ROZHOVOR: Pod jiným trenérem bychom takový fotbal nehráli, říká útočník Sigmy Chorý

Takže do zápasu s Jabloncem jste připravený?
Na utkání jsem připravený.

Máte nějaké indicie od trenéra, kolik prostoru dostanete?
To nevím. Klukům to teď šlape, vyhráli tři poslední zápasy, takže myslím, že nemá důvod do toho nějak zasahovat.

Často hráči říkají, jak je pro ně během zranění těžké koukat na zápasy z tribuny a nemít žádnou možnost, jak ovlivnit zápas. Pro vás to ale muselo být spíše příjemné pokoukání, když se týmu dařilo takovým způsobem, ne?
Určitě. Viděl jsem všechny tři zápasy, na domácím utkání s Duklou jsem samozřejmě nechyběl přímo v hledišti. Kluci hráli opravdu skvěle, klobouk dolů před nimi. Popasovali se s tím opravdu dobře. I když jsem tam nebyl, tak mi to nijak extra nevadí, protože hlavní jsou ty body, které máme. A teď do zápasu s Jabloncem půjdeme s jasným cílem vyhrát, abychom prodloužili šňůru.

Na postu hrotového útočníka vás během absence nahradil, běžně záložník, Jakub Plšek a prokázal skvělou produktivitu. Nebojíte se, aby na hrotu nezůstal i teď po vašem návratu po zranění?
Bavili jsme se o tom (úsměv). Ale Kuba není klasický útočník, i když tam teď zahrál skvěle. Musím také říct, že ho výborně zásobovali spoluhráči centry, ať už to byl Martin Sladký nebo Tomáš Zahradníček. Byl vždy ve správnou chvíli na správném místě, dal tři góly a určitě mu to zvedlo sebevědomí. Daří se mu, je jistější na míči. Ale já věřím, že teď zase přijde moje chvíle, dostanu se na hřiště a Jakub Plšek se opět zasune pode mě.

Zranění také možná bylo horší v tom smyslu, že po herní stránce jste byl v dobré formě, byť jste dal jen jeden gól, a trochu se tak nabízela možnost, že byste se mohl podívat do reprezentace. Šimon Falta je důkazem, že to z Olomouce do národního týmu jde, což je oproti posledním třem až čtyřem rokům výrazný posun…
To je pravda. Ty poslední sezóny jsme buď hráli ve druhé lize nebo o sestup. A samozřejmě dostat se z druhé ligy do reprezentace snad ani nejde (úsměv). Teď jsme hráli výborně a právě Šimon Falta vyčníval asi nejvíce. Já se cítil na hřišti také velmi dobře, ale přišlo zranění. Musím zaklepat, že to naštěstí bylo jen pohmoždění a neodnesl to třeba křížový vaz, což by bylo snad nejhorší. Takže teď jsem především rád za svůj zdravotní stav.

Za poslední tři roky jste udělal velký progres. Věnoval jste se více během tréninku například technice?
Ano, technice jsem se věnoval. Dále jsem se chtěl zpevnit, abych byl odolnější v osobních soubojích. Občas je také problém v tom, že bývám vyšší jak stopeři soupeře, takže si pak vždy někdo stěžuje na lokty. V tomto to mám těžké, a tak jsem už letos dostal tři žluté karty. Jinak jsem se ale hlavně věnoval té technice a přesnosti střelby. Ve druhé lize už mi to pak celkem šlo, protože góly tam po výborných přihrávkách spoluhráčů padaly.

Osobních soubojů absolvujete za zápas opravdu požehnaně. To, že ale nevypouštíte žádný z nich je pak vidět už kolem 60. minuty utkání, když působíte trochu utahaně... 
Je to tak. Chceme hrát vysoký presink, abychom soupeři znemožnili konstruktivně rozehrát, takže na ně vletíme a pak z toho pramení, že s postupem času už se musíme trochu zatáhnout. Není to tak, že by mi došly síly, ale ten pohyb už není tak lehký. Pak se zatnu v soubojích, které opravdu nemohu vypustit a je potřeba, abych v nich nějak vydržel. Nesoustředím se už na některé zbytečné souboje uprostřed hřiště a nechávám si energii na to, když přijde míč do vápna.

Takže takhle je to spíš ideální stav, než že by to šlo nějak vylepšit?
Přesně tak. Myslím si, že každý má v zápase nějakou pasáž, kdy, nechci říct vypne, ale hlídá se, aby nedýchal zbytečně moc a trochu si odpočinul. Nejde naběhat šestnáct kilometrů za zápas.

Mít na malém Euru větší minutáž, stalo by se třeba ještě něco jiného

Ještě můžeme zpět k té reprezentaci. Momentálně v ní právě na vašem postu není moc velká konkurence. Jedničkou je Michael Krmenčík z tuzemské ligy, tak cítíte sám, že byste na národní tým měl?
Prostor tam možná je, na druhou stranu například také Jan Kliment v Brøndby Kodaň prokazoval skvělou formu, nehrál vůbec špatně. Dále je tam třeba Matěj Vydra, kterého pan Jarolím nevzal a mnoho dalších velmi kvalitních útočníků, kteří by mohli Krmenčíkovi krýt záda. Nicméně kdybych byl v top formě, dařilo by se mi gólově, tak bych se tam jednou také mohl podívat. Je to určitě můj sen, zvlášť, když jsem prošel všemi kategoriemi mládežnických reprezentací. Teď tomu dáme čas a věřím, že se tak jednou stane.

Právě v reprezentaci do 21 let jste na sebe výrazně upozornil. Možná trochu nečekaně jste se dostal na malé Euro do Polska, kde jste vždy využil maximálně vaši porci minut. Jak na turnaj s odstupem času vzpomínáte?
Myslím si, že v každém utkání, do kterého jsem nastoupil, jsem do toho zápasu něco přinesl, ať už to bylo proti Německu, Itálii nebo Dánsku (v zápase s Itálií měl Tomáš Chorý jednu asistenci, proti Dánsku vstřelil gól, pozn. red.). S tím jsem byl ohromně spokojený, ale hlavně jsem byl rád, že jsem vůbec mohl být součástí týmu. Musím říct, že mi v tom pomohl hodně trenér Jílek, který mi ve druhé lize dával důvěru, což se odrazilo na výkonech, které mě posunuly na Euro. Na něm mě pak forma neopustila. Možná, ale opravdu možná, můžu říct, že kdybych měl ještě větší minutáž, tak se stalo ještě něco jiného (úsměv). To už je ale minulost.

Byl to po působení ve druhé lize opravdu velký zážitek na konec sezóny? Turnaj byl dobře navštěvovaný, navíc asi i celkové prožívání zápasů bylo něco jiného, než na co jste byl zvyklý.
To jen tak člověk nezažije. Nikdo třeba ani za celý život. Například tady u nás chodí na zápasy čtyři tisíce lidí, i když teď hrajeme dobře, ale to se nedá nic dělat. Tam ti fanoušci byli opravdu neskuteční. Už jen když jsme přijížděli na stadion, tak na nás čekali, mávali nám a bylo na nich vidět, že jsou rádi jen za samotný postup na turnaj. Akorát mě mrzí, že jsme se jim neodvděčili lepším výsledkem.

Fanoušci v Olomouci opravdu nacházejí cestu na stadion těžko. Co udělat pro to, aby přišli ve větším počtu? Neustále podávat nadprůměrné výkony a doufat, že přijdou?
Těžko říct, nechtěl bych jim to nějak zazlívat. Oni o tom mají určitě vytvořený svůj obraz. Za posledních několik sezón se ve velkém počtu přišli podívat na špičkové týmy v podobě Sparty, Plzně a Slavie. Na jiné týmy typu Mladá Boleslav pak zase přijdou jen tři tisíce…to se nedá nic dělat. Fotbal tady zkrátka moc netáhne, ale myslím si, že potenciálním fanouškům teď dáváme skvělou reklamu. Věříme, že v tom budeme pokračovat a lidi na stadion dotáhneme.

Přitom při reprezentačních utkáních lidé v Olomouci ukazují, že na fotbal umí přijít. Je to trochu zvláštní…
Přesně tak, je to trochu zvláštní. Myslím si, že také většina lidí chodí spíše na Moru, hokej teď asi táhne víc. Dal bych vše za to, aby na stadion fanoušci přišli. Lákáme je výsledkově, ale také herně. Nevím, nevidím jim do hlavy.

Nevěřím tomu, že bychom pod jiným trenérem hráli takový fotbal

Ještě zpět na konec minulé sezóny. V druhé lize jste měl na kontě 16 gólů, zmínili jsme vydařené mistrovství Evropy do 21 let a ligové kluby začaly mít o vás zájem. Mohl byste nějak zpětně okomentovat zájem pražské Slavie, o kterém se mluvilo? Došlo k nějakým vážnějším jednáním?
Něco jsem zaslechl, něco jsem si přečetl, takže jsem věděl, že tam ten zájem je. Nicméně, že by něco konkrétního bylo na stole, to ne. Vše řeším se svým agentem Zdeňkem Nehodou a kdyby něco přišlo, tak by mi dal vědět. Tady nic na stole neleželo, takže nebyl důvod nikam odcházet.

V jednom z rozhovorů jste zmínil, že jste ze sparťanské rodiny, tak nebylo by pro vás případné angažmá ve Slavii trochu dilema, nebo by převládlo sportovní hledisko?
Spíše sportovní hledisko. U nás v rodině ohromně fandil Spartě děda, který už tu bohužel nemůže být s námi, táta to zdědil po něm, takže jsme taková rodina Sparťanů. Ale do ligy jsem se dostal díky Sigmě, za což jsem jí velice vděčný. Nemůžu tak říct, že bych Spartu extra miloval a strašně si tam chtěl zahrát. Zkrátka jsem rád za příležitost, kterou mi tady v Olomouci dali a Spartu můžu mít jako oblíbený klub.

Je podle vás naprosto klíčovým faktorem současné formy Olomouce, že u týmu zůstal trenér Václav Jílek? Už to s ním v jednu chvíli vypadalo všelijak…
Někde jsem četl, že říkal, že v 90. minutě ve Vlašimi už byl myšlenkami úplně jinde (úsměv). Musím říct, že je to pro Sigmu ohromně důležité. Jiný trenér by se nám pak třeba snažil vštípit jiný styl fotbalu. A nevěřím tomu, že s jiným koučem bychom hráli takový fotbal, jaký teď pod panem Jílkem hrajeme. Současný herní styl nám naprosto vyhovuje – chceme hrát po zemi, chceme hrát kombinačně, chceme se dostat do vápna centrem ze strany nebo průnikovými přihrávkami. Nesedělo by nám, kdybychom jen nakopávali míče. Opravdu jsme rádi, že tu trenér Jílek zůstal a pro něho je to také určitě dobře.

Takhle vysoko s vámi nikdo nepočítal a po výborném startu se vám musí společně skvěle dýchat…
Je to pro nás strašně dobře. Na tréninkách jste uvolnění, protože vás nic netíží. Teď už víme, že si můžeme dávat vyšší cíle. Není to jen o tom zachránit se, ale chceme hrát nahoře, minimálně uprostřed tabulky. Jsem opravdu rád za to, jakým způsobem jsme do ligy vstoupili a jak se pořád držíme. Jediná prohra přišla v Plzni, kde jsem to zazdil já. Odtamtud jsme si měli přivézt minimálně bod.

Jak vysoko tedy teď můžete myslet?
Jsme na druhém místě, ale nevím, jestli můžeme nějakým způsobem myslet třeba na titul.

Takže si spíš prostě užíváte pozici, na které jste?
Přesně tak, užíváme si to, že jsme tam, kde jsme. Nemůžeme říkat, že teď budeme hrát poháry. Samozřejmě pro každého z nás by to byl velký sen, přitáhnout sem lidi a hrát před nimi evropskou soutěž. To by bylo krásné, ale cesta k tomu je neskutečně dlouhá. Musíme tak jít krůček po krůčku a až pak na to můžeme myslet.

Čtěte více:

• Olomoucké volejbalistky odstartovaly sezonu na výbornou. Z Maďarska si přivezly dvě výhry
• Pohled: Atraktivní Sigma baví ligu. Na slušně zaplněný stadion to ale nestačí
• VIDEO: Spot k třídění odpadu, který natáčeli hokejisté na Dolním náměstí, je venku