ROZHOVOR: Koncertovat akusticky je úplně jiný level, říká frontman kapely No Name Igor Timko

Říká se, že kapela No Name je v České republice ještě o trochu populárnější než na Slovensku. Proč si myslíte, že tomu tak je?
Já si to nemyslím, je to podle mě mýtus, který se začal šířit hlavně mezi lidmi z branže poté, co se nám v roce 2006 po velkém koncertě v O2 areně podařilo dostat i na český trh. Také je důležité si uvědomit, jaká jsou vlastně kritéria tohoto tvrzení. Pokud se budeme bavit například o návštěvnosti koncertů, jsou v rámci naší aktuální Dermacol No Name Acoustic Tour vyprodané jak v České republice, tak i na Slovensku. Samozřejmě koncertovat v Česku je snem každé slovenské kapely, protože se tak rozšíří trh a její pole působnosti, zhruba 85 procent našich koncertů hrajeme tady. Úspěch u českých fanoušků nám velmi lichotí, doma jsme ale stále na Slovensku.

Tohle platí i pro aktuální Dermacol No Name Acoustic Tour 2019, osmnáct koncertů hrajete v ČR, pět doma na Slovensku.
Přesně tak, má to ale svůj důvod. Turné je rozdělené na regiony, kraje. Například na Vysočině je koncert jeden – Jihlava. Na Hané také jeden, a to tady v Olomouci. Na Valašsku je to zase Zlín. Na východním Slovensku jsou ale koncerty dva, to samé platí i pro západ – Bratislava a Trenčín. Je to velmi dobře vymyšlené, jako kapela víme moc dobře, co děláme.

Hraje se vám lépe v České republice nebo na Slovensku? A kde hrajete úplně nejradši?
Je to vždy jiné. Každá kapela chce pochopitelně podat co nejlepší výkon ve svém domácím městě. Výzvou je pro nás pak i publikum hlavního města. To chce také dobýt každý. Na druhé straně, vždy když hrajeme v Praze, tak je to taky super. To samé platí i pro Olomouc, máme tu spoustu přátel z Rádia Haná, kteří nám poskytují neuvěřitelné zázemí. Už nás tu berou, jako kdybychom byli vaši. Ve Zlíně pak vždy tradičně startujeme každé turné, lidi nás tam mají fakt rádi a odpustí nám případné nedostatky, které pak pro další koncerty můžeme doladit. Ostrava je nám zase strašně blízko tím svým temperamentem. 

Když je řeč o temperamentu, jak se vám zatím v rámci turné hraje akusticky? Nechybí vám takový ten klasický, akční koncert?
Vůbec nechybí. Akustický koncert je pro nás úplně jiný level. Nejde tam o to předvést show, soustředíme se hlavně na samotnou hudbu a na interakci s publikem. Ta je na akustických koncertech skoro nejdůležitější.

Dočetla jsem se, že No Name se přezdívá „kapela na kolesách“, jelikož v rámci svých turné procestujete neskutečně mnoho měst. Není to náročné? Nestýská se vám po domově a po rodině?
Je to hodně náročné, když máme zhruba sto koncertů ročně. Dnes jsou ale, díkybohu, Praha a Košice propojené letecky a když máte vítr v zádech, dostanete se z jednoho města do druhého za hodinu a čtvrt. Když chce člověk hrát a koncertovat například v takovém Ústí nad Labem, musí s tím počítat. Tuhle cestu jsme si ale vybrali a baví nás to. Od neděle do čtvrtka máme volno, tak se snažíme být s rodinami. Otcové a manželé roku. (smích) 

Když jste takto vytížení, stihli jste jít vlastně minulou sobotu volit?
Chystáme se všichni až na druhé kolo. Kdyby bylo možné volit na ambasádě v Praze, kde jsme měli zrovna v ten den koncert, tak by to bylo super. Bohužel to ale nejde. Je důležitý každý volební hlas, prezident sice, dle mého názoru, není až tak výkonná funkce, nicméně jsem rád, že se na Slovensku prezident po delší době zase změní a dostane šanci další, nový člověk.

Dostáváte nějaké politické nabídky? Máte totiž určitě jako slavná kapela velký vliv.
Samozřejmě, stále chodí takové nabídky. My jsme se ale dohodli, že se takto angažovat nechceme. Každý z nás má totiž na politiku svůj vlastní názor, pokud má kapela fungovat a respektovat sama sebe, tak jednoduše nemůžeme vstupovat do politického dění. Další věc je ta, že my jako No Name ručíme za vlastní tvorbu a práci, nemůžeme ale garantovat počínání lidí v politice. V tomto ohledu jsme opatrní, nic dnes není jen černobílé. Jako No Name jsme nositelé především vlastních myšlenek.

Prozraďte, chystá No Name další desku?
Určitě ano. Trh se tedy trochu změnil, dříve se vydávala primárně alba, dnes písně a singly. Ale desku chystáme. Je pravda, že za poslední čtyři roky jsme toho napsali méně, ale máme v kapele druhou vlnu malých dětí a bylo by nefér a neefektivní kluky teď nahánět do studia, když teď mají i jiné povinnosti. Máme ale pořád spoustu koncertů, spoustu hitů, a proto mi přijde, že zatím fanouškům nic nedlužíme. Nemá smysl nahrávat nové věci pod nějakým tlakem a stresem, akorát se to odrazí na kvalitě, což lidé hned poznají. Pokud budeme k hudbě stále přistupovat jako ke svojí přítelkyni, milence a múze, což byl náš původní motiv, tak vše bude, jak má.

Co říkáte na současnou hudební scénu a mladé interprety?
Líbí se mi Mirai, je to super kluk, jsme spolu dokonce v kontaktu. Jen mi vadí, jak „macošsky“ k hudbě přistupují některá česká a slovenská rádia a média. Myslím, že to je velký problém. Vezměte si, že když sledujete například The Voice nebo SuperStar, kolik českých či slovenských písní tam zazní. Minimum. Když jsme začínali my, rádia hudbu vybírala hlavně podle intuice. Takhle pořád funguje i Rádio Haná, stále hraje opravdovou hudbu, podle srdíčka, vkusu a posluchačů. Nemusí se ptát počítače na to, co je dobré, zajímavé. Zdá se mi, že do dnešních médií vstoupila v tomto směru určitá nesvoboda. Myslím, že kdo to první zvrtne a začne fungovat opačně, zase postaru, tak udělá díru do světa.