Olomoucká zoo přivítala vzácné mládě binturonga

Odlišný zvířecí poddruh, známý také jako "medvědokočka", je pro svou noční aktivitu a náročnost na rozmnožování v zoologických zahradách vzácným hostem. Odborníci doufají, že tento odchov bude mít úspěšný průběh a přispěje k zachování populace tohoto ohroženého druhu.

Binturongové, čeledi cibetkovitých šelem, jsou známí svou schopností šplhat a pohybovat se v korunách stromů pomocí chápavého ocasu, který je mezi šelmami neobvyklý. Olomoucká zoo se s těmito fascinujícími tvory seznámila návštěvníky poprvé v roce 1990. Od té doby se v zoo narodilo již 29 mláďat.

Chov binturongů není snadný, a proto zoologické zahrady často nevolí tuto možnost. Poddruhy se vzájemně nesmíchají a jejich rozlišení je téměř nemožné bez genetické analýzy. Přestože se jedná o náročný proces, zoologická zahrada v Olomouci se rozhodla přijmout tento významný úkol a pokračovat ve své úsilí o zachování biodiverzity.

Největší cibetkovitá šelma o hmotnosti 9-20 kg s přirozeným domovem v jihovýchodní Asii je už svým vzezřením tajemná. Vyskytuje se v několika poddruzích na relativně velkém území. Na větvích spí obkročmo, končetiny jí visí volně dolů. Z větší části se živí rozmanitými plody a ovocem, pojídá i drobné živočichy a mršiny. Domorodci binturongy často ochočují, neboť v domech hubí hlodavce a šváby. Počty v přírodě se na základě zanechaných fotopastí pouze odhadují. Klesají zpravidla důsledkem likvidace přirozeného životního prostředí. V jihovýchodní Asii si plantáže palmy olejné berou krutou daň v podobě kácení pralesů a jejich vypalování. V červené knize patří binturong do kategorie „vulnerable“ – zranitelný. Mezinárodní informační systém zvířat (ZIMS) uvádí počet v lidské péči chovaných binturongů cca 450 ve 150 institucích celého světa. Zhruba jednu třetinu chovají instituce v Evropě.