Olomoučtí psychologové zjistili, že Češi nemají dost informací o asistenčních systémech aut

„Z výpovědi padesáti řidičů vyplynulo, že řada z nich není se systémy dostatečně seznámena a při první nečekané reakci vozidla k nim může rychle ztratit důvěru. Naopak ti, kteří rizika systémů nevnímají, přiznávají, že častěji kontrolují telefon, a nevěnují tak veškerou pozornost dopravě," upozornila Viktorová.

Asistenční systémy mají zvýšit bezpečnost na silnicích a pohodlí řidiče. Kontrolují například bezpečnou vzdálenost mezi vozidly, rozpoznávají dopravní značky, udržují vozidlo v jízdním pruhu, kontrolují takzvaný mrtvý úhel, pomáhají s navigací, zabraňují mikrospánku řidiče či umožňují infračervené noční vidění. Výsledkem průzkumu jsou i vlastní webové stránky, příručka pro učitele v autoškolách nebo manuál pro prodejce vozidel.

Další výzkum na pěti stovkách respondentů prokázal, že čeští řidiči jsou jen velmi málo seznámeni s tím, že asistenční systémy vůbec existují a že mohou na silnicích potkat auta těmito systémy vybavená.

„Chceme české řidiče informovat o tom, že systémy existují a že mohou zvýšit komfort řidiče. Zároveň však zdůrazňujeme, že odpovědnost právní i faktická zůstává na řidiči," uvedla Viktorová.

Z výsledků výzkumů totiž zároveň vyplynulo, že dlouhodobé spoléhání na takzvané asistenty může zhoršit předvídavost v dopravních situacích. Autoři průzkumu proto zdůraznili, že řidiči by neměli schopnost takových systémů přeceňovat a v žádném případě by kvůli nim neměli přestávat věnovat pozornost dopravní situaci.

Podle Viktorové je nutné podtrhnout, že lidé v autech s asistenčním systémem nemohou dát ruce z volantu. „Například systém držení vozidla v jízdním pruhu říká, že auto umí rozeznat jízdní pruhy. Jenže není to tak jednoduché, hodně záleží na vnějších podmínkách. Na českých dálnicích je to problém, systém nemusí rozlišit, co je škvíra a co souběh žlutých a bílých pruhů. Řidiči by proto měli o systémech vědět, ale neměli by je přeceňovat. Měli by si být dobře vědomi jejich limitů," dodala.