Ragby momentálně zažívá velký boom, pochvaluje si ředitel olomouckého klubu Vladimír Smička

Olomoucký ragbyový klub existuje více než šedesát let. Jaké jsou nejdůležitější milníky v jeho historii?
Klub založil v roce 1953 pan Miloš Dobrý, známý nejen v Olomouci, ale i v celé republice, který bohužel zemřel před čtyřmi lety a na jeho počest od té doby pořádáme memoriál. Ten se letos bude mimochodem konat už v sobotu 16. dubna. Ale zpět do historie. Po nějaké době klub zanikl a hráli tu jen dorostenci, následně tu byl armádní tým a neustále se tu něco měnilo až do roku 2013, kdy se slavilo právě šedesáté výročí a dnes už se dá říci, že je tu stabilizovaný klub. Muži hrají 1. ragbyovou ligu, což je druhá nejvyšší soutěž, máme velké množství dětí, takže v této fázi se dá mluvit o úspěšném období.

Další otázka směřuje právě k mládeži. Máte mnoho kategorií, od těch pro nejmenší děti, po kategorii do šestnácti let, navíc relativně nově založené družstvo žen. Je to obvyklé i v jiných týmech?
Momentálně je to celkem běžné, protože ragby zažívá velký boom. To je způsobené i občasnými televizními přenosy v tuzemských televizích. Minulý rok bylo vysílané mistrovství světa, a bylo tak možné zhlédnout spoustu zápasů, tím pádem se ragby dostalo do podvědomí lidem. Navíc vidím i takový fenomén, že lidé už mají dost fotbalu a sportů, které jsou často na očích a ragby je pro ně něco nového. Ragby je kontaktní sport a je na jiné bázi než fotbal, ve kterém často vidíme simulování a jak jsem řekl, je to prostě o něčem jiném. Možná i toto lidi láká a vím, že v Praze je nepředstavitelné množství dětí, neustále vznikají nové kluby, což je oproti dřívějšku, kdy tu byl naopak klubů nedostatek, velká změna. Momentálně ragbyová unie příjmá každý rok dva nebo tři nové kluby, které vznikají v místech, kde se ragby nikdy nehrálo.

Třeba i na vesnicích?
Spíše v menších městech. Například se nově přihlásilo Vrchlabí nebo Nové Město na Moravě, které je vnímáno jako výhradně lyžařské místo. Tam teď vznikl tým, který už má kromě mužů i mládež. Nebo  v jižních a západních Čechách, kde nikdo nikdy kromě armádních týmů nebyl, tak už jsou kluby z Českých Budějovic, Plzně, Karlových Varů a dá se říci, že se ta ragbyová základna rozrůstá do větších dimenzí.

Z rodičů se stávají trenéři

Kolik má váš klub při tolika kategoriích členů?
Máme zhruba 130 registrovaných hráčů plus členové, což jsou, i včetně mě, například veteráni, bývalí hráči, kteří jsou registrovaní jako členové a chodí sem jako diváci. Mají možnost se registrovat a být členem nejen klubu, ale i celé ragbyové unie.

Zvládáte pokrýt tolik hráčů trenéry? Nemáte o ně nouzi?
Teď nastala taková doba, že to zvládáme. Ovšem dříve, všeobecně v České republice, nastalo období, kdy jsme zaspali dobu, protože tu absolutně chyběla výchova mladých hráčů. Bylo jen pár týmů, které na tom poctivě pracovaly a dnes se jim to vrací, protože každý rok přechází dostatek hráčů z mladších kategorií do mužů. U nás v Olomouci právě byla ta doba, kdy se výchově hráčů nevěnovalo tolik, kolik by se mělo a dnes je problém, aby do dospělé kategorie přišel za rok jeden hráč. Někdy ani ten jeden nepřijde. Byl jsem nedávno osloven trenéry národního týmu, kteří chtěli, abych nominoval hráče ročníku 97. My nemáme ani jednoho, respektive máme, ale to je nováček. U nás je tedy obrovská díra, ale s momentálním nárůstem dětí se to postupně doplňuje, a tím se doplňují i trenéři. Spoustu bývalých hráčů má totiž děti, které sem vodí a z těch rodičů se stávají trenéři. Chodí na školení, protože je povinnost, aby trenér, zvláště u dětí, byl vzdělaný a měl absolvované trenérské kurzy. Mnoho trenérů v České republice se formuje právě z řad rodičů, kteří sem vodí děti a propadnou tomu, takže se ragby začnou věnovat, jezdí s nimi na zápasy jako doprovod a postupně se z nich stávají trenéři, protože o to mají zájem.

Takže jste s momentálním vývojem práce s mládeží spokojen?
Pro mě je to momentálně perfektní stav. Nemáme ale žádné juniory, proto budeme čekat, až doroste kategorie šestnáctiletých, kterých máme zhruba patnáct. Musíme čekat dva tři roky, dokud nepřijde nová krev. V mužích máme několik hráčů nad pětatřicet let, kteří pomalu myslí na to, že skončí a není, kdo by je nahradil.

Nejde řešit tato situace nějakými přestupy?
Teoreticky lze, ale do naší úrovně nikdo nepřijde. Je ještě jiná varianta, a to jsou zahraniční studenti, kteří jsou krátkodobě na místní univerzitě třeba formou nějakých výměnných pobytů. Každý rok se tu objeví jeden nebo dva zahraniční hráči, kteří hráli v domovině ragby a nechtějí ho přestat hrát, tak pokračují i tady. Někdy jsou to talentovaní hráči, kteří nás opravdu posílí. Momentálně tu máme Francouze, který je vynikající, ale bohužel už za čtrnáct dní odjíždí domů, což pro nás bude velká ztráta. Na naše poměry je to skutečně výborný hráč.

Zpět k mládeži. Jak se dá vůbec pracovat s těmi nejmenšími dětmi v kategorii do šesti let? Co vše se z rugby v tak malém věku naučí?
Ta kategorie je do šesti let, ale jsou tam například i tříleté děti. Trenér se musí soustředit na pohyb, všeobecně na atletiku, na to, aby děti dokázaly chytit míč. Nejen ragbyový šišatý, ale i třeba tenisák, a obecně kulaté balóny. Vůbec se v této kategorii nepracuje s nějakou specifikací rugby, to až v pozdějším věku. Děti musí umět běhat. Když se občas podíváte, tak některé to ani neumí, protože je to nikdo neučil. Nebo když jsem trénoval děti a chtěl jsem se zasmát, tak jsem jim za trest dal, aby udělaly kotoul vzad. Devadesát procent dětí to neumí. Když člověk v ragby padá, tak to aspoň trošičku musí umět. Je to tedy taková všesportovní příprava.

Žádné postupové ambice v nejbližší době mít nemůžeme

Tým mužů se v 1. lize nachází na páte příčce. Jaké vůbec byly předsezónní ambice a jak jste s dosavadním působením mužů spokojený?
Před sezónou jsem měl trošičku jiné představy o umístění. Po loňské jarní sezóně, kdy se tady hrálo krásné ragby, byli jsme chválení, že jsme se zlepšili, přišli noví trenéři, kteří chtěli pokračovat a navázat na to úspěšné jarní tažení. Ne vždy se to v letošní sezóně povedlo. Vše záleží na zraněních a také na tom, jak mají hráči volno, protože ragby je amatérský sport, takže se kolikrát místo zápasů musí do práce, tím pádem je tým oslaben. Navíc, jak jsem řekl, nemáme tak velkou členskou základnu, co se týká mužů, takže když je někdo zraněný nebo nepřijde, je to u nás velmi znát. Některé zápasy se vydařily, jiné byly podstatně horší a momentální umístění je asi realita. Budeme rádi, když to páté místo udržíme.

V dalších sezónách asi nemůžete stavět ambice o moc výše vzhledem k té situaci, že nemáte nikoho z mládeže, kdo by mohl přejít do mužů, je to tak?
Já si myslím, že v řádech dvou až tří let určitě ne. Ti starší kluci, kteří mají přes pětatřicet už se pomalu poohlíží po jiných aktivitách a nemáme lidi, kteří by je nahradili. Žádné postupové ambice tedy v nejbližší době tedy ani mít nemůžeme.

Jak vůbec funguje systém v tuzemském rugby? Kolik týmů postupuje z vaší ligy postupuje?
Od nás postupuje přímo do extraligy první a druhý hraje baráž z předposledním z extraligy.

Ruský důstojník si spletl americký fotbal s ragbym, to se začalo rušit

Nestává se vám a neštve vás to, že někteři lidé si pletou ragby s americkým fotbalem, nebo že je obecně berou jako velmi podobné?
Osobně se mi to nestává, protože americký fotbal se u nás hraje jen na pár místech. Mně se ale americký fotbal nelíbí. Je to úplně něco jiného a nedá se to s ragby moc srovnávat. Základní pravidla ragby jsou úplně opačné než u amerického fotbalu. Největší rozdíl je v tom, že v americkém fotbalu můžete blokovat všechny hráče bez míče a dělat tak uličku hráči, který s míčem běží. V ragby se nesmí atakovat žádný hráč kromě toho, co míč nese. Navíc se mu nesmí šáhnout na hlavu, musí se atakovat jen oblast od ramen dolů. Jakýkoliv náznak ataku například na krk je nemilosrdně trestán a hráč je okamžitě vyloučený. Další velký rozdíl je, že v ragby můžete nahrávat jen dozadu. Dále v americkém fotbale máte pět pokusů, když se nepovede dokončit akci, v ragby žádnou další možnost nemáte.

Čím to, že ragby u nás není tak populární a známé jako ve velmocích, jakými jsou Anglie, Francie, Wales atd.? Je to jen v historii?
V historii to určitě bude, protože ragby se začalo hrát na ostrovech v 19. století, kdežto u nás to bylo poprvé v roce 1926. Tam ten rozdíl určitě je, ale spíše by to mohlo být v něčem jiném. Tady u nás se po válce stašně rozšířilo ragby u vojáků a bylo tu opravdu mnoho týmů. Téměř v každých druhých kasárnách se hrálo ragby a bylo tam mnohem rozšířenějším než v civilním sektoru. Potom jeden jeden ruský důstojník, na jehož jméno si nevzpomenu, prohlásil, že ragby je sportem kapitalistů. Zásadní problém byl v tom, že si spletl americký fotbal a ragby. Na ten popud se začalo rušit veškeré ragby v armádě. Kluci, kteří chtěli pokračovat přešli do civilních oddílů, ale mnoho míst, kde se rugby hrálo, zaniklo. Nastal tedy pak velký útlum. Jak jsem ale řekl, tak je naštěstí momentálně doba, kdy spoustu klubů vzniká. To je pro nás dobře.

Snažíte se o to, aby děti sportovaly a není vám to umožněno

A je nějaká cesta jak ragby více popularizovat, aby vznikalo ještě více klubů a přicházelo více dětí?
Určitě to jde, ale my narážíme na jeden velký problém. Když se podíváme do tisku nebo na internet, všude se vykládá, že děti jsou tlusté, že jim schází pohyb, protože sedí jen u počítače a musí se věnovat opravdu velké úsilí, aby děti začaly sportovat. My když chceme dělat nábor v některé z olomouckých škol, tak pošleme žádost a z patnácti žádostí nám odpoví třeba jen tři školy. Navíc odepíší, že nemají zájem. Když je jich ptáme proč ne, že nechceme přece nic špatného, jen chceme představit sport nebo zajistit dětem nějakou aktivitu, tak narážíme na to, že v ředitelích přežívají představy sportovních tříd. Oni se asi bojí, že jim děti odvedeme, protože každá škola dostává dotace z ministerstva na hlavu. Kolik má dětí, tolik dostane. My jim říkáme, že nechceme děti odvádět, jen chceme nějaký prostor a budeme se je snažit přesvědčit k tomu, aby po škole začali sportovat a nebyli obézní. Narážíme na to, že všichni chtějí, aby děti sportovaly, ale na druhou stranu vy se snažíte a není to umožněno.

Takže chyba v systému?
Ano a myslím si že velká. Nám se to ale i tak daří jinou cestou, protože se účastníme různých akcí například v parcích. Přijdou tam naši trenéři, vemou si s sebou své svěřence, oblečou se do dresů. Máme připravené letáky i přímo náš stánek, a následně se oslovují rodiče, aby nám sem děti dovedli. Získali jsme tak spoustu dětí. Ty si totiž rovnou na místě můžou vyzkoušet ragbyový míč a když se jim to zalíbí, tak přijdou.

Teď otázka přímo na vás. Byl jste se sám podívat někdy na velké akci jako je mistrovství světa?
Byl jsem na třech mistrovstvích světa. Cestovat za ragby je takový můj koníček, který provozuji se svými přáteli. Navíc ještě hraju za staré pány (úsměv), se kterými jezdíme po Evropě, a vůbec po celém světě. Máme nyní tým, kde hrají všichni kluci skoro ze všech týmů Moravy. Předtím jsme se ani kolikrát neznali, ale teď ve starých pánech jsme největší kamarádi a těšíme vždy na nějaké to setkání nebo na zajezd.

Byl jste na loňském mistrovství světa v Anglii?
Byl. A byli jsme tam dokonce v rámci samotného turnaje veteránů, kde jsme hráli.

A komu jste fandil, jestli tedy máte oblíbený tým?
Hlavně fandím dobrému ragby (úsměv). Ale mám rád Nový Zéland, z těch světových. Z evropských týmů se mi pak líbí Wales a Anglie. A právě Nový Zélend a Wales jsem viděl, takže jsem byl spokojený.