Olomoucká zoo přivítala zubří mládě

V našem stádu zubrů se narodila mláďata - jeden přírůstek přišel na svět 29. června a druhý 2. července. Oba se cítí dobře a návštěvníci mají možnost vidět je spolu s rodiči ve výběhu při projížďce safarivláčkem, uvedla zooložka Ing. Jitka Vokurková.

Zubří obora v slovenských Topoľčiankách se v roce 1959 stala druhým největším chovatelem zubrů na světě, hned po Polsku. Olomoucká zoo získala své první zubry právě z této obory v roce 1973. Chov zubrů v olomoucké zahradě ustal v roce 1986, ale v roce 2013 byl znovu obnoven a od té doby se narodilo 15 zubrů.

Zubr evropský, původně obývající lesní a lesostepní biotopy Evropy a části Asie, čelil vyhynutí z důvodu lovu a ničení jeho přirozeného prostředí. Ze tří geografických poddruhů (evropský, kavkazský a karpatský) se podařilo zachránit pouze poddruh evropský před vyhynutím. Zubr evropský má dvě genetické linie - nížinnou (Bělověžskou) linii, kterou zakládalo sedm čistokrevných zvířat, a linii nížinně-kavkazskou, která obsahuje kavkazskou krev. Počátkem 20. století byl zubr evropský téměř vyhuben v přírodě, ale několik jedinců přežívalo u soukromých chovatelů. V roce 1925 začaly jednání o záchraně zubrů, přičemž počet žijících jedinců tehdy činil asi 60. Mezinárodní chov v oborách a zoologických zahradách vedl v letech 1952 až 1966 k repatriaci zubrů zpět do Bělověžského pralesa. V té době měli již zajištěný bezpečný domov, nikoli hrozbu, kterou představovali pro minulé panovníky jako vyhledávanou lovnou zvěř. Počet zubrů ve volné přírodě postupně rostl. V roce 2016 dosahoval celkový počet zubrů již 6573 jedinců, z nichž 4472 žilo ve volné přírodě. Největší stáda zubrů v současnosti najdeme v Polsku, v části Bělověžského pralesa. Zubr evropský je přísně chráněným druhem a zasloužil se také o vytvoření první Mezinárodní plemenné knihy, která eviduje čistokrevná zvířata a má potenciál pro chov. V současné době dochází k repatriaci tohoto druhu i v dalších evropských a asijských zemích. Skupina zubrů byla vypuštěna i ve vojenském prostoru v Milovicích, kde se rozmnožuje. Několik dalších lokalit v České republice se připravuje na vypuštění zubrů. Naši zubři patří do linie nížinně-kavkazské. Repatriace tohoto druhu do Asie je možná, ale vzhledem k současné politické situaci není momentálně reálná.

Zubr je největším savcem Evropy, samci dosahují hmotnosti až 920 kg, samice až o polovinu méně. Samice jsou březí zhruba 9 měsíců. Za svůj život porodí cca 9 telat. V zajetí se může dožít v průměru až 26 let. Denní příjem potravy se pohybuje mezi 30‒60 kg. Potravu tvoří listí stromů a keřů (33 %), trávy a byliny (67 %). Jako ostatní velcí býložravci hraje i zubr zásadní roli v přírodních ekosystémech při udržování vysokého stupně různorodosti biotopů, a tedy biodiverzity obecně. Zubři upřednostňují pastvu na otevřených prostranstvích a podél lesních okrajů, kde do značné míry potlačují růst náletových dřevin a keřů, čímž vytvářejí jemnou mozaiku různých prostředí nezbytných pro existenci řady živočichů a rostlin vázaných na bezlesá stanoviště.