Z OLOMOUCE DO HIMÁLAJE #1: Z Olomouce přes nejnebezpečnější letiště světa do základního tábora

Nápad vycestovat do Himálaje vznikl přibližně před rokem, kdy jsme začali objevovat krásy nejvyšších hor Evropy. Bylo to naprosto spontánní rozhodnutí, bez vědomostí o Himálaji. Nevěděli jsme naprosto do čeho jdeme a ani kam přesně v tomto pohoří chceme jít.

Nakonec jsme se rozhodli pro tradiční trek k nejvyšší hoře světa Mount Everestu, avšak po vedlejších, neturistických a nefrekventovaných cestách. Náš cíl však není pouhopouhý trek, ale horolezecký výstup na 6200 metrů vysokou horu Island Peak. V místě, kde Island Peak leží, však již touto dobou bývá velká zima, proto je tento výstup podmíněný dobrou připraveností, fyzičkou a v neposlední řadě přívětivým počasím.

V rámci přípravy jsme v zimě absolvovali několikadenní výstupy na nejvyšší vrcholy Vysokých Tater, individuální tréninky na kole, běh a fyzičku jsme si udržovali dalšími aktivitami. Bylo také potřeba pořídit kvalitní zimní vybavení jako speciální membránové oblečení, expediční obuv, spacáky do extrémních minusových teplot a tak dál.

Včera ráno jsme odletěli z Prahy. Míříme přes Dubaj do hlavního města Nepálu Káthmándú, které samo o sobě leží v nadmořské výšce 1400 metrů nad mořem a je tedy vysoko skoro jako náš Praděd. První den se v Káthmándú budeme věnovat vyřizovaní formalit, dokoupíme potřebné vybavení a budeme nasávat…atmosféru jihoasijského města. V plánu je také navštívit místní dětský domov, kterému pomáhá firma, kde jsme zaměstnaní.

Z Káthmándú se letadlem přesuneme do výchozího bodu naší výpravy, do Lukly. Jedná se o jedno z nejnebezpečnějších letišť na světě ležící ve výšce téměř 3000 metrů. Pokus o přistání je pouze jeden, chyba se neodpouští, letět na toto letiště může pouze hrstka vyvolených pilotů. Pak nás čeká zhruba 145 kilometrů náročným, ale dechberoucím terénem. Jak se bude cesta vyvíjet, to se uvidí podle toho, jak jsme se poslední rok na cestu soustředili.