pátek 22. listopadu 2024
Cecílie
středa, 22. března 2017, 16:30
V Olomouci bychom sice našli dost lidí, kteří cvičí a navštěvují posilovnu, ale jen málokdo se věnuje zvedání činek profesionálně. Petr Folprecht je olomoucký rodák, který se může pyšnit titulem mistra světa a mistra Evropy v silovém trojboji. To, že patří v české scéně mezi nejlepší je zřejmé i díky tomu, že je osminásobný mistr České republiky.
Silový trojboj se skládá ze tří disciplín. Z dřepu, bench pressu a mrtvého tahu. Na každou disciplínu má trojbojař tři pokusy. Český silový trojboj vznikl 28. září 1992, kdy byl svaz zaregistrován u Ministerstva vnitra ČR. Do té doby byl český silový trojboj začleněn jako komise silového trojboje do svazu kulturistiky. Tento sport není tak známý jako kulturistika nebo fitness, ale v poslední době se dostává čím dál více do povědomí. Petr Folprecht se věnuje kategorii RAW. Závodí tedy bez jakýchkoliv podpůrných prostředků. Nepoužívají se zde stahovací superdresy či jiná výbava, která může uměle zvýšit výkon.
Jak jste se dostal k silovému trojboji?
Dostal jsem se k tomu jako většina lidí. V sedmnácti letech jsem začal cvičit a chtěl jsem mít pořádné svaly. Hlavně kvůli holkám, a abych taky nějak vypadal. Za čtyři roky se to vyvinulo tak, že jsem se více zajímal o sílu. Následně jsem si na internetu začal zjišťovat informace o silovém sportu. Od té doby se zaměřuji na silový trojboj.
Jak dlouho tedy děláte čistě silový sport?
Od roku 2009, takže to dělám už devátým rokem.
Vy děláte RAW kategorii silového trojboje, začínal jste s touto variantou od začátku?
Ano, začínal jsem hned s RAW. Vlastně jsem tady rozjel RAW divizi, protože v té době to u nás teprve začínalo. Dá se říct, že patřím mezi průkopníky RAW v České republice. Předtím tady byla pouze jedna federace, která zaštiťovala závody s dresy. Potom se „RAWka“ zpopularizovala a momentálně jde hodně vidět. Dalo by se říct, že teď jdou dresy do ústraní a RAW jde naopak nahoru.
V čem je největší rozdíl mezi RAW a klasickým závodem s dresy?
Já vždycky říkám, že se jedná de facto o odlišný sport. V dresu jde hlavně o techniku a je to mnohem náročnější, ať se to týká času nebo financí. Člověk si nemůže zajít sám do posilovny a zacvičit si. Potřebujete kolem sebe hodně lidí. Spousta lidí to odsuzuje, ale kdo si to nevyzkouší, tak neví, o co jde.
Jaké doplňky jsou v RAW kategorii povoleny? A co je naopak navíc v kategorii EQ (equip - s vybavením, resp. v dresech)?
Liší se to v každé disciplíně. Na dřepu je například povolený opasek, bandáže na kolena a na zápěstí. Tohle jsou spíše bezpečnostní prvky. U EQ trojboje je navíc superdres a spousty dalších věcí. Člověk je navlečený skoro jako Robocop.
Dá se říct, o kolik kilogramů více zvedne člověk se superdresem?
Ten dres nejvíce pomůže na dřepu a na benchpressu. Pohybuje se to třeba od 20 do 150 kilogramů. Je to ale složitější. Každá federace povoluje jiné dresy. Jedna federace povoluje jednovrstvé dresy a druhá zase vícevrstvé. Při třech vrstvách si člověk může při dřepu pomoct klidně o 200 kilo navíc. Na benchpressu můžete zvednout o 100 kilo navíc a klidně ještě víc. Vše záleží na zvládnutí techniky a trénovanosti. Určitě neplatí tvrzení, že člověk si navlékne dres a automaticky zvedne o desítky kilogramů více, tak jednoduché to není.
Kterého úspěchu si za svoji kariéru vážíte nejvíc?
Já to hodnotím hlavně podle konkurence a výkonu. V roce 2013 jsem byl na mistrovství světa v Praze třeba až čtvrtý, ale byla tam obrovská konkurence. Ještě si taky vážím třetího místa v roce 2015 na mistrovství Evropy.
ÚSPĚCHY PETRA FOLPRECHTA
Kterou disciplínu z trojboje máte nejraději?
Kdysi to býval mrtvý tah, ale teď se to přehupuje na dřep. Bench press je můj nejmíň oblíbený cvik. Pro mě je hlavní posouvání svého výkonu a udělat si osobní rekord. Tím, že se mi momentálně v dřepu daří a posunuju se pořád dál, tak je můj nejoblíbenější.
Kolik času vám zabere příprava na konkrétní závod? A v čem je příprava na silový trojboj specifická?
Pokud chce člověk podat co nejlepší výkon, tak je to zhruba 12 až 16 týdnů. Silový trénink je specifický v tom, že hodně namáháte centrální nervovou soustavu, takže je člověk více unavený. Než si člověk ze začátku zvykne, tak je hodně rozbitý.
Kolikrát týdně chodíte posilovat?
Čtyřikrát za týden. Trénink se ale někdy natáhne třeba na tři hodiny. Cvičím hodně doplňkových cviků. Někteří cvičí pouze hlavní cviky a nevěnují se nějakým doplňkovým cvikům. To je podle mě špatně. Je potřeba řešit i ostatní cviky a ty zaberou potom hodně času.
Trénujete nějaké svěřence?
Nemám na to teď čas, ale trénoval jsem. Měl jsem to i jako zaměstnání. Momentálně akorát trénuju kluky, co cvičí se mnou a pomáháme si navzájem. Do budoucna bych měl rád vlastní posilovnu a trénoval v ní. Je to můj celoživotní sen, vybudovat si vlastní silové centrum.
Kolik závodů stihnete za jeden rok?
Většinou 10 závodů, když je dobrý rok tak i 15. Z toho polovina je mezinárodních. Loni jsem si to počítal a už bych měl mít za sebou 50 závodů za celou svoji kariéru.
Díky závodům jste se podíval na mnoho míst po celém světě. Kde se vám líbilo nejvíc?
Nejvíc určitě v Miami a na druhé místo bych zařadil Baku v Ázerbájdžánu. Spousta lidí to neví, ale je to opravdu krásné supermoderní město. Díky ropnému průmyslu to je bohaté město. Nejlepší zážitek ale bylo jednoznačně Miami. Byli jsme tam spíše exhibičně v rámci hlavní soutěže Masters Olympia. Nejlepší na tom bylo to, že jsme měli společné šatny se světovými kulturisty, které jsem obdivoval jako malý kluk. Člověk tam potkal lidi, které znal jenom z časopisů.
Jak důležitá je strava? V jakém poměru je samotné cvičení a strava?
Samotný trénink dělá jenom malou část z přípravy. Za ty roky jsem přišel na to, že strava je velmi důležitá, co se týče samotného výkonu ale i vzhledu. Já zastávám názor, že když člověk dělá nějaký sport, tak by měl podle toho i vypadat. Když se snažíte jíst, jak máte, tak se to podepíše i na vašem vzhledu. Strava ovlivňuje například i regeneraci.
Nepřijde vám někdy líto, že si musíte určitě věci odpírat?
Neodpíráme si až tolik jako kulturisti. Když se kulturista připravuje na závod a chce co nejvíc zredukovat podkožní tuk, tak se musí hodně omezit. Důležitý je hlavně základ té stravy a potom si můžete jednou za čas dát něco nezdravého.
Co byste doporučil lidem, kteří posilují a chtějí si vyzkoušet silový trojboj?
Spousta lidí se do toho hrne, i přestože nemají skoro nic odcvičené a chtějí hned zvedat co nejvíc na úkor techniky. Nejdříve bych doporučil vybudovat si určitý základ, jak svalový, tak silový aby se měl člověk od čeho odrazit. Další věc je zdravotní stav, protože to není tak lehké.
Jaké jsou vaše ambice v nejbližších letech?
Mým hlavním cílem je zlepšovat se a zvedat pořád větší a větší váhy. To mě motivuje, abych šel dál. Umístění v závodech jsou potom už jenom takové třešničky na dortu. Letos je mým největším cílem mistrovství světa v Moskvě. Také bych se chtěl do budoucna ubírat pořadatelským směrem a přiblížit silový trojboj více lidem. Svůj první závod jsem pořádal v restauraci TABOO v Olomouci. Bylo tam narváno a přišla spousta lidí, kteří vůbec necvičí a přišli se podívat jenom ze zvědavosti. Jednou bych chtěl udělat závod i v obchodním centru.
Jak je to s financemi v silovém trojboji? Musíte si platit startovné v závodech ze své kapsy?
Pokud se člověk nesnaží a nehledá si sponzora, tak si to musí platit sám. Nejsme pod nikým zaměstnaní jako někteří atleti nebo vzpěrači. Nejsme vedení jako profesionálové v tom pravém slova smyslu. Znám pár lidí, kteří mají veškeré startovné zaplacené od sponzorů, ale není jich mnoho. U masových sportů to funguje tak, že sponzoři oslovují sportovce. Náš sport není v takové pozici, že by byl až tak zajímavý z hlediska sponzoringu. Proto bych chtěl také poděkovat mému generálnímu sponzorovi REVA-SPORT.
Více videí ze závodů najdete na kanálu Petra Folprechta.
Děláte i jiné sporty? Pokud vám na ně vůbec zbývá čas.
Když chce člověk být nejlepší v konkrétním sportu, tak nemáte moc času na nějaké další aktivity. Já ale sportuji od malička. Jako malý jsem hrál za Sigmu Olomouc a taky jsem dělal atletiku. Navíc když má člověk už určitou váhu, tak to není moc praktické na ostatní sporty.
Jak dlouho byste ještě chtěl závodit na profesionální úrovni?
Je to vlastně můj životní styl, pracovat na sobě a cvičit. Chtěl bych takhle fungovat celý život. Znám i lidi, kteří posilují a závodí přes 40 let. Spousta lidí si myslí, že zvedání činek ničí tělo a klouby, ale já si to nemyslím. Pokud to člověk dělá rozumně, tak to není problém. Klouby se vám zpevní a vydrží déle než člověku co nic nedělá.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat.
