pondělí, 1. února 2016, 08:45
Více než rok se nemohl pětadvacetiletý slovenský útočník ukázat na extraligovém ledu. Stopku mu loni v únoru vystavil zánět srdečního svalu. Roman Rác zažil v úterý proti Spartě velký comeback a v duelu s Boleslaví se po vynucené pauze ukázal také před domácím publikem.
Jak moc těžké bylo utkání proti Mladé Boleslavi?
Dnes to bylo hodně těžké. Hlavně ke konci už to bylo velmi náročné na kondičku, ale naštěstí jsme to vybojovali a Vošvec (Tomáš Vošvrda) zachytal. Utkání jsme uhráli týmovou prací. Paráda – 1:0.
Odehrál jste třetí utkání po vleklé rekonvalescenci. Cítíte se na ledě zápas od zápasu lépe?
Cítím se určitě lépe. Po zápase je ale těžká regenerace, která trvá i dva dny. Momentálně mám problém s první třetinou, ale pak když se dostanu do tempa, tak je to v pohodě. Teď bych klidně mohl hrát ještě dál. Ale než se pořádně na ledě rozhýbu, tak to chvíli trvá, a proto jsou ty začátky těžké.
Jak náročné pro vás bylo čekat na ten návrat po zranění?
Nejraději bych se k tomu ani nevracel. Prostě si teď užívám výhru a dobré pocity. Bylo to samozřejmě těžké dívat se na ty zápasy, ale jak říkám, naštěstí je to za mnou a nerad bych se k tomu vracel.
Asi jste zápasy vnímal o hodně jinak v hledišti než na hřišti...
To je jasné. Teď když už jsem v tom dění, tak je to jiné, protože emoce jsou samozřejmě větší, ale s klukama jsem byl stále. Chodil jsem během zápasů neustále do šatny, takže byl jsem v uvozovkách ve hře, ale je to samozřejmě jiné, když do toho zasáhnu přímo na ledě.
Kohouti vedou zásluhou Dávida Buce nad Bolkou 1:0 (y) Radost na střídačce byla obrovská :)
Posted by Olomoucká Drbna on Sunday, January 31, 2016
Co vám nejvíce během roční pauzy pomáhalo?
Pomáhalo mi stašně moc to, že jsem se chtěl vrátit zpět. Velký impluz byl, když jsem mohl začít trénovat. Ze začátku byly tréninky těžké, ale musel jsem jít dál, postupně se dostávat do kondice, posilovat svaly. Trošku mi narostlo břicho, takže jsem ho potřeboval shodit, ale ta vidina toho, že se vrátím zpět mi hnala celou dobu a vůbec jsem si nepřipouštěl nic zlého. Sice to byla strašně dlouhá doba, ale je to taková lekce, která mi v životě posílí a čas ukáže, jak mi pomohla.
Hraje se vám s Matějem Pekrem a Miroslavem Holcem ve čtvrté formaci dobře? Vyhovíte si?
Tak vyhovíme si... Moc jsme spolu netrénovali, ale myslím, že je to každý zápas lepší. Samozřejmě úlohy mám teď jiné než minulý rok, vlastně se to nedá vůbec porovnávat. Moc se ode mne asi zatím body nečekají, ale myslím si, že hrajeme parádní hokej, protože máme šance a tlak, jen tomu chybí víc gólů, neboť zatím jsme dali jen jeden, tak snad to protrhneme.
Jak se na hokejistovi podepíše to, když nemůže rok hrát?
Těžko říct. Každý je jiný. Je to všechno o kondici, a hlavně jak to člověk zvládne v hlavě. Hokej se nedá zapomenout, protože když jsem ho uměl doteď, tak ho musím umět pořád, a pak už je to jen o tom to natrénovat všechno zpět, a naladit se na to, jak to bylo předtím. Jak říkám, hokej jsem nezapomněl a poté už je to jen o té rutině – dostat do sebe zápasové tempo, protože situace v utkání jsou jiné než na tréninku, neboť nedají se nacvičit, takže zápas je pro mě teď nejlepší trénink a věřím, že zachvíli se do toho dostanu a budu si více věřit na puku. Ale myslím, že to zatím nění špatné.
Takže góly příjdou v play-off?
Doufám! Byl bych strašně rád. Věřím, že play-off bude. Strašně se na něj těším, je prostě paráda zahrát si play-off, protože jsme se dříve motali v baráži. Doufám, že se to podaří.
Co jste říkal na přivítání od fanoušků?
Určitě to potěší. Kluci si v kabině dělali srandičky, že určitě bude nějaké přivítání a myslím si, že to od fanoušků bylo pěkné. Čekal jsem nějaký pokřik, takže super, zamával jsem jim a všichni jsme byli spokojení.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat.