RECENZE: Jurský svět si na nic nehraje, je to čistý popcornový zážitek

Nostalgie

Tvůrcům Jurského světa se povedlo vyvážit vzpomínky na staré známé prostředí ostrova Isla Nublar a jemně na fenomenální původní Jurský park odkazují. Budete se cítit jako doma po letech strávených někde hodně daleko, a ty vzpomínky se vám budou líbit. Park se však za tu dobu hodně změnil, proto není pro nostalgii čas a příběh pulzuje svým vlastním novým tempem.

Napětí

Nadechnout se a začíná strhující jízda, protože klid budete mít jen prvních pár minut. Ve filmu vás překvapí nové možnosti využití potenciálu parku s dinosaury. Nechali byste své děti povozit na malých triceratopsech? A co třeba krmení tyranosaura? Tohle nikde jinde nezažijete a největší tahák si přitom správci parku nechávají jako velké překvapení.

Obraz doby

I takový fenomén, jakým jsou živí dinosauři, už tolik netáhne, a v parku tak musejí neustále přicházet s dalšími nápady, jak vzbudit celosvětový zájem. Jenže zde chovají živá zvířata, a některá z nich navíc pekelně nebezpečná. Honba za senzačností se prostě nemusí vyplatit.

Nová příšera

Jak daleko až dokážou tvůrci zázraků v Jurském světě zajít, ukazuje genetické vyšlechtění nového druhu dinosaura, kterého pojmenovali Indominus Rex. Představte si toho nejnebezpečnějšího dravce v dinosauřím světě a celé to znásobte dvanácti. Ano, až tak je úchvatný. Víc neprozradím, prostě ho musíte vidět.

Zamyšlení

V příběhu na pozadí akční dobrodružné podívané vystupuje fenomén nedostatku času na své blízké, kterým trpí čím dál více rodin. A ke zlepšení vztahů nepomůže ani to, že své děti pošlete do zoo nebo do Jurského světa, protože čas s vám jim nic nenahradí. Tak s nimi zajděte na tento parádní film. A vezměte raději až ty starší deseti let. Tahle podívaná se vám bude líbit. Vítejte v Jurském světě, který kvalitou po právu řadím hned za původní a nedostižný Jurský park z roku 1993.

Zajít na film můžete už dnes v Premiere Cinemas, stačí si vybrat mezi původním znění s titulky a dabovanou verzí.

Olomoucká Drbna hodnotí: 85%

Autor: David Superata