Mám pocit, že se do výzkumů v poslední době investuje relativně málo peněz. A podle toho poté vypadá ta debata. Máme tu hodně anket, ale málo sociologických průzkumů.
Předvolební kampaň vrcholí, jak hodnotíte kampaň ostatních kandidátů, hrají všichni fér? Ptám se, protože na vašem twitteru se objevilo, že si Michal Horáček objednává očerňující kampaň ostatních kandidátů.
Kampaň je od toho, abychom se vzájemně vyhraňovali, a to v tvrdých názorových střetech, není možné, aby všichni mluvili stejně, to by nám veřejnost nevěřila a dokonce ani sami bychom nebyli hodnověrní. Protože nejsme stejní a nemáme stejné názory. To je v pořádku. Dal bych ale pozor na hranici, kdy se z dobře míněného pošťuchu stává cosi soustavného. Já jsem na to byl upozorněn a celé to vlákno jsem studoval. Skutečně vedlo k Michalu Horáčkovi a máme to v podstatě takto zanalyzované. Měl jsem možnost o tom s ním několikrát mluvit a výsledek je, že věřím, že chce vést otevřenou férovou kampaň, a že skutečně k něčemu došlo. On mi to celé vysvětlil a já už nemám co komentovat. Michalu Horáčkovi věřím.
A co ostatní kandidáti, hrají férovou hru?
Věřím tomu, že ano.
Představte si, že jste zvolen prezidentem. Došlo by k jmenování vlády. Měla by vítězná strana volné ruce při sestavování vlády?
Prezident je aktér, který po sněmovních volbách má možnost zásadním způsobem ovlivnit, jak bude vláda vypadat. Může pověřit toho, u koho má garanci, že dá dohromady většinovou vládu s oporou v parlamentu. Tohle je okamžik, kdy prezident se skutečně může chovat jako suverén. Může se rozhodnout pro jednoho, pro druhého, ale i třetího, o kom se nemluvilo. Ale říkat si dopředu nějaké podmínky je zbytečné, každá situace je jiná. U skládání vlád jsem byl, u Václava Havla jsem všechno viděl. Po každých volbách volič rozdá karty a je potřeba s nimi hrát. Podle pravidel, ústavy a otevřené férové hry, jinak by občan mohl mít pocit, že se před ním něco tají a mohl by mít v sobě nedůvěru. Jedno z pravidel, na které musí prezident brát ohled je, kdo vyhrál volby, ale není to jediné pravidlo. Hlavně by měl mít na srdci, aby tu byla většinová vláda s podporou parlamentu.
Pokud byste nekandidoval, podpořil byste někoho ze současných kandidátů?
V době, kdy jsem se rozhodoval pro kandidaturu, neviděl jsem tam nikoho, koho bych viděl jako jednoznačného pro tu práci. Dávám stranou Miloše Zemana, kdy mám pocit, že už by se měl připravovat na odchod do důchodu. Má kolem sebe tým lidí, který s ním vlastně manipuluje, a to není dobrá zpráva pro Českou republiku. Mezi ostatními je celá řada zajímavých osobností, ale já sám věřím tomu, že program, který přináším, dává smysl. A nedává smysl jen mě, ale i dalším lidem.
Kandidaturu jste oznámil loni v říjnu, což není moc dlouho. Nepřipadáte si tím trochu znevýhodněný?
Jsou kandidáti, kteří kandidaturu vyhlásili tak brzo, že nyní ve statistikách klesají. Někdo je na startu příliš brzy, někdo přibíhá později. Připadám si jako sanitka, která přijíždí na poslední chvíli a všichni jsou rádi, že je tu někdo kompetentní, kdo v tom autě sedí a může přinést konkrétní pomoc. Mám pocit, že někteří kandidáti znají odpovědi pouze z příruček, jenže pak mohou bojovat jen bitvy minulé a nejsou připraveni na to, co přijde na stůl.
Oproti jiným kandidátům máte zkušenosti z Hradu, berete to jako výhodu?
Samozřejmě. Na Hradě pracovaly stovky lidí, ale já jsem v určitou chvíli začal být odpovědný za celou politickou agendu Václava Havla – zahraniční politiku, bezpečnost, obranu, kontakt s parlamentem, chodil jsem jeho jménem jednat s politiky. Je celá řada situací, které znám z přímé zkušenosti a mohu vám začít říkat, jak jsme je tehdy řešili, jak je řešil prezident. To je výhoda, kterou ostatní nemají.
Co bylo impulsem, proč jste se rozhodl kandidovat na prezidenta?
Lidí, kteří za mnou chodili, ať to zvážím, bylo hodně. Nedávno jsem potkal jednu brněnskou osobnost, která mi už v roce 2007 v Paříží říkala, že mám kandidovat. A jeho děti mi říkaly, že když táta zjistil, že kandiduji, skákal do stropu celý večer. Dlouho jsem to odmítal a odkládal. Teprve ve chvíli, kdy mě oslovili senátoři a při prvním jednání začali okamžitě podepisovat listinu pro mou registraci, která nebyla ještě ani pořádně připravená, pochopil jsem, že je to vážné a už se nemám na co vymlouvat.
Jak kandidaturu přijala rodina?
Přijali to statečně jako všechny ostatní věci, které jsme spolu museli brát jak výzvy. Mám podporu dětí i manželky. Jsem na tom velmi dobře, mám se o koho opřít.
V jednom z rozhovorů jste řekl, že nejste příliš velkým příznivcem referend. O jakých věcech by se mělo rozhodovat v referendu a o jakých ne?
Referendum dává lidem pocit, že mají na věci přímý vliv, to je v pořádku. Ale to, co v naší zemi chybí, je důvěra v instituce. Důvěra v poslance a senátory je nízká, přitom žijeme v zastupitelské demokracii. Do toho musíme investovat, jinak se ureferendujeme. Legislativní proces, který se odehrává v parlamentu, vyžaduje vysokou míru expertízy. Musíte načíst stovky stran, aby jste mohl hlasovat. Po občanech tohle nemůžeme chtít. Když přijdeme k samotné otázce, zjistíme, že ji lze různě formulovat. My přitom máme možnost položit pouze jednu. Navíc v referendu se často řeší úplně jiná agenda, než na co se ptáme. Bývá hlasováním o důvěře vládě. Bacha na to, referendum nás může dostat do takové situace, že ji nebudeme umět zvládnout. Podívejte se na brexit. Není to tak dávno, co šéf MI6, který je ve výslužbě řekl, že hlasování pro brexit bylo velkou chybou, která oslabila Británii, a to i tam, kde to vůbec nečekali, například v otázkách bezpečnosti nebo obrany. Žádné z těchto témat přitom nebylo na pořadu dne před samotným hlasováním. Dnes i takové autority říkají, že doba je velmi vážná. V Británii se teď vážně diskutuje, zda byl dobrý nápad o brexitu hlasovat. Kolik se ztratilo času přípravou na referendum, jeho vyhodnocováním a prací se zadáním, které referendum přineslo, to jsou tři čtyři roky, možná víc. V tomto období Británie přestala řešit zásadní otázky a řeší tu nutnost, která je dnes na stole. Za toto rozhodnutí nyní platí i zbytek Evropy, tedy i my.
Účastníte se velkého počtu debat s občany. Co podle vás Českou republiku trápí nejvíce?
Lidé přestali věřit v politiku, přestali věřit v to, že lze něco změnit. Jakoby se opět objevilo to my versus oni, to tu bylo za komunistů. Ale my to přece takhle nemůžeme nechat, všechno jsme my. Jako občané musíme zadupat a říct politikům skládejte účty, přijďte se nám představit a říct, jak hodnotíte to, co jste odpracovali. Dokud pocit my a oni u nás bude a bude sílit, je něco špatně. Proto je potřeba ukazovat, že to jde a že ta soutěž je otevřená. Jinak bych tu asi ani nebyl.
Věnoval jste se studiu hodnot a postojů Čechů. Jak se hodnoty za poslední dobu změnily?
V některých věcech jsou Češi neuvěřitelně konzervativní. Česká veřejnost v zásadních věcech zůstává na svém. Reaguje pomalu, dává si na čas, klade si otázky a je velmi skeptická. Těm, co vládne, dává prostor a neradikalizuje se. Dává také velkou prioritu rodině. Od devadesátých let je tu s velkým náskokem na prvním místě rodina, a to je fantastická zpráva.
Kampaň se chýlí ke konci. Je něco, co byste udělal jinak?
Je příliš brzy, abych věci hodnotil. Nechte mě, abych doběhl nakonec zápasu v druhém kole a pak rád udělám vyhodnocení. Velmi mě potěšilo, že jsem objevil tvůrčí potenciál mezi lidmi daleko od Prahy, kteří čekají na to, až je někdo osloví a začne jim věci vysvětlovat tak, aby jim rozuměli. Nikdy jsem kampaň nedělal a mám obrovskou radost z práce dobrovolníků. Pracují pro nás šiky dobrovolníků po celé republice a podařilo se nám dát dohromady obrovskou sílu, kterou ostatní kandidáti nemají. Česká společnost čeká na změnu a je ochotná se zapojit.
Pokud byste se stal prezidentem, co uděláte jako první?
Nejprve bych na Hrad přinesl profesionální tým lidí, který je integrální, prověřený a nezkorumpovatelný. Vím, za kým bych šel, mám lidi, které bych přivedl. Také bych Hrad otevřel, zabarikádování, které dnes vidíme, je trochu směšné. Zejména, když si představíme, že Miloš Zeman přestal chodit do veřejných debat, zůstává za bezpečnostními rámy, u kterých vyrostly takové zvláštní salaše. Zneklidňuje mě to, protože z Hradu se stává místo, kterému nerozumím. Také bych udělal všechno proto, aby prezident byl prezidentem všech. Vím jak důležité je, aby prezident nenálepkoval, ale aby mluvil vstříc všem.
Premiérem je Andrej Babiš, který vládne bez důvěry, druhý pokus by mu mohl dát nový prezident. Jak byste se zachoval vy?
V jednáních o vládě bych vystupoval zcela jinak než Miloš Zeman. Aktivně, jako mediátor, prostředník, aktér. Podívejte se na německého prezidenta, který v určité chvíli bouchl do stolu a pozval všechny zúčastněné, aby přišli k němu jednat a otevřeli nové kolo jednání tam, kde už se zdálo, že není žádná cesta dopředu. Proto bych si počkal, zda vláda dostane důvěru a jaká bude situace. I prezident to musí odpracovat a já jsem na to připraven.
Jak velké šance vidíte na postup do druhého kola?
Zeptejte se mě v sobotu večer (úsměv).
Hodně se diskutovalo o vašem výroku o homosexuálech. Jaká jsou podle vás práva homosexuálů u nás?
Náš právní řád reflektuje význam, který u nás vždycky měla rodina. Rodina je pro lidi na prvním místě. Ústava a občanský zákoník pracuje s tím, že rodina je otec a matka, kteří mají děti. Každá z těchto veličin má mimořádně významný stupeň právní ochrany na prvním místě. To je věc, kterou bych chtěl udržet. Na druhou stranu, pokud se někdo rozhodne žít v registrovaném partnerství, je to pro společnost dobrá zpráva. Společnost by měla podporovat lidi, kteří se rozhodnou uzavřít dlouhodobý vztah, umožnit jim rovnost před zákonem a zajistit jim výhody, aniž by o ně museli bojovat a řešit je právní cestou. Měl jsem celou řadu rozhovorů například s asociacemi, které bojují za práva homosexuálů. Pomocí právní úpravy bych rád nabídl další kroky například lidem v registrovaném partnerství, například snazší vypořádání dědictví nebo vdovského důchodu. Ale to je otázka na delší klidnou debatu.
Proč by měli jít lidé k volbám?
Volby jsou jedinečnou možností, jak něco ovlivnit. Můžeme vzít budoucnost naší země do vlastních rukou. Rád bych, abychom nezapomínali na to, že můžeme ovlivnit to, kdo a jak nám vládne a jakým způsobem přistupuje k otázkám dnešní doby. Přeji si co nejvyšší účast, protože si myslím, že se rozhoduje o budoucnosti naší země a ta se dotkne každého z nás.
Co je důvodem toho, že nekandiduje žádná žena?
Kdybychom šli do mého týmu, zjistíme, že tam je většina žen. Já mám fantastický tým. Byl bych hrozně rád, aby v mých týmech byli vždy profesionálové, a je mi úplně jedno, jestli to jsou muži, ženy, lidé na vozíku nebo se speciálními potřebami. Cením si profesionálů. Co se týče kandidatury na prezidenta, v té minulé ženy byly a dnes mi chybí. I vlastním příkladem bych rád přispěl k tomu, aby se do takových klání ženy nebály vstupovat.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat.