V pátek si připomeneme Evropský den obětí. I zvláště tragické případy pomohly změnit zákony v ČR

V roce 2001 to byl signální případ dlouhodobého domácího násilí v rodině Růžičkových z Přerova, který skončil dvojnásobnou vraždou. Otec rodiny 18. 2. ubodal svou manželku Hanu a tehdy osmnáctiletou dceru Vendulku. Zvukový záznam volání těžce zraněné ženy na tísňovou linku zachytil poslední okamžiky jejího života. Oběť a její děti se předtím opakovaně obracely na policii, která tehdy neměla oprávnění k vykázání a situaci řešila domluvami nebo jako chronicky páchané přestupky. Právě tento případ sehrál výraznou roli při vysvětlování podstaty domácího násilí zákonodárcům. V roce 2004 byl do českého trestního zákoníku zaveden trestný čin „týrání osoby žijící ve společném obydlí“. O dva roky později byl přijat zákon č. 135/2016 Sb., který zavedl institut vykázání násilné osoby, a vznikla intervenční centra, která pomáhají obětem situaci včas řešit. Od toho okamžiku jsou policisté odborně školeni pro zvládání případů domácího násilí.

Stalking se stal trestným činem

V roce 2007 byla po dlouhodobém stalkingu zavražděna svým pronásledovatelem dvaatřicetiletá zaměstnankyně letiště Michaela Maličká. Pro své bezpečí a ochranu udělala téměř vše, co tehdy bylo možné.  Když ji pronásledovatel začal obtěžovat a záhy i vyhrožovat, že ji zabije, obrátila se na policii. Jenže trestní postih tehdy zákon neumožňoval, stalking nebyl trestným činem. Tragický případ M. Maličké upoutal pozornost na vysoce rizikovou situaci obětí stalkingu. I díky tomuto případu se o tři roky později, tedy v roce 2010, do trestního zákoníku dostal nový trestný čin „nebezpečné pronásledování“.  Pro oběti zvýšil možnost aktivní ochrany.

U příležitosti Evropského dne obětí Bílý kruh bezpečí připomíná tyto a další oběti, které měnily zákony a výkon spravedlnosti v České republice. 

Zákon o obětech trestných činů

Zlepšení situace obětí kriminality v ČR v komplexní podobě znamenal Zákon č. 45/ 2013 Sb., o obětech trestných činů. Tento zákon již sedmým rokem dává práva obětem v duchu evropských standardů a nastavuje také státem garantovanou pomoc určenou obětem kriminality. Jak známo, samotný zákon však situaci nezmění. Jde o to, nakolik žije 

a funguje v praxi, nakolik na svá práva fakticky dosáhnou konkrétní oběti. 

Zkušenosti mluví jasnou řečí. V uplatňování zákona o obětech jsou v praxi hluchá místa. Proto se Bílý kruh bezpečí v roce 2019 soustředí na prioritu „ práva obětí obětem“, 

a to v duchu zásady formulované na půdě Evropské komise - to, že se stane trestný čin, změnit neumíme, ale můžeme změnit to, jak se s oběťmi zachází v době po trestném činu. Vedle přímé pomoci obětem kriminality se tak Bílý kruh bezpečí zaměří na školení, osvětu a kampaně, které přispějí k tomu, aby oběti svá práva mohly skutečně plně uplatňovat.