Jeskyně na Špičáku se rozezní zvuky netopýrů

Běžně člověk neslyší echolokační hlasy, které vysílají netopýři a vrápenci. Tyto savci z řádu letounů vysílají na ultrazvukových frekvencích a vysoké tóny nejsou slyšitelné lidským uchem. Nicméně vědci dokážou prostřednictvím speciálních detektorů tyto signály převést do slyšitelné podoby. Jeskyně Na Špičáku (JNŠ) u Supíkovic na Jesenicku bude první v Česku, která turistům nabídne fascinující echolokační signály během standardní prohlídky.

„Přemýšleli jsme o nějaké novince na letošní hlavní sezónu. O novince, která by pomohla labyrint zatraktivnit a posílit návštěvnost zejména mimo letní prázdniny,“ vysvětluje vedoucí Správy JNŠ Andrea Švubová. „Zároveň jsme chtěli přijít s něčím, co jinde nemají. Náš podzemní labyrint je tou nejmenší zpřístupněnou jeskyní v zemi, je na poměrně odlehlém místě, má ale své jedinečné kouzlo. A díky tajuplným hlasům netopýrů by mohl ještě více získat na popularitě,“ dodává.

V Dómu naděje, kde se občas konají koncerty, uslyší návštěvníci echolokační volání letounů díky vynikající akustice. Dosud byli turisté schopni si užít pouze reprodukovanou hudbu, kterou jim průvodci na konci trasy přehrávali. Nicméně od 1. dubna budou moci slyšet i čtyři netradiční ukázky, včetně echolokačních hlasů letounů, které se v jeskyni často vyskytují. Tyto zahrnují vrápence malého, nejčastějšího zimního spáče, netopýra brvitýho, netopýra velkého a netopýra rezavého, který sice pod Špičákem nehibernuje, ale běžně se pohybuje v okolních lesích. Každý hlas je originál a má zcela odlišný zvuk, takže lidé si pod nimi mohou představit různé zvuky, jako je mlaskání, bubnování kapky deště nebo praskání narozeninového dortu. Popisuje to průvodkyně JNŠ Soňa Cundrlová.

Reprodukované nahrávky hlasů vrápence a netopýrů, které návštěvníci uslyší, se podařilo zaznamenat prostřednictvím takzvaných bat detektorů. „Právě ty převádějí dané zvuky do spektra slyšitelného lidským uchem. Místní letouni je tudíž nebudou vnímat a ani je nebudou nijak rušit v jejich běžných aktivitách,“ upřesňuje Jiří Šafář z Agentury ochrany a přírody České republiky (AOPK ČR). Detektoring je přitom jedna z metod, kterou chiropterologové – odborníci zkoumající netopýry – využívají při svém výzkumu. „Žádný druh letouna není slepý, přesto hlavním nástrojem orientace v prostoru je echolokace,“ doplňuje svého kolegu zoolog Vladimír Hanzal z AOPK ČR. Tuzemští netopýři a vrápenci vydávají chvěním hlasivek v hrtanu série krátkých ultrazvukových signálů, které vysílají otevřenou tlamou či nozdrami a odrazy vln od překážek zachycují citlivým sluchem. Tak získávají ve tmě informaci o prostoru, ve kterém se pohybují a rovněž o výskytu potravy, tedy zejména hmyzu. Na této skutečnosti je založena i moderní metoda zjišťování výskytu, takzvaný bat detektoring. Používají se k tomu přístroje registrující druhově specifické ultrazvukové signály. „Je tak možné určit, víceméně přesně, jaké druhy se v našem okolí vyskytují,“ doplnňuje Hanzal

Zvukové nahrávky v JNŠ mohou podle Pavla Jurky z AOPK ČR, který působí v Jeseníkách a má na starosti práci s veřejností, výrazně přispět k osvětě v dané oblasti. Názorná akustická nebo vizuální ukázka ze života chráněných živočichů dokáže na návštěvníky udělat větší dojem než dlouhý ústní výklad nebo obsáhlý text na informační tabuli. Kvalitní doprovodný komentář navíc může rozšířit naše znalosti, pomoci nám vnímat přírodu kolem nás mnohem intenzivněji a naučit nás hledat dosud netušené souvislosti, dodává Jurka.

Jeskyně Na Špičáku je jednou ze čtrnácti zpřístupněných jeskyní v péči Správy jeskyní České republiky. Podzemí je součástí Národní přírodní památky Na Špičáku, vyhlášené roku 1970 na ploše 7,05 hektaru. Výjimečnou jeskyni vytvořily ledovcové vody při periferii čtvrtohorního kontinentálního ledovce. Je nejstarší písemně doloženou jeskyní v ČR, s historickými nápisy na stěnách datovanými k z roku 1519 a odborně zrestaurovanou renesanční malbou Adorace Krucifixu z poloviny 16. století.

Tajemné podzemí poblíž lomu takzvaného supíkovického mramoru je turistům otevřeno už od roku 1885. U zpřístupnění podzemí stál Sudetský horský spolek (Sudeten-Gebirgsverein) s čestným předsedou Johanem Ripperem, zetěm zakladatele jesenických vodoléčebných lázní Vincenze Priessnitze. Prohlídková trasa se roku 1955 dočkala elektrifikace a prodloužení. Z dosud známé celkové délky 410 metrů je citlivou formou veřejnosti zpřístupněno 220 metrů chodeb a síní. V nich se každoročně na 17 tisíc návštěvníků seznamuje s geologickou stavbou krasového území, genezí a morfologií unikátního podzemního systému a významným zimovištěm netopýrů a vrápenců. O aktuálním provozu JNŠ včetně otevírací doby, vstupného či popisu příjezdu informuje web naspicaku.caves.cz, má i prezentaci na sociální síti fb.com/jeskynenaspicaku.

Jeskyně Na Špičáku je jednou z čtrnácti jeskyní, které jsou spravovány Správou jeskyní České republiky a jsou zpřístupněny veřejnosti. Nachází se v Národní přírodní památce Na Špičáku o rozloze 7,05 hektarů, která byla vyhlášena v roce 1970. Tato výjimečná jeskyně byla vytvořena ledovcovými vodami během periferie čtvrtohorního kontinentálního ledovce a je nejstarší písemně doloženou jeskyní v České republice. Na stěnách jeskyně jsou historické nápisy datované k roku 1519 a je zde také odborně zrestaurovaná renesanční malba Adorace Krucifixu z poloviny 16. století.