Olomoucká zoo přivítala čtyři nová mláďata

Návštěvníci měli možnost se seznámit s několika novorozenými mláďaty. Od začátku května se narodila již čtyři. "Mláďata jsou v dobré kondici a zdraví. Tito odolní seveřané, pocházející z arktických oblastí, čelí v jejich domovině extrémním teplotám, které se blíží padesáti stupňům pod nulou. Abychom jim v letním období zpříjemnili pobyt ve výběhu, neustále zde probíhá jemná sprcha," uvedla zooložka Ing. Eliška Veselá. Soby jsou v Zoo chovány od roku 1994, kdy byla dovezena zakládající skupina ze Zoo v Kolmardenu ve Švédsku. Od té doby se v Zoo Olomouc narodilo již 122 mláďat.

V zimě sobi ztrácejí až 30 kilogramů hmotnosti. Oba pohlaví mají parohy, které si shazují. Samec shazuje své parohy po říji, která začíná v srpnu, zatímco samice po porodu. Během této doby samci vykazují velkou agresivitu a odmítají přijímat potravu. Poté využívají příznivé podmínky, aby se nakrmili a získali sílu, která jim pomůže přežít krutou zimu. V přírodě mohou sobi v zimě ztratit až 30 % své hmotnosti a mnozí z nich dokonce nepřežijí.

Chov sobů není jednoduchý, protože mají specifické požadavky na stravu. Na jaře, kdy jsou samice březí, a v létě, kdy kojí svá mláďata a samcům rychle roste paroží, se přirozeně pasou na různých druzích bylin a výhonků dřevin (cca 300 druhů), které jsou bohaté na vitamíny, minerály a proteiny. V zimě se živí převážně lišejníky. Potrava, kterou dostávají v zoologické zahradě, musí být tudíž vyvážená a bohatá. Potřebují velké množství čerstvého krmení, kvalitního sena, zeleniny a granulí, které mají složení podobné granulím určeným pro žirafy nebo dostihové koně ve stresu.

Je odhadováno, že na světě žije okolo 7 milionů jedinců soba polárního, z toho 3 miliony domestikovaných a 4 miliony divoce žijících zvířat. Některé poddruhy divoce žijících sobů jsou velmi vzácné a ohrožené vyhubením. Žijí všude kolem severního polárního kruhu, v Severní Americe na Aljašce, v Kanadě a Grónsku, ve Skandinávii a v severní části Ruska, v místech, kde teploty mohou sahat až k -50 °C. Jejich výskyt však lze určit třemi typy oblastí. Sobi obývající tundru na pevnině se vydávají na náročné migrační cesty mezi zimními a letními stanovišti, z nichž nejznámější je tah sobů z Aljašky, kdy přes dané místo může za den přejít až 200 000 jedinců. Táhne-li v blízkosti sobí stádo, je slyšet praskavé zvuky jejich pohyblivých kloubů. Sobi obývající ostrovy pobývají naopak téměř stále na místě. Stejně jako sobi v lesích, ti však mohou putovat dál, je-li jejich revír vypasen. Sobi mají široká kopýtka umožňující chůzi na ledu, sněhu i v bahnu, které se tvoří tím, že v létě do hloubky několika decimetrů roztají oblasti permafrostu (trvale zmrzlé půdy). Barva kožešiny kolísá od světlehnědé přes tmavohnědou, u některých sobů až k černé. Sobi grónští, mají zbarvení zejména u starých samců téměř stříbřité. Sobí kožešina chránící před mrazy je hustá natolik, že se její jednotlivé chlupy ani nedají od sebe oddělit, aby bylo vidět kůži. Hlavními predátory sobů jsou vlci.