RECENZE: Zadek Harley Quinn a hlášky Deathshota. Vše ostatní je v Suicide Squad na nic

čtvrtek, 4. srpna 2016, 11:38

Po relativním propadáku Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti se museli kluci a holky ve Warner Bros sakra snažit, aby jejich další komiksový film u diváků znovu nepropadl. Na rovinu, nejsem si úplně jistý, že tentorkát si se Suicide Squad reputaci napravili.

Přitom dostali do rukou takové esa, kterými by ani Joker nepohrdnul. A přesto, i když mají po ruce potenciál Harley Quinn, Deathshota nebo Enchantress, film nijak neoslní a nejspíše skončí v propadlišti filmových dějin. Ale popořádku.

Vláda USA přesvědčí (dost divným způsobem) ty nejvíce prohnilé a nejnebezpečnější zločince DC Univerza, aby "vykonali trochu dobra". Do boje s nadpřirozenou silou se tedy pustí Deathshot (Will Smith), který je spolu s Jokerovou kočkou Harley Quinn (Margot Robbie) hlavními taháky celé skupiny a celkově nejvýraznějšími klady filmu. Oba sypou hlášky (pravda, málokteré ale sednou jako prd*l na hrnec), navíc se na ně dobře dívá, obzvláště pak na Harley Quinn s eroticky rozpustilým výrazem a v mini kraťáskách.

Zbytek Suicide Squad není vůbec podstatný, čímž se dostávám k prvnímu velkému problému filmu – plytkost postav. Je na škodu, že se režisér David Ayer snažil vměstnat všechny postavy do jediného filmu, čímž dopředu pohřbil možnost představit divákovi do hloubky zbývající členy skupiny. Enchantress, Diablo, Killer Croc nebo Boomerang jsou ve filmu jen proto, aby se i tak špatný děj posouval dopředu. Škoda.

Velmi zvědavý jsem byl na výkon Jareda Leta, který v Suicide Squad ztělesnil všem dobře známého Jokera. Úkol měl těžký, Jack Nicholson a hlavně pak Heath Ledger nastavili laťku ukrutně vysoko. Je proto dobře, že Leto pojal Jokera úplně jiným způsobem, jako předchozí dva předtavitelé. Působil na mě spíš jako rozmazlený bohatý fracek, kterého při příčetnosti drží už jen jeho láska Harley Quinn. Jen škoda, že všechny scény s Jokerem jsou ve filmu navíc, a mám silný pocit, že obsazení Jokera byl jen marketingový tah.

O ději a scénáři snad ani nemusíme mluvit. Jedním slovem děs. Na filmu je hodně vidět, že kluci ve střižně měli opravdu hodně práce, aby vůbec film nějak poslepovali dohromady, z čehož vznikl jakýsi paskvil, u kterého sem tam nevíte, proč se vlastně to a to stalo, proč se postava vydala tam a tam a vůbec, proč.... (dosaďte si cokoli). Slabý scénář už měly šanci zachránit snad jen bojové scény, a teď se podržte – nic, nula. Jsou to jen nepřehledné pelmely bez špetky nápadu, nepřátelé našich padouchů jsou nudní a divák vůbec nemá o celou sebevražednou skvadru nejmenší strach. O záporákovi ani nemluvím. A jedno mi vysvětlete – proč musí být skoro ve všech komiksových filmech nad New Yorkem (nebo jiným, fiktivním městem), taková ta velká bouřková smršť různých barev?

Přece jen mne napadá světlá stránka filmu, kvůli které dám SS deset procent navrch – soundtrack. Ten je totiž skvělý, a připomněl mi časy Watchmenů nebo nedávného Deadpoola.

Vyrazíte-li na Suicide Squad, mějte na paměti následující: Hlavu vypněte před vchodem do sálu, nalaďte se na sexy křivky Margot Robbie a proboha, nic moc od toho nečekejte. Jinak odejdete zklamaní.