Herci z Kvarteta se rok učili hrát na hudební nástroje. Nyní jde film natáčený v Olomouci do kin

Do hlavních rolí komedie o čtyřech muzikantech, třicátnících, kteří se snaží v životě najít pocit štěstí, obsadil Krobot Barboru Polákovou, Jaroslava Plesla, Lukáše Melníka a Zdeňka Julinu. Ve snímku, který se celý natáčel v historickém centru města Olomouce, dále hrají Lenka Krobotová, Pavlína Štorková, Jiří Schmitzer nebo Jana Štěpánková.

„Asi půl roku po uvedení Díry u Hanušovic do kin jsme si s  Lubošem Smékalem řekli, že by nás bavilo napsat scénář k filmu, který by byl jiný než Díra u Hanušovic. Nevím, jestli to byla reakce spíš na kladné, nebo na záporné reakce na Díru. Vůbec jsme netušili, co napíšeme, ale stalo se to závazkem, který jsme brali vážně. Asi jako když si slíbíte, že vyrobíte kus nábytku, a nemáte tušení, jestli to bude kredenc, nebo židle, a už vůbec ne, jak bude vypadat,“ říká Miroslav Krobot. Jinakost obou filmů byla podle Krobota součástí zadání, které si při psaní s kolegou dali. Po příběhu z vesnické komunity se tak rozhodli pro intimní a individualizovaný příběh z města.

Už podruhé si jako filmovou destinaci režisér Krobot vybral Olomoucký kraj. Zatímco svůj první snímek Díra u Hanušovic umístil do odlehlé obce Vikantice na Šumpersku, ze Šumperka ostatně sám pochází, děj Kvarteta se odehrává v prostředí historického města Olomouce. Natáčelo se v Arcidiecézním muzeu nebo v legendární hospodě Ponorka. Scénář napsal Miroslav Krobot stejně jako „Díru“ společně se spolužákem z gymnázia, psychologem Lubomírem Smékalem, který v současnosti v Olomouci žije. Scénář vznikal poněkud kuriózně, když si některé jeho části tvůrci posílali z velmi vzdálených míst planety – Krobot z Finska a Smékal z jihovýchodní Asie.

„Kromě pocty místům, která našim filmům tvoří jakousi aktivní kulisu s vlastní specifickou náladou, jsme se v obou případech chtěli věnovat tématům, která nás zajímají. V Díře u Hanušovic to bylo vyrovnávání se lidí s pocitem vlastní bezmoci, ztrátou hodnot a přirozené morálky, což jsou témata, která se samozřejmě netýkají jen obyvatel Sudet. V případě Kvarteta se kromě jiného věnujeme tématu hledání štěstí, ke kterému se různí lidé snaží dospět různými cestami. Ani toto není téma, které by se týkalo jen obyvatel jednoho města,“ dodává scenárista Lubomír Smékal.

Jedná se o druhý film, ve kterém se spojil Miroslav Krobot s producentem Ondřejem Zimou z Evolution Films. Podle producenta Ondřeje Zimy má režisér Krobot specifické a zcela jedinečné vidění světa, které dokáže přenést jak na jeviště, tak i na plátna kin nebo televizní obrazovky, a k tomu je zcela pozoruhodnou osobností.  „To, že Díra u Hanušovic nebude film úplně pro všechny diváky, bylo jasné od samého začátku. Myslím si, že je to tak správně, a právě takové filmy chci produkovat. Z pohledu producenta byla Díra u Hanušovic velký happy end. Málokdy se totiž podaří, že film je úspěšný jak divácky, tak na festivalech, a ještě získá ocenění. Takže z mojí strany více než spokojenost,“ říká producent Ondřej Zima. Kvarteto je podle producenta Zimy podstatně jiné než Díra u Hanušovic a režisérovi dokonce bližší. „Diváci mohou očekávat film plný ‚krobotovské‛ poetiky a humoru,“ dodává producent.

Podstatnou roli hraje v Kvartetu také hudba. Kvarteto připravuje pro koncert skladbu významného hudebního skladatele Aloise Piňose, který se jako jeden z prvních českých skladatelů věnoval elektroakustické hudbě a jeho skladby patří dodnes k avantgardě. Film tak zároveň vzdává hold profesoru Piňosovi.

„Hudbu Aloise Piňose si pamatuji ze studií v Brně, kde tehdy působil na JAMU. Tehdy mě zaujaly jeho experimenty na pomezí hudby a divadla. Teď se mi znalost jeho hudby hodila, protože kvarteto mělo hrát soudobou vážnou hudbu nejlépe autora z generace jejich rodičů. Na konci filmu slyšíme hudbu, kterou složil jeden z členů kvarteta, což znamená posun od interpretace k přímé autorské tvorbě. Stará poučka zní: když to neumíš říci slovy, pusť správnou hudbu, ta to řekne za tebe… Přesně to jsem udělal na konci filmu,“ dodává Krobot.

Obsazení hlavních rolí předcházel důkladný casting, jehož výsledek je spojením osvědčených známých i méně známých herců, kteří působí například v Ostravě nebo ve Zlíně.  „Při castingu byly důležité nejen herecké předpoklady jednotlivců, záleželo i na správné chemii kvarteta jako celku. Jeho členové měli z uměleckého prostředí krajského města vyčnívat a současně se nad něj nepovyšovat. Měla je spojovat hudebnost… odtud volba Báry Polákové… a smysl pro humor,“ říká Krobot.

Zajímavá je skutečnost, že herci dostali každý svého učitele hudby a dlouho před natáčením cvičili na své hudební nástroje. „Dostali jsme každý svého učitele a celý jeden rok před natáčením jsme cvičili. Je to vlastně takový sen. Byla jsem opravdu šťastná, že se můžu kvůli filmu něco nového naučit. Každý týden k nám domů chodil pan učitel a nejdřív jsme drtili stupnice a různá cvičení a potom už rovnou ty konkrétní skladby. Takový roční rychlokurz,“ říká Barbora Poláková. „V dětství jsem hrál na klavír a musím neskromně poznamenat, že mi to docela šlo. Ovšem na housle jsem nehrál nikdy. Film Kvarteto je filmem, na který jsem se připravoval nejdéle ze všech. Do houslí jsem docházel bezmála rok. Střídali se na mě dva pedagogové se svatou trpělivostí. Dva měsíce před natáčením jsem musel cvičit každý den dvě hodiny, abychom dosáhli alespoň částečné iluze, že jsem houslový profesionál. Tisíckrát jsem zatoužil rozšvihat housličky o zeď, ale ustáli jsme to a snad to na výsledku bude vidět,“ dodává Jaroslav Plesl.