Konec jedné éry. Tradiční papírnictví v Pavelčákově ulici končí

Majitel Ladislav Koutný prodejnu provozoval přesně na den 14 let. Za jejím zánikem dle jeho slov stojí odliv lidí z centra města a také táhlé spory s vlastníkem nemovitosti, ve které papírnictví sídlí. „První velkou ránu obchod utrpěl v roce 2008, kdy přišla ekonomická krize. Takovým posledním pomyslným hřebíčkem do rakve však pro nás bylo otevření Šantovky v roce 2015, kam se Olomoučané postupně naučili chodit a město se tak dost vylidnilo, a také pak poměrně únavné dohady s majitelem budovy,“ přiznal s tím, že prodejnu už proto ani nehodlá nikam jinam přestěhovat.

Z generace na generaci

Historie papírnictví sahá ke konci minulého století. Od sametové revoluce do roku 1992 jej vlastnila německá firma Herlitz, vlivný výrobce školních a kancelářských potřeb. Poté obchod odkoupil Jan Ďurčo s Věrou Blaťákovou, teta a strýc Koutného. Papírnictví tehdy příhodně pojmenovali BLADUR a odstartovali tak rodinný podnik.

„Strýc pak ale náhle onemocněl, do toho kolem roku 2000 přišla taková ta první vlna a do módy vstoupily hypermarkety. Začalo pro ně být čím dál tím víc demotivující a náročnější papírnictví provozovat, a tak přemýšleli, že ho pustí. Já se nabídl, že bych o obchod měl zájem, bylo mi tehdy dvaadvacet let a neviděl jsem důvod, proč do toho nejít. Maloobchod totiž stále prosperoval,“ zavzpomínal. Prodejnu převzal v roce 2004.

„Dnes třeba potkávám mladé slečny, kterým je něco přes dvacet let, jak tlačí kočárek. Já si je ale odsud pamatuju ještě jako desetileté holčičky,“ se smíchem dodal.

Prodejna s autentickou duší

Papírnictví se postupně v průběhu let stalo pro Olomoučany vlajkovou lodí, jistotou, obchodem s vlastní specifickou atmosférou a širokým sortimentem. Nyní jej nahradí komerční papírnický řetězec. „Tady to byla vždycky rodinná prodejna. Neměli jsme sice nejkrásnější regály, ale vždy jsme měli kvalitní zboží a byli jsme ochotni lidem sehnat cokoli, co bylo v našich silách. Spousta z nich k nám chodila léta, naše prodavačky si s nimi dokonce utvořily přátelské vztahy,“ popsal, jak to v obchodě chodilo.

„Závěrem bych chtěl poděkovat paní Věře Dohnalové a Ivetě Snášelové, které tu pracovaly ještě v době BLADURu. Nesmím zapomenout ani na svou maminku Annu Koutnou, díky které poslední čtyři roky, když jsem se musel věnovat druhé firmě, prodejna fungovala. Největší dík však patří našim zákazníkům, kteří nám byli celých šestadvacet let věrní. Rád bych je tímto pozval, ať si s námi přijdou ve čtvrtek připít a společně se tak rozloučíme,“ pozitivně uzavřel Koutný.