Vydavatel Drbny: V regionech chceme být jednička

Když jsem zadal vaše jméno do vyhledávače, chvíli jsem přemýšlel, jestli se nejedná o dvě osoby. Na jedné straně úspěšný manažer, na druhé bývalý fotbalista Dynama České Budějovice. Jak to jde dohromady?
Určitě nebylo jednoduché skloubit fotbal, školu a podnikání. Manželka mi také občas říkala, proč s mými znalostmi a touhou měnit věci trávím tolik času ve fotbalové kabině. Ale fotbal byla pro mě neoddělitelná součást života. Byl to pro mě jakýsi ventil a uvolnění. Navíc jsem měl vždy štěstí na výborné spoluhráče. Před několika lety jsem kvůli zdraví kariéru ukončil, ale chuť hrát mám pořád. Fotbal mi také částečně pomohl v byznysu.

Tím, že máte tah na bránu?
Hrál jsem jako obránce, takže jsem se spíše snažil brankám zabránit. Fotbalu můžu pro profesní kariéru poděkovat za disciplínu a týmové hráčství. V jakémkoliv projektu je pro mě důležitý tým. A protože fotbal přinášel velký dril, jsem zvyklý skousnout o trochu víc. Když na vás někdo z tribuny hází medicinbal, abyste ho zpracovali na prsa, zocelí vás to. Nebo máte čtyři tréninky za den, z čehož je jeden tak fyzicky náročný, že se vám chce zvracet.  Co je proti tomu situace, kdy vám nevyjde obchod. Štve vás to, ale víte, že zítra je nový „zápas“. To platí ve fotbale i v byznyse. Na druhou stranu mi fotbal vzal zdraví, jen na koleni mám čtyři operace. Bez sportu ale být nemůžu, takže se teď věnuji tenisu a běhání. I když máme dvě děti a třetí je na cestě, manželka to respektuje, protože bez sportu dokáži být protivný.

Libor Matoušek (vpravo) s kamarádem Janem Pintérem. Snímek z roku 2012.

Vaše rodina se věnuje podnikání. Bylo tím pádem ekonomické vzdělání jasnou volbou?
Táta chtěl, abych studoval práva, takže jsem si podal přihlášku na právnickou fakultu. Ale byla to spíš taková úlitba, vždycky mě to táhlo k ekonomickým směrům, i když matematiky a statistiky jsem se docela bál. Naopak silný jsem byl v makroekonomii a nejvíc jsem tíhl k obchodu a marketingu.

O to víc mě překvapilo, že jste studoval Strukturální politiku Evropské unie. Co má společného s byznysem?
Jsem rád, že to zmiňujete. Samozřejmě jsem chtěl na Obchodní podnikání, u přijímaček jsem dosáhl 180 bodů z 200, přesto jsem nebyl přijat. Přednost dostali studenti, kteří bakaláře vystudovali na Jihočeské univerzitě. Já jsem bakalářský stupeň vystudoval na VŠTE. Byl jsem zdravě naštvaný, ale říkal jsem si, že se alespoň trochu seznámím s Evropskou unií. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí z oblasti práva, například o ochraně vody a půdy. Ale stejně mě to mrzelo a diplomku jsem vlastně dělal na čistě podnikatelské téma. Byla to taková předchůdkyně Drbny, která zanedlouho poté vznikla.

Jaký jste byl student?
Student jsem byl dobrý, ale někdy asi protivný, protože jsem měl problém s doslovným citováním skript. Když s něčím nesouhlasím, dávám to najevo. Proto můj diplom nemá červenou barvu, dodnes si myslím, že jsem si z makroekonomie zasloužil jinou známku. Také mi vadili studenti, kteří zdržují tím, že si jdou zkoušku jen zkusit. Na to jsem neměl čas. Vždycky jsem si šel pro jedničku. Studoval jsem, podnikal a do toho se nám narodil syn. Byly dny, kdy jsem přišel večer domů z práce, do tří do rána jsem se učil a ráno v šest zase vstával do práce. V tom mi asi také pomohl sport.

Hrál jste v tu dobu Českou fotbalovou ligu jako obránce B týmu Dynama České Budějovice. Pak jste ale před slušně rozjetou fotbalovou kariérou dal přednost studiu. Cítil jste, že to na áčko Dynama nebude stačit?
Řekl jsem si, že mi k áčku chlapů chybí kousek, ale není to tam. A když se mi podařila dobrá sezóna, přišlo zranění. Asi to byly signály, že tudy cesta nevede a měl bych se fotbalu věnovat jen pro zábavu. Rozhodoval jsem se, jestli přestoupit do Sezimova Ústí, které se tehdy formovalo do Táborska, nebo odjet studovat na Erasmus do holandského Eindhovenu. V tu dobu už se mi rozjíždělo podnikání, takže vyhrála škola. Fotbalu jsem se ale nevzdal a začal hrát za místní Veldhoven. Dodnes tam mám kamarády a spousta lidí mě rádo uvidí, protože s béčkem jsme vyhráli titul, s áčkem jsme se pohybovali ve středu tabulky 3. nizozemské ligy. Na uživení to v téhle úrovni není, ale jako přivýdělek na školu to bylo fajn. Bohužel v době, kdy jsem se musel vrátit zpět do Čech, jsme hráli pohár se slavným PSV Eindhoven, kde zrovna v útoku pobíhal reprezentant Arouna Koné. To mohl být zážitek.

Co vám dala škola pro váš byznys?
Každá ze škol mi něco dala a z každého přednášejícího jsem se snažil vzít to nejlepší. Stejně jsem to měl s trenéry ve fotbale, někteří byli skvělí na taktiku, jiní na kondičku. Škola mě především naučila klást důraz na analytické a syntetické myšlení, to považuji za klíčové, protože spousta středoškoláků tohle ještě neumí. Úlohou ekonomických směrů by mělo být učit studenty analyticky a konstruktivně myslet, vyvozovat závěry a ty vhodně interpretovat.

Jak byste porovnal naše školy s pobytem v Nizozemí, kde jste studoval obchod a marketing?
Holandsko mi dalo asi nejvíc, ale zase bych ho bez Erasmu nebyl schopný zaplatit. Nevím, jak je to teď, ale trochu mi v Budějovicích chyběly přednášky celebrit z praxe. V Holandsku jsem třeba zažil čtyřhodinovou přednášku šéfa evropské Toyoty na téma marketing, pak zase přijel člověk, který vede tureckého telefonního operátora. Vyhovovalo mi, že většina zkoušek byla koncipována jako open-book exams, to znamená, že u písemky, nebo spíš eseje, můžete mít otevřené knížky. To bylo něco jiného, než když po mě chce někdo papouškovat skripta.

Ekonomická fakulta JU je také garantem Kompetenční akademie, kterou jste absolvoval.
Ano, Leoš Kubíček je dodnes mým koučem. Kompetenční akademie je povýšení manažerských dovedností. Rozhodl jsem se ji absolvovat v okamžiku, kdy jsme už nebyli čistě rodinnou firmou, Drbna se oddělila od agentury a já jsem potřeboval ukočírovat různé charaktery lidí a pochopit, jak přemýšlejí. Mantrou, kterou jsem si z toho vzal, je, že manažer není řešitel problémů, ale dodavatel zdrojů. Když dodám obchodnímu manažerovi potřebné informace, analýzy, obchodní strategii a peníze, očekávám, že rozhodnutí bude dělat sám. Lidé jsou zvyklí mít nalajnovaný den, ale já v týmu nepotřebuji roboty. Dnes už odmítám za někoho řešit problémy. Firma by padla, kdyby mi tu neustále někdo ťukal na dveře. Kompetenční akademii postupně absolvovala většina našich manažerů.

Založil jste soutěž Maturantka roku, kde nerozhodují nabyté vědomosti, ale krása. Před dvěma lety jste úspěšný projekt prodali. Proč?Bylo to krásné, ale náročné období. Práce v agentuře, Maturantka roku a k tomu rozjíždějící se Drbna, to se už nedalo ustát. Maturantka je sice pryč z domu, ale díky ní víme, že je možné z Budějovic udělat celostátní soutěž, která vzbudila pozornost velké části veřejnosti. Chtěli jsme si vyzkoušet, že jako malá firma můžeme udělat něco pro své okolí v oblasti charity. Podařilo se nám na sebe nalepit partnery a soutěž propojit s celostátním nadačním fondem PinkBubble, který se věnuje náctiletým onkologickým pacientům.

Pojďme k Drbně. Čím to je, že se vám podařilo uspět na poli zavedených regionálních médií, v jejichž pozadí obvykle stojí ekonomicky silní hráči?
Z hlediska vnímání navenek se můžeme zdát úspěšní, ale úspěch může být pomíjivý. Dnes už máme osm set tisíc unikátních čtenářů měsíčně a dobře prodáváme bannerovou reklamu. Když ale vidím náš potenciál, vím, že můžeme být ještě lepší. Úspěšní jsme v tom, že se nám včas podařilo zachytit touhu po nových médiích v regionech. Silni hráči, o kterých mluvíte, si z deníků vytvářejí „atomový kufřík“, který otevřou v případě, kdy to potřebují. Z novin, které jsem v patnácti hltal jako nejlepší novinařinu, udělají stranický plátek. Nelíbilo se nám, jak média fungují, a rozhodli jsme se založit vlastní. Byl to obrovský risk a peníze jsme museli poshánět, kde se dalo. Bylo jasné, že tenhle projekt budeme muset několik let finančně krmit. Upozadili jsme ega a zájmy, protože dodnes je třeba vydělané peníze reinvestovat.

Myslíte, že zafungovalo jít tak říkajíc odspodu, kdy jedno silné regionální médium postupně expanduje do dalších krajů? Znám totiž i opačný případ, kdy zcela nový projekt regionálních deníků českého miliardáře pohořel během několika měsíců.
Dodnes jsme neproinvestovali tolik jako oni, protože šli cestou z centra do regionů, opačnou cestou než my. Pražané zkrátka chtěli dělat zprávy pro regiony a ono to tak úplně nejde.

Rozumím tomu, že někdo založí regionální médium ve městě, které dobře zná a má v něm síť kontaktů. Ale zkusit to samé v Liberci nebo Brně, to už asi chce odvahu a dobře promyšlenou strategii.
Je to odvaha, která se nám začíná vyplácet. Redaktoři se nám sami ozývají, že by Drbnu chtěli ve svém kraji. Momentálně funguje v Budějovicích, Jihlavě, Brně, Olomouci, Liberci, Hradci Králové, Plzni a k tomu centrální Drbna.cz, která agreguje to nejlepší z regionů a k tomu přidává celostátní články, zajímavé rozhovory, analýzy. Z Brněnské Drbny se do půl roku stane vlajková loď, pokud jde o návštěvnost stránek. A konečně nám schválili, že k nám studenti žurnalistiky mohou chodit na praxi. Do té doby měla katedra problém s naším názvem.

Drbna trochu klame názvem. Neútočí na čtenáře bulváru, ale na středoškolsky vzdělané třicátníky.
Jasně, obal knihy je trochu odlišný od vnitřku. Pro mě bylo nepředstavitelné, že budeme zakládat něco jako Listy nebo Zpravodaj. Proto jsme možná trochu odvážně zvolili tenhle název. Navíc jsme jako vizuál přidali holku s přelepenou pusou, která chce něco říct a nemůže. Od začátku jsme šli nízkonákladovou cestou, lidé museli zastávat více rolí. Teď po osmi letech se to přetavilo ve fungující firmu, která neustále reinvestuje inzertní prostředky do svého rozvoje a tím se stává silnější.

Kvalitních regionálních novinářů příliš není. Jak je sháníte?
Často se nám sami ozývají. Myslím, že mám schopnost najít lidi, kteří v sobě mají oheň, touhu, zápal pro věc. Předtím třeba v novinách nedostali prostor, který by si zasloužili. Hodně také tlačíme na efektivitu. Moc dobře víme, kolik toho může novinář za den zvládnout. Mám pocit, že některá média příliš efektivní nejsou. Mají větší týmy, které plodí menší počet článků. My nemáme finanční prostředky na to, abychom na konci roku zalepili ztráty. Díky efektivitě už jsme v regionech před nimi. Pokud krajská redakce konkurenčního deníku nemá jedinou víkendovou zprávu a naše Drbna dá v pátek dvanáct zpráv, o víkendu deset a v pondělí ráno má připravený top článek, jak asi bude vypadat návštěvnost? V printu jim konkurovat nemůžeme, ale v on-line jsme napřed v Liberci, Budějovicích, Olomouci, dvojkou jsme v Brně. Tam, kde jsme, chceme být v regionálním on-line zpravodajství jedničkou. 

Je pro vás Drbna srdeční záležitostí a definitivní metou, nebo jste ochotni přepustit ji jednoho dne konkurenci a rozjet zase něco velkého od nuly?
Těžká otázka. Drbnou teď žijeme, každý měsíc roste návštěvnost, navazujeme nová obchodní partnerství, je to hezky rozjeté. Kdyby konkurence v podobě velkých vydavatelských domů byla pragmatická, už teď by nás chtěla koupit. Pokud by taková nabídka přišla, trval bych na konkrétních podmínkách, stejně jako jsem při prodeji Maturantky roku trval na tom, aby dál pokračovala v charitě. Už jsme zájemce o koupi měli, ale z Drbny by se stalo něco, co bych opravdu nechtěl. Mohl bych si dát na nějakou dobu nohy na stůl a nepracovat. Místo toho jsem přibral jako parťáka Petra Jiřičku, který mi pomohl s financemi a mohli jsme rozjet další pobočky a investovat do systémových věcí.

Za pět let bude případná nabídka pravděpodobně ještě lákavější.
Doufejme. Pokud něco nezkazíme. Já jsem v tomto ohledu opatrný. Ale snažím se dělat vše pro to, abychom rostli. Věřím, že postupně obsadíme další krajská města. V letošním roce chceme maximálně jednu novou pobočku, nejprve budeme muset posílit naše obchodní týmy. Rádi bychom našli šikovné studenty, ale je to složité. Představy mileniálů jsou trochu nesourodé s těmi mými.

Stává se v ČR už nepsaným pravidlem, že majitelé vydavatelských domů vstupují do politiky. Co vy?
Dostal jsem několik nabídek od středopravicových stran, ale zatím jsem je s díky odmítnul. Nejprve chci nabrat zkušenosti. Mám pocit, že případný volič Libora Matouška ještě nevyrostl do věku, kdy může jít k volbám. Takže na pořadu dne to není, ale uvidíme, co přinese budoucnost. Jsem často nespokojený s politikou, ale zatím moje ego uspokojuje to, že vytváříme mediální obraz, za který se bez obav můžu ráno podívat do zrcadla. Upozorňujeme na nešvary a procesní chyby. Když probíhají v krajských městech demonstrace, umístíme to jako top článek a nepřebijeme to doporučeními na cestu do Chorvatska.