Zbrašovské jeskyně zvou na zajímavou expozici Světlo sklem

Tato instalace představuje zářivou výzdobu jeskyní, která je inspirována současným výtvarným uměním. Barbora Šimečková, vedoucí ZAJ, sděluje: "Zbrašovské aragonitové jeskyně již více než 40 let pravidelně ožívají díky současnému umění. Letos se tato příležitost dostala do rukou sklářského výtvarníka, designéra a pedagoga, laureáta Bavorské státní ceny Meister der Moderne a dalších designerských ocenění." Tato instalace bude přístupná veřejnosti až do konce října.

Ondřej Strnadel, třiačtyřicetiletý umělec, pochází z Valašského Meziříčí, kde jeho rodiče pracovali v místních sklárnách. Už v mládí ho sklářské řemeslo okouzlilo, když ho doprovázel otec do hutě. Absolvoval střední sklářskou školu v tomto regionu a následně se přihlásil na Fakultu multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, kde absolvoval ateliér Design skla. Od roku 2000 působí ve školní huti Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské ve Valašském Meziříčí.

Strnadel tvoří objekty z volné ruky, které jsou inspirovány detaily z reálného světa. Jeho práce se zaměřuje na hutně tvarované sklo, které často vzniká bez použití pevných forem. Umělec projevuje zájem zejména o historii valašskomeziříčských skláren, kdy studuje a objevuje historické artefakty a odhaluje kouzlo a funkci jejich tvarů pomocí starých světel. Kurátorka Kamila Valoušková z Muzea regionu Valašsko uvádí: "Proces tvarování skla pomocí vlastního dechu vedl autora k vytváření děl, kdy nejen formuje, ale také deformuje nově vznikající objekty, což je možné vnímat jako oživení a znovuzrození."

Ve Zbrašovských jeskyních Strnadel obohatil prostředí objekty inspirovanými krápníkovými útvary Zbrašovských aragonitů a také dalších jeskyní, které ho oslovily na plakátech z jeho cest po Evropě. Valoušková popisuje: "Tyto objekty nejsou tvořeny kapající mineralizovanou vodou, ale jedná se o hutně tvarované sklo, při jehož tvorbě autor nepoužívá formu, ale formuje sklo pouze sklářským nářadím. Přitom využívá vlastností, které nabízí sklo v rozžhaveném stavu, kdy se stává kapalinou. Vedle těchto skleněných objektů se v jeskyni nacházejí oválné objekty inspirované omletými kusy skla a kameny z Rožnovské Bečvy. Tato řeka, která kdysi rozdělovala Ondřejovo rodné město na dvě samostatné části, byla hnací silou mnoha valašských skláren."

V korytě Bečvy se dodnes nacházejí obroušené střepy skla a odštěpy z výroby konusů pro televizní obrazovky, které pocházejí z největšího automatického sklářského provozu v tehdejším Československu. Valoušková podrobněji vysvětluje: "Ondřej oživil své ručně tvarované a broušené skleněné objekty a zapojil je do symbolické linie říčního proudu. V prostoru jeskyně září houbovitými tvary skleněné Žampiony, které odkazují na více než stoletou tradici výroby osvětlovacího skla ve Valašském Meziříčí. Tyto objekty byly vytvořeny formováním třívrstvé skloviny (triplexopál) z volné ruky, což je materiál známý ze svítidel z krásenských skláren."

Posledním zářivým prvkem instalace je kolekce svítidel, na jejichž tvorbě Strnadel spolupracoval s Mikulášem Parmou. Valoušková připomíná: "Bez Mikuláše by sklo doslova nebylo světlem. Mikuláš se specializuje na vývoj a výrobu osvětlovacích systémů pro divadelní scény, koncertní sály, kostely a soukromé rezidence. V podzemí Zbrašovských jeskyní se jeho vášeň pro světlo proměnila v realizaci světel s betonovou základnou, jejichž design vytvořil Ondřej. Tvary těchto světel nevznikly volnou rukou, ale byly dané dřevěnou rotační formou. Nicméně jejich konečný tvar byl upraven autorem, který do nich vnáší něco z přírodních prvků."