Report: Krausberry spolu hrají už přes 30 let, stále ale dokážou pařit jako puberťáci

Přiznám se, kapelu Krausberry jsem neznal, kdysi jsem slyšel jejich písničku na Óčku a nezdála se mi vůbec špatná, hlavně ten vtipnej text. Dal jsem na rady a na koncert přece jen vyrazil, vždyť se o partě kolem Martina Krause říká, že jsou jejich vystoupení neopakovatelným zážitkem. A že půjde opravdu o unikátní večer jsem začal tušit hned z publika, které se na koncertě sešlo. Narodil jsem se přibližně v letech vzniku Krausberry a patřil tak mezi ty nejmladší návštěvníky, a bylo nás tam takových opravdu jen několik. Ale to vůbec nehrálo roli, fanoušci už od prvních tónů začali zpívat a podupávat si do rytmu.

Od této chvíle to už byla neskutečná jízda v rockovém podání skvělých Krausberry, která pohltila i mě. Martin Kraus se po úvodním zahřátí proběhl publikem a zazpíval si přímo tak říkajíc „jeden na jednoho“. Došlo i na blues a skvělej bigbít. „Dáme přestávku a teprve potom přijdou ty největší pecky. Tak neodcházejte,“ žertoval zpěvák mezi písněmi. Neskutečná smršť hudebního umu nakonec opravdu přišla, nejen proto, že Krausberry zahráli slibované Máme rádi Pražáky, ale učili se mluvit i hanácky. „Pořádně to rozjeď těma metlama,“ povzbuzoval Kraus bubeníka, který na chvíli opustil bicí a přišel do čela podia zahrát na jazzový buben metličkami. A sám Kraus jej vystřídal za bicími, přičemž z bubeníka se v tu chvíli stal zpěvák. A zazněla i písnička mně známá především z Pelíšků od Blue Effect a to jejich Sluneční hrob. Celé nádvoří radnice si tak zazpívalo „Zdá se mi…

Krausberry jsou fakt dobrý kluci, jak sami říkají a vůbec nevadí, že jsou z Praheee, jejich koncert byl zatím tím nejlepším, co jste letos v Olomouci mohli zažít. Kam se hrabou Kabáti. Příště na ně jdu zas a doporučuju se ke mně přidat každému, komu není skvělá česká hudba cizí, a alespoň trochu zvládne bigbít.

Autor: David Superata