Temné zkoušky - 3. díl

Stejně tak, ocitne-li se neznalý člověk dnešní doby jako bloudící „stín mezi světy“, má v tu chvíli problém! Živí-neživí jsou stále mezi námi. Ztracené duše, chvátajíc z práce do práce, jeden den jako druhý, bez jiskry v oku , bez nadšení, beze smyslu, bezduchá stvoření. Postrádají vidoucí oči, které by poznaly a ocenily zázraky živoucího světa kolem. Plují temnými vodami řek, bez vidiny světla majáku. „Kde je záchranný člun s převozníkem?“ ptají se.

Mysleli však včas ve svém životě na to, že jednou bude třeba zaplatit za své předchozí skutky? Naspořili dostatek úsměvů, jimiž obdařili lidi kolem? Ozařovali někoho láskou? Dávali ze sebe to nejlepší jen tak? Získali dar v podobě štěstí druhého? Ušetřili své okolí zloby a zášti? Mohou odevzdat své čisté srdce? Jsou alespoň teď v pozdní chvíli ochotni ztrácet? Přenechat převozníkovi svá chtění, svou nenasytnost, své ambice? Odpoutat se sami od sebe? Je platidlem lítost, pokora a pochopení?  Pokud by odpověď zněla ano a převozník na „druhý břeh“ dostal svůj díl zmoudření duše….mají šanci.

Přepraveni mezi své se spolu s mýtickými postavami napijí vod z milosrdné Léthé, řeky zapomnění. Mohou tak v klidu žít na druhém břehu, kde si odpočinou od pozemských strastí. Jiný svět není v mýtech strastiplný kraj. Hádova říše, zóna bezstarostného, květy zdobeného místa bez radosti a žalu pro většinu duší… a Elysium, sluncem ozářený ráj blažených, oblast komfortu určená jen pro duše spravedlivých…a samozřejmě i děsivý Tartar, bezedná propast věčné temnoty, peklo druhého břehu pro potrestané.

I tento náš svět má různé reality, dané viděním a vnímáním jednotlivce. Pro jednoho ráj, pro jiného peklo. Druhý břeh není geografický pojem, ale jiný rozměr tohoto světa. Stejně jako mýtech! V egyptské mytologii bohyně Maat, ztělesňující samotný princip kosmického řádu a pravdy vážila čistotu srdce zemřelého. Míru viny, nepěkných skutků a lží v uplynulém vtělení vyvažovala na vahách pštrosím pírkem. Asi uhádnete, že do ráje jen tak někdo neprošel.

Dostat se přes temné zkoušky do jiné reality tohoto světa je dáno nemnohým. Ale je to možné!!  I v mýtech bylo poskrovnu těch, kdo dokázali přeplout řekou smrti tam i zpět. Ano, byli to ti živí, odhodlaní, ti se silou vítězů. Rekové dávných mýtů se pustili do plavby temnými řekami do jiného světa více či méně dobrovolně. Ne s nadšením, ne bez obav, ne bez bázně, ne vždy ze své vůle…ale s vědomím, že musí, že je to jediná možná cesta, že jen tak mohou dosáhnout svého cíle. A ne vždy se to podařilo. Orfeus si jde do podsvětí pro svou milovanou Eurydiku, a byl by ji i získal zpět, kdyby v poslední chvíli neztratil víru a přes zákaz bohů se neohlédl.Stejně jako Lotova žena, co se v biblickém příběhu obrátila v solný sloup, i on ztratil důvěru a nenechal se vést božskou vůlí. Héraklés si úspěšně odnáší trojhlavého psa Cerbera a návdavkem osvobozuje Thésea (vzpomínáte, to je ten připoutaný k židli ) K hrdinským činům jej žene touha odčinit pradávnou vinu. Odysseus si přišel k branám podsvětí pro věštbu a Ištaře, neboli sumerské bohyni Inanně jde ještě o víc, sloučit oba světy, spojit se do Jednoty.( tyto heroické příběhy jsou natolik silné, že si na každý později vyhradíme jedno vyprávění).

Ať už však srdnaté hrdiny dávných dob vedlo k překonání temných nebezpečenství, úskalí a ponurého trápení cokoli, jedno je jisté. Odvaha překonat sami sebe a svůj přirozený strach z nebezpečí jim budiž ctí. Stali se archetypem, předlohou pro muže a ženy, ty statečné... kteří umí přijmout apel osudu v podobě Temných zkoušek a nebezpečných nástrah.

Výzvy nečekají… a tak, nastal-li čas, je nutné položit si otázky: „dokáži obětovat své pohodlí, známý svět a svůj život pro Věčnost? Pro růst Duše a nalezení smyslu…? Chci skutečně žít, a ne umírat zaživa? “
A pak.. s ochotou ztrácet...s pomocníky a spojenci na Cestě…s hlubokou důvěrou v Osud…v to, že vše, co nás nakonec potkává je správné…překonáme i nejpochmurnější řeku…
Nejtemnější chvíle nastává totiž těsně před úsvitem…

                                                                                                                        Klaudie

Příště: Pomocníci na Cestě - 28.2.2014