sobota 23. listopadu 2024
Klement
pondělí, 25. května 2015, 08:46
Po třiceti šesti letech se George Miller vrátil ke své postapokalyptické srdcovce Mad Max, neboli česky Šílený Max, aby využil nejmodernější technologie, které dnešní doba nabízí, a vytvořil tak co nejpřesvědčivější obraz šíleného světa, který několik desítek let dusil ve své hlavě. Výsledek je šílený. A šíleně dobrý.
Než půjdete do kina, je podstatné vybrat si ten správný sál. Abyste rozumněli, není nutností vybírat si ten s 3D technologií. Tak, jako je tomu u devadesáti procent filmů, i u Mad Maxe je 3D efekt naprosto zbytečný. Dokonce by se dalo říct, že je až otravný. Co je ale důležité pro výsledný dojem z filmu, je zvuk. Nabádám všechny, kteří ještě Maxe neviděli, aby si vybrali ten sál, kde umí co nejlépe osolit zvuk. Doménou celého filmu je totiž nejen jeho vizuální zvezření, ale hlavně soundtrack Toma Holkenborga, neboli Junkieho XL, který dodává celému filmu ten pravý, nitroglycerinový náboj!
Těžko říct, kam se až může za pětatřicet let posunout fantazie člověka, George Miller však musí mít pořádně zvrácenou mysl. Vše, co uvidíte v Šíleném Maxovi, jsou originály Millerových fantazijních výplodů, které jsou jednak ujeté, jednak jsou ale také zatraceně zábavné. Písečný postapokalyptický svět, ve kterém je více benzínu než vody a lidé používají ostatní otroky jako živé transfúzní stanice, je sám o sobě dost šílený, Miller však šel dál. Nedělá mu třeba problém vytvořit z konvoje nájezdníků pravděpodobně ten nejlepší metalový koncert, jaký jste kdy mohli vidět.
Film každým záběrem ukazuje, že Miller si splnit to, co ještě před téměř čtyřiceti lety prostě nebylo možné. A náležitě si to užívá. Je to sice studiovka každým coulem, ale snímek pořád dýchá nějakým zvláštním způsobem osmdesátými léty.
Film vás na začátku vrhne do frenetické akční podívané, která se v podstatě první hodinu nezastaví. Zvolní až ve své druhé polovině, ale jen na chvíli, aby vysvětlil, o co ve filmu vlastně přesně jde. A pak zase hned zpátky do lunaparku výbuchů, soubojů a zvrácených pouštních vozidel George Millera.
Kapitolou samou o sobě jsou postavy, které Miller vsadil jako loutky do svého šíleně krásného, benzínem načichlého, pouštního světa, a dokonale s nimi umí pracovat. S Maxem se tak diváci poprvé střetnou v době, kdy více připomíná zvíře než člověka. Nebo ještě lépe - jako napůl šíleného člověka. Až postupem času se z něj stává hrdina, o kterém se ale nedá říci, že by byl kladný. Prostě je jen míň prohnilý, než okolní svět. A i když toho moc nenamluví, Tom Hardy mu dokázal vtisknout takovou míru charismatu, že by mohl Max mlčet celý film.
Celý příběh se točí kolem zvráceného postapokalyptického světa, v jehož středu se nachází Citadela, pravděpodobně poslední místo na zemi, kde se ještě dá najít voda. Celou citadelu tyranizuje Immortal Joe v podání Hugh Keays-Byrneho, který si střihl roli záporáka už v původním Šíleném Maxovi. Jeho manželky, panensky čisté modelky a zároveň otrokyně, v nejkratších možných bikinách, které se dali v benzínové zemi najít, unese Imperator Furiosa, kterou si s chutí zahrála Charlize Theron a po dlouhé době je to zase akční ženská postava, která ve filmu není jen pro potěšení oka mužského diváka. Rozzuřený Immortal Joe svolá všechny svoje gangy a vydává se pronásledovat Furiosu, která cestuje mimo jiné ve velkém obrněném tahači, který je postaven na podvozcích českého výrobce automobilů Tatra. A tak nějak se do toho všeho zamíchá taky Max.
Takže - pokud jste naladěni na vysokooktanovou dvouhodinovou smršť a umíte vypnout mozek, nastražit uši a vykoupat vaše oči ve vizálních orgiích George Millera, pokračujte prosím do sálu. A hezkou, zvrácenou zábavu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat.
