Čeští řidiči jsou evropskými přeborníky v řízení pod vlivem amfetaminu

Evropští řidiči přiznávají, že usedají za volant pod vlivem drog či léků negativně ovlivňujících jejich schopnosti. Takové je zjištění projektu SARTRE 4, jehož se v letech 2010-2011 zúčastnilo více než 21 tisíc respondentů v 18 evropských státech a Izraeli.  Až 5 % evropských řidičů přiznává užívání drog, dalších 5-10 % pak léků, jež negativně ovlivňují řidičské schopnosti.

Jaké jsou konkrétní údaje, nakolik řídí obyvatelé Evropské unie pod vlivem látek negativně ovlivňujících řidičské schopnosti? Roušku tajemství poodhalil evropský projekt DRUID realizovaný v letech 2007-2009. Ve 13 zemích byl 50 000 řidičů odebrán vzorek krve či slin za účelem následné analýzy na přítomnost alkoholu, návykových látek či nebezpečných medikamentů. Výsledek nebyl příliš povzbuzující. U 3,48 procenta řidičů byla v těle zjištěna přítomnost alkoholu. U 4,02 procenta řidičů byly v těle prokázány zakázané návykové látky či nebezpečné medikamenty, v pětině případů ve vzájemné kombinaci či společně s alkoholem.

„Celkem tedy 7,5 procenta vyšetřených šoférů mělo v těle látky negativně ovlivňující jejich řidičské schopnosti. Každý 13. řidič představoval zvýšenou hrozbu pro bezpečnost silničního provozu,“ bilancuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.

Šetření proběhlo též v České republice, a to v březnu 2008 až červnu 2009. Pracovníci Centra dopravního výzkumu, v. v. i., požádali v rámci celé ČR celkem 2 648 řidičů o vzorek slin. Většina z nich (77 %) vzorek poskytla. Nicméně 23 % odmítlo, v 84 % se jednalo o muže. „Odhaduji, že třetina z nich byla pod vlivem alkoholu či medikamentů,“ dovozuje Jindřich Frič, ředitel divize bezpečnosti a dopravního inženýrství Centra dopravního výzkumu, v. v. i. Odebráno tak bylo 2 039 vzorků slin, z nichž 108 bylo pozitivních. Nacházelo se v nich 83 zakázaných látek a dále pak 55 látek, které sice nejsou zakázány, ale negativně ovlivňují schopnost bezpečně řídit motorová vozidla.

Jak si stojí Česká republika v porovnání s dalšími evropskými státy?

Situace v České republice je příznivější, pokud se obecně jedná o poměr řidičů, kteří jezdí pod vlivem psychoaktivních látek. Prokázaný podíl uživatelů kokainu je nulový oproti průměru EU, kde se jedná o téměř půl procenta. Dvou třetin dosahuje poměr řidičů pod vlivem benzodiazepinů (látek používaných proti nespavosti či úzkostným stavům), jedné třetiny pak u motoristů jezdících pod vlivem THC či kombinujících několik drog současně. Řidičů kombinujících alkohol a drogy je u nás oproti průměru EU sedmina a konečně přibližně třicetiprocentní je podíl řidičů s prokázanou přítomností alkoholu v těle. Nicméně zjištění, že jedno procento řidičů u nás sedá za volantem po požití alkoholických nápojů, ačkoliv je v naší zemi nulová tolerance, nevyznívá nijak optimisticky.

„Na druhou stranu alarmujícím zjištěním je, že naši řidiči jednoznačně vedou, pokud se jedná o podíl jedinců s prokázanou přítomností amfetaminů v těle (0,36 vs. 0,08 %). Mimo jiné proto, že amfetaminy se jednoznačně řadí k nejnebezpečnějším látkám, pokud se jedná o riziko vzniku nehody s těžkým zraněním či usmrcením,“ varuje Jindřich Frič.

Nakolik je řízení pod vlivem návykových látek nebezpečné?

• Až 3x větší riziko vzniku nehody s vážným či smrtelným zraněním hrozí v případě hladiny alkoholu v krvi do výše 0,5 promile a rovněž tak po požití konopí
• 2-10x nebezpečnější jsou řidiči, kteří za volant usednou s hladinou alkoholu ve výši 0,5-0,8 promile, po aplikaci kokainu, opiátů či benzodiazepinů
• Riziko se zvyšuje na 5-30násobek při hladině alkoholu 0,8-1,2 promile, po požití amfetaminů či vzájemné kombinaci různých drog
• Nejnebezpečnější je hladina alkoholu ve výši nad 1,2 promile či alkohol v kombinaci s drogami. Riziko vzniku nehody s těžkým zraněním či smrtí se zvyšuje 20-200násobně.

Řidiči přistižení se zakázanými látkami v těle nepovažují své jednání za nebezpečné

Jak vyplývá ze zjištění výzkumníků zapojených do projektu DRUID, řidiči přistižení se zakázanými látkami v těle nevěří, že by alkohol či drogy mohly negativně ovlivnit jejich řidičský výkon, a tedy být nebezpečím pro ně i ostatní. Nicméně je rozdíl mezi osobami, u nichž byly prokázány drogy, a naopak jedinci s prokázanou přítomností alkoholu v krvi. „Ti první věří, že drogy z nich dělají lepší řidiče, po přistižení nepociťují stud, ten přichází zpětně až po případné léčbě závislosti. Naopak druhá skupina je přesvědčena, že alkohol jejich výkon nezhoršuje, pocit studu za jízdu pod vlivem alkoholu však nastupuje ihned, obávají se především odsouzení ze strany přátel,“ uzavírá Roman Budský.