Olomoucká zoo přivítala mládě hrabáče

Malí mimozemšťané, jak jsou hrabáči kapské často nazýváni, jsou totiž nároční na péči a odchov. Nyota, matka novorozence, začala rodit 8. dubna a přivedla na svět ušatého zázraka, ošklivého až krásného, který je znám pod různými pojmenováními včetně kuťoše nebo kukukifika ve svahilštině, jak popsal Emil Holub ve svých cestopisech.

Chovatelé v olomoucké zoo měli obavy z odchovu, protože u hrabáčů platí, že porodit ještě neznamená odchovat. Novorozenec vyžaduje intenzivní péči, která začíná ve 4 hodiny ráno a končí většinou krátce po půlnoci. Tým ošetřovatelů se musí pravidelně starat o malého hrabáče a péče o něj připomíná péči o lidské miminko. Navíc se může stát cokoliv, takže chovatelé jsou stále ve střehu. Nicméně, malý hrabáč spolehlivě pije mateřské mléko a během prvních 10 dnů života zdvojnásobil svou porodní váhu, z počátečních 1530 g se již dostal na neuvěřitelných 3050 g.

Olomoucká zoo chová hrabáče kapské od roku 2017 a první mládě se narodilo 26. března 2020, což se tehdy podařilo i odchovat.

Hrabáč kapský patří mezi velmi vzácně chované druhy zvířat, s počtem pouhých 25 evropských zoologických zahrad, které se jimi zabývají, z toho pouze 7 zahrad dokáže úspěšně odchovat mládě. Při úspěšném odchovu se jedná o malý zázrak, neboť matka může mládě zavrhnout, mládě nemusí být životaschopné a může odmítnout sání od matky. Příčin nezdaru může být hned několik. V České republice se s hrabáči kapskými můžeme setkat v Praze, Plzni, Dvoře Králové a v Olomouci.

Savec téměř bez srsti, s řídkými štětinami pokrývajícími tělo a dlouhými drápy na končetinách, se ocáskem klokana, protáhlým prasečím rypáčkem a ušima zajíce vypadá jako kříženec několika zvířat. Uši dokáže sklopit podél hlavy, zejména když spí. Určení pohlaví je obtížné, protože samci mají varlata uložena v dutině břišní, a proto je nutné provést analýzu DNA. Tento savec patří mezi vzácně chované druhy a v Čechách se s ním můžeme setkat v několika zoo.

Tento dravec se vyskytuje na jihu Afriky, pod Saharou. Je to robustní, téměř lysý savec s řídkými štětinami pokrývajícími tělo a s končetinami zakončenými dlouhými drápy. Jeho ocas připomíná klokaní, rypáček je protáhlý jako u prasete a uši vypadají jako u zajíce. Dokáže je sklopit podél hlavy, především ve spánku. Samci mají varlata uložena v dutině břišní, což znesnadňuje určení pohlaví bez DNA analýzy. Dospělý jedinec váží přibližně 60 kg a dožívá se zhruba 20 let.

Jeho biorytmus je obrácený oproti lidem - hrabáč spí ve dne a aktivuje se za soumraku, kdy běhá po krajině a vyhledává termity. Sílou svých drápů rozbíjí termitiště a termitů samotných se zmocňuje svým lepkavým jazykem, který může měřit až 30 cm. Potravu zpracovává pomocí svých plochých zubů, které stále dorůstají a nemají kořeny. V zajetí je obtížné tuto potravu nahradit, proto se jeho jídelníček v zoo skládá z jemně rozmixované kaše z vařeného masa, granulí, žloutků, mrkve, banánů a oblíbených moučních červů.