(NE)OBYČEJNÍ: Jsem výbušná, tvrdí boxerka Tótová. Zápasy v ringu dostala k narozeninám

„Box je pro mě můj život. Nic jiného v podstatě neznám,“ směje se Claudia Tótová. Pro tento sport je důležitých mnoho vlastností. Přeci jen box není pro „baletky“. Jaká je sedmnáctiletá Claudia? „No, nebudu lhát,“ rozesmála se. „Jsem výbušná. V boxu to je potřeba a je to dobré, ale v osobním životě to je horší,“ přiznává s úsměvem na tváři.

Její výbušnost se ale vyplácí. Někdo si možná myslí, že jako boxerka musí mít stále zranění, šrámy v obličeji či natržené rty. „Nikdy jsem neměla z boxu ani monokl,“ přiznává pro některé překvapivě.

První zranění si přivodila až na letošním mistrovství Evropy. „Najednou jsem měla rozříznutý nos. Poprvé se mi stalo něco takového. Byl to pro mě docela šok, když jsem se viděla v zrcadle,“ popisuje.

„Byl vidět i kousek kosti…"

„Neměla jsem tam kus kůže. Byl vidět i kousek kosti… Většina trenérů říkala: To je na šití,“ vzpomínala na ME. „A můj kouč povídal: Ne, to je dobrý. Já to zalepím,“ směje se.

Tátovi jsem říkala, že mu na ME kašlu, říká olomoucká boxerka Tótová. Pak přivezla stříbro

pátek, 27. listopadu 2020, 19:00SportOlomoucko

Mistryně České republiky, následně vicemistryně Evropy v boxu! Sedmnáctiletá rodačka z Olomouce Claudia Tótová je první rok v juniorské kategorii a velmi se jí daří. Mladá boxerka získala stříbro ve váze do 54 kilogramů. Souboj o celkové...

Její hlavní trenér je ovšem její táta Stanislav Tót. Právě ten ji přivedl k boxu. „Nejprve ona a její dvojče hrály házenou na základní škole. Poté je to asi moc nebavilo, byly holt mladé – asi šest sedm let,“ vzpomíná táta Claudie.

„Říkal jsem jim: Pojďte se mnou, zacvičíte si a budete si bouchat do pytle,“ sděluje Stanislav Tót. Claudii to hned chytlo. Přesto nemohla boxovat zápasy.

„Táta mě nechtěl postavit do zápasu, pak si asi uvědomil, že by to byla chyba,“ zamýšlí se samotná Claudie.

„Já jsem opravdu nikdy nechtěl, aby boxovala. Měla ale třinácté narozeniny a říkala mi: Táto, já nechci nic k narozeninám. Chci ale registračku a chci boxovat!“ směje se otec .

„Já nechtěl, aby boxovala."

Její přání jí splnil. „On už nemohl couvnout…“ dodává se smíchem mladá boxerka. Svého tátu má navíc za svůj vzor. Však ji také trénuje a velký podíl na jejich úspěších má samozřejmě i on. „Že mě trénuje? Má to samozřejmě své výhody, ale někdy i nevýhody,“ usmívá se sympatická Claudie.

„Když boxuji třeba špatně a zrovna se mu to nelíbí, tak odchází i z ringu,“ vykládá. „Občas si to přineseme i domů, ale tam to řešíme v klidu,“ potvrzuje.

„Ona je taky někdy tvrdohlavá, takže musím zařvat. Občas říkám, že jdeme trénovat a ona otráveně: Mně se nechce… Já nejdu,“ vysvětluje táta občasné případy, kdy musí být ráznější. „Někdy ji musím donutit, ale to se stává málokdy. Ona ví, že to potřebuje a jde. Problém tam není. Ono je to asi normální u všech dětí. Někdy jsou unavené a jsou dny, kdy opravdu potřebují vynechat,“ vysvětluje otec Stanislav Tót.

Box je každopádně náročný sport. Na co nejvíce? „Hlavně na čas. Člověk na tréninku bojuje i sám se sebou, jestli to vzdá, nebo do toho ještě něco dá,“ prozrazuje Claudie, která na něm má ráda hlavně lidi okolo. „Já, když trénuji sama, tak mě to moc nebaví. Ovšem, když s klubem nebo s někým? Dodává mi to větší energii a je to lepší.“

„Kluci se bojí trefit holku."

Někdy boxuje dokonce i s kluky. „Je to pro mě lepší, ovšem pro samotné kluky asi ne…,“ usmívá se statečná dívka. „Oni se bojí trefit holku, i když dělá box,“ diví se.

A jaké to je, když zápasí se svou kamarádku? „Musím uznat, že třeba zápas proti své kamarádce je v něčem jiný. Je v tom něco víc. Bojíte se první udeřit, aby ji to moc nebolelo a po utkání na vás nebyla moc naštavaná.“ směje se Claudie, podle které je v jiných zemí box populárnější.

„U nás se tím uživit asi nedá. Kdyby nějaká holka dostala nabídku v zahraničí, tak je to pro ni lepší,“ povídá upřímně. „Kluci to mají lepší než holky. Mají i více nabídek.“

Claudie má za sebou po čtyřech letech závodního boxu přes 85 duelů. Je mistryně České republiky, také zmiňovaná vicemistryně Evropy.

„Můj další cíl je olympiáda, pak uvidíme,“ říká mladá dívka, která mimo box nestíhá skoro nic, ale čas si najde například na brigády. „V létě pomáhám třeba na Nákle. Přes rok mám brigádu v Moravském divadle v Olomouci, pracuje tam i ségra. Pomáhám tam za barem.“

Má to nějakou výhodu, když má boxerka takovou brigádu? „Každý mi říká, že nepůsobím jako boxerka. Dělá mi to radost, když to někdo nepozná. Takže za barem to je dobré,“ pochvaluje si.

„Brigáda za barem? Každý říká, že nevypadám jako boxerka. Dělá mi to radost."

A kdyby byl nějaký kluk nezdvořilý, asi by se mu to nevyplatilo. Mají kluci z okolí respekt ke Claudii? „Myslím, že moc ne. Nebo to takhle nevypadá aspoň,“ směje se studentka druhého ročníku. „Studuji Střední školu zemědělskou a zahradnickou v Olomouci. Zatím to stíhám dobře, škola mě podporuje,“ děkuje.

Své cíle má i ve škole. Do budoucna by ráda šla na Univerzitu Palackého v Olomouci. „Ráda bych studovala trenérství nebo bych chtěla být třeba fyzioterapeutka,“ prozrazuje rodačka z Olomouce, podle které je v hanáckém městě hodně boxerů. „Třeba Petra Řezníčka a tak dále… Jde to nahoru,“ myslí si.

Právě s Petrem Řezníčkem se kamarádí hodně. „Známe se hodně dlouho. Máme toho dost zažitého. Když někam jedeme, tak se navzájem podporujeme,“ pochvaluje si a pokračuje. „Když jsem byla na mistrovství Evropy, tak mě také podporoval. Přál mi hodně štěstí a pak mi po telefonu pogratuloval,“ dodává Claudie na adresu Petra, který byl v září také v naší rubrice (NE)OBYČEJNÍ.

(NE)OBYČEJNÍ: Boxer dobrák! Rozvezl tuny jídla, byl ve ztrátě: Někteří měli slzy v očích, řekl Petr Řezníček

pátek, 25. září 2020, 16:50Olomoucko(Ne)Obyčejní

V životě je důležité si pomáhat. Tímto pravidlem se řídí osmnáctiletý boxer Petr Řezníček, který jarní nouzový stav strávil pomáháním starším lidem nejen s nákupem. Na začátku září zase uspořádal BENEFICI boxu v Olomouci, kde šel výtěžek dětské...