Olomoucká zoo přivítala další jihoafrické oryxy

Olomoucká zoo se řadí mezi nejúspěšnější chovatele jihoafrických oryxů v Evropě. V 70. letech získala několik jedinců, kteří se stali základem stáda, přímo z jejich přirozeného výskytu v Namibii. Převoz zabezpečil Ing. Josef Vágner, který do Olomouce přivezl oryxy společně s mnoha dalšími zvířaty. Mláďata se v zoo rodí na zimovišti afrických zvířat, kde spolu s ostatními členy stáda čekají, až se po zimě oteplí a budou moci být vypuštěna do volného výběhu. Pro mláďata je to jejich první setkání s přírodou. "Letošní stádo bylo vypuštěno včera. Ačkoli samotný proces není snadný a zvířata se mohou splašit, vše proběhlo bez jakýchkoli potíží. Dnes můžeme pozorovat klidné zvířata, která si užívají jarní slunečné dny. V sezóně 2023 jsme do výběhu vypustili 1 samce, 15 samic a 5 mláďat. Při vypouštění celého stáda do výběhu a krátce poté samice mezi sebou soupeří o společenské postavení ve skupině a vytvářejí si hierarchii. Totéž platí i pro samce v přírodě," uvedla zooložka RNDr. Libuše Veselá. Od roku 1973 se Olomoucká zoo věnuje chovu oryxů a za celou dobu se zde narodilo 334 mláďat.

Samice oryxů rodí mláďata odkládacího typu, což však neznamená, že by je odložily a nechaly napospas osudu. V přírodě se mláďata od matky oddělí po nakojení a samy si vyberou místo, kde si lehnou. Matka je však nepronásleduje, aby nevzbudila pozornost predátorů svou pachovou stopou. Mláďata jsou několikrát denně přivolána bučením, nakojena, olízáním konečníku, což podnítí jejich vyprazdňování, a nakonec jsou důkladně očištěna, aby nepřitahovala predátory svým pachem. Poté se malí oryxové sami vracejí do svého úkrytu. Pokud mládě dostává dostatečné množství mléka a matka o něj pečuje, v prvních dnech se téměř nehýbe, leží při zemi se zatlačenou hlavou a ušima ke krku, čímž působí velmi nenápadně jako hromádka písku. Později se mláďata připojují ke stádu společně s matkami nebo se shromažďují v tzv. školkách.

Oryxové jsou známí svým distančním chováním, což znamená, že jednotliví členové stáda udržují mezi sebou určitou vzdálenost. Tuto vzdálenost překračují pouze při páření, vzájemných soubojích a samozřejmě v případě vztahu mezi matkou a mládětem. Přesto se stádo drží pohromadě, ať už zvířata odpočívají, přesouvají se nebo se pásou. Jednotlivá zvířata jsou velmi ostražitá a orientují se různými směry, takže každé je obráceno jiným směrem a sleduje tak určitý výsek okolí. Tímto způsobem společně udržují přehled o dění kolem sebe a jsou schopna zaznamenat případné blížící se nebezpečí ve 360 stupních.

Tento konkrétní poddruh africké pouštní antilopy se vyznačuje jedinečným černobílým vzorem na těle, včetně charakteristického úhořího pruhu na zádech. Jejich dlouhé rohy dodávají dojem majestátnosti. Skupiny oryxů se obvykle pohybují v počtu kolem 15 jedinců, avšak během svých dlouhých cest za vodou a potravou se mohou stáda spojit a dosáhnout až 200 jedinců. V rámci skupiny se vytváří přísná hierarchie. Dominantní samec zaujímá vyšší postavení, zatímco samice se zapojují do vzájemných ritualizovaných soubojů, které slouží k uspořádání v hierarchickém žebříčku.