Dan Bárta: Mám rád svět mokřadů a říček

Koncert s Illustratosphere proběhne v kině Metropol, publikum si tak bude moct v klidu užít vaše hudební mistrovství a perfektní akustiku. Nechybí vám ale právě v těchto chvílích živelnost, kterou zažíváte při hraní s J.A.R.?

Nechybí, ani v nejmenším. Stejně, jako mi nechybí sofistikovanost Illustratosféry, když běsníme s J.A.R. Stejně, jako nesním při vanilkovém dezertu o soli a kmínu.

Díky písničce On My Head a filmu Snowboarďáci vás znají i širší masy. Stane se, že je pak potkáte i při vašem hraní s Illustratosphere?

Těžko říct. Já to nevím, možná, že někteří kvůli On My Head přišli a někteří, díky tomu, co uslyšeli ve skutečnosti, dokonce zůstali. Kdybych věděl něco o masách, asi bych s tím trochu pracoval.

Čím vás obohatila spolupráce s triem Roberta Balzara?

Zkušenostmi, vůbec prací s formou a interpretací. Já s nimi rád hraju, je to dobrý tvar. Dokonce jsem si jist, že se obohacujeme navzájem.

Olomouc navštěvujete pravidelně s Romanem Holým a jeho J.A.R., je něco, co vás tady ještě dokáže překvapit?

Já nevím. My tu většinou zahrajeme v Účku, pak si tam taky dáme pár panáků a pak jdeme spát nebo se dokecáme na recepci. Jo, kdyby šel Bady spát hned po koncertě, to by mě dokázalo překvapit.

Co takhle pozvat Romana jako hosta koncertu Illustratosphere?

Kdyby oprášil a profoukl své staré dobré rakouské elektronkové didgeridoo.

Jaký dokonalý hudební zážitek jste navštívil v poslední době? A na jaké koncerty se chystáte?

Žádný. A nikam se nechystám. Teď jezdím hrát. Já už popravdě toho moc neposlouchám a se svým volným časem nakládám tak, že dělám něco jiného nebo jsem se svými blízkými. Teď spíš trošku doluju tu muziku ze sebe, než že bych se nechával inspirovat. Dokonce je to dost programová činnost, ta momentální sázka na ignoranci.

Jste vášnivý cestovatel, obohacují vás zážitky ze vzdálených zemí i v hudební tvorbě?

Inspirativní jsou cesty vždy, ale tak, že by to bez nich nešlo, to zase ne. Občas to něco hodí, ale já kvůli tomu ven nejezdím. Mě zajímá svět mokřadů a říček, lidé také, ale méně, nemusím nutně každé „dobrý den“ v tok pisin (Papua Nová Guinea) nebo v mentavajštině (kmen žijící na ostrovech západní Sumatry) přetavovat do písničky. A vlastně ani nejsem vášnivý cestovatel, spíš tak jako vášnivý obdivovatel přírody, speciálně její tropické lesní podoby, čímž pádem zážitkem a cílem je posedět u potoka čistého mezi stromy živými, bez lidského přispění tam vyrostlými.

Kam se letos chystáte? Budou tam vážky?

Nedávno jsem přijel. Papua Nová Guinea to byla, pěkný výlet, docela silný, ne úplně pro každého, spíš taková služební cesta, mimo běžné návštěvnické koridory, hezky pěkně mezi lidi trochu od fochu a do práce. Vážky tam byly taky, jinak bych tam nejel.

Medailon

Dan Bárta začínal jako rocker v kapele Alice, v devadesátých letech se objevil v muzikálu Jesus Christ Superstar. Jeho kariéra je spojená s kapelou J. A. R. kde po boku Romana Holého řádí ve funky stylu. S kapelou Illustratosphere předvádí své pěvecké schopnosti nejen v jazzovém podání. Nazpíval ústřední píseň k filmu Snowboarďáci, ale jeho hlas jste mohli zaslechnout i v povedené písni k reklamě na Fernet Citrus. Miluje přírodu a fotí vážky.

Autor: David Superata