pátek 22. listopadu 2024 Cecílie

Milion chvilek považuji za parodii na Občanské fórum, říká mluvčí Jiří Ovčáček. Kandidaturu na prezidenta nevylučuje

„Praha je díky prázdninám prázdná. Přijel jsem dřív, než jsem čekal,“ začal prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček po podání ruky před rozhovorem. Na hausbót na Císařské louce v Praze totiž dorazil se slušným předstihem. Z původně plánovaných čtyřiceti minut povídání se setkání protáhlo na téměř dvojnásobek. Kromě uvolněných témat se bývalý novinář a dnes asi nejkontroverznější mluvčí v tuzemsku rozpovídal také o tom, za jakých okolností by byl ochoten kandidovat na prezidenta a proč nemůže přijít na jméno spolku Milion chvilek.

Jak se máte, pane Ovčáčku?
Mám se výborně, jelikož mám za sebou skvělou dovolenou.

Kde jste ji trávil?
Jelikož nerad létám letadlem, necestoval jsem do cizích krajin jako třeba do Karibiku ani do Středomoří. Proto jsem trávil dovolenou v Německu, konkrétně na Rujáně. Je to skvělé místo. Díky minulému režimu panují okolo tohoto místa předsudky, ale líbí se mi, že je tam krajina podobná jako u nás. Další dovolenou plánuji ještě na začátku srpna. Kam pojedu, to ještě nemám naplánováno. Opět ale platí, že nechci letět letadlem. Služebně toho za ten rok mám až až.

JIŘÍ OVČÁČEK
Studoval Arcibiskupské gymnázium v Praze, následně přešel na soukromé Ekologické gymnázium, kde odmaturoval. Nedokončil studia andragogiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a začal se věnovat žurnalistice. Byl redaktorem a parlamentním zpravodajem Haló novin, později redaktorem Blesku. Autor vystupující pod pseudonymem GhostBuster v únoru 2015 na serveru Echo24 uvedl, že Ovčáček za dobu působení v komunistických Haló novinách napsal za dva roky (2002–2004) 443 článků.

Dnes jsme se sešli v deset hodin dopoledne. Pro někoho to může být čas, kdy vstává. Vy jste už při příchodu říkal, že jste od rána na nohou. Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Pokud nepočítám rozhovory, kterých poslední dobou absolvuji docela dost, tak začíná úplně jednoduše tím, že si po probuzení přečtu monitor tisku, který mi chodí v pět ráno. Přečtu si, co je nové a co pěkného kdo zas napsal. Pak se podívám na zpravodajské servery, sociální sítě a pak jedu do práce, kde si přečtu noviny a připravím se na den, abych věděl, kde co budu říkat. Zastávám totiž názor, že člověk by se měl vyjadřovat promyšleně, a to i na sociálních sítích. To znamená připravit si různé varianty prohlášení podle možného vývoje situace.

Mluvíte o médiích. Jaká média čtete?
Já čtu všechna média. Jsem odpůrcem toho, abych si vybíral vhodná a nevhodná média. To považuji za špatný přístup. Čtu všechno od Respektu, přes Deník N, Právo, Mladou frontu, Reflex, až po Sputnik nebo Aeronet. Je to moje povinnost, seznamovat se s veškerým mediálním děním. Každé periodikum má nějaké politické zaměření a z toho se dá hodně vyčíst.


Jiří Ovčáček se po rozhovoru pro Drbnu setkal s Pavlem Novotným, který si pro něj připravil malý dárek.

Jak vůbec hodnotíte úroveň médií v tuzemsku?
Asi k vašemu překvapení nebudu stoprocentně kritický. Díky internetu je obrovská výhoda, že tu máme velké množství nových médií, která dovolují prezentaci velkého množství různých názorů. Pokud se jedná o klasická média, tam budu poněkud kritičtější. U nich dochází k jakémusi aktivismu. Projevit názor v komentáři je přirozené, pokud se ale názor novináře objeví ve zpravodajském článku, není to dobře. A to se právě děje. Tu nemají rádi prezidenta, tu Andreje Babiše a s přibývajícími volebními výsledky za posledních deset let roste nespokojenost novinářů a projevuje se to jejich aktivistickou novinařinou, které jsem odpůrcem. Proto jsem velmi kritický třeba k České televizi.

Nahrál jste mi na další otázku. Co vám konkrétně na České televizi vadí?
Mám problém s objektivitou ČT. Ono to vychází z toho, že v redakci zpravodajství nejsou většinově rádi za to, jak dopadly volby a dávají to dost ostentativně najevo. V redakci ale nejsou hloupí a když uspořádají debatu, tak si tam pozvou politiky z různých stran a potom můžou říkat, že je to pluralitní a dodržují určitá pravidla. Potíž je v tom, že všichni politici z pozvaných stran mají stejný názor. Na druhou stranu, ona ČT vlastně nemá žádný vliv. To, čeho se dopustila před prezidentskou volbou v roce 2013 a 2018 a před parlamentními volbami 2017, ji v očích veřejnosti natolik diskvalifikovalo, že dnes ji nikdo nebere vážně. Já se vždy bavím, když Nora Fridrichová napíše na Twitter, že měla 820 tisíc diváků. Tak kde je těch 820 tisíc voličů, kteří volí opoziční strany? Nejsou.

Je to o tom, že Česká televize dává jasně najevo svůj politický názor. Příkladem může být také americká volební noc, kdy vyhrál Donald Trump. Chvíli to vypadalo, že se zhroutí Kavčí hory a redaktoři spáchají hromadnou sebevraždu.

Sám jste působil v médiích jako novinář. Jak na tuto éru vzpomínáte?
Spíš než na tuto éru vzpomínám na „staré“ novináře, kteří uměli svoje řemeslo a drželi se starých dobrých zásad. Neprojektovali své stesky a smutky z toho, kdo vyhrál a nevyhrál volby do zpravodajství. Staří novináři hleděli také do minulosti, takže jejich článkům nechyběl background. Na druhou stranu současná situace vyhovuje některým dnešním politikům, protože médiím někdy uniká, že ten nebo ten politik opakuje už deset let to samé a v médiích se to objevuje neustále jako nové téma. Dnes je také v médiích obrovská fluktuace, takže se nedrží takzvaná značka. To také nepřispívá kvalitě titulů.

Jak moc promlouvá do kvality obsahu médií fake news?
Řekněme si popravdě, že dezinformace, fake news, šeptanda, drby, to vše tu je, bylo a bude. Je to součást dějin lidstva. Čas od času se objeví tendence s tímto fenoménem bojovat, ale to se nikdy nepodaří. Už za druhé republiky se pokoušeli bojovat proti šeptandě, to samé za okupace nebo za minulého režimu. To, o čem mluvím, je jedna rovina. Tou druhou je propaganda. Byl bych rád, kdyby se začal používat především tento termín. Každá velmoc, Rusko, Čína nebo třeba USA, používá nástroje propagandy. To je věc, na kterou musíme mít aktivní červenou kontrolu a k propagandě musíme být kritičtí. Rozhodně není řešením něco takového zakazovat nebo vypínat zpravodajské servery. Naopak tím podpoříme tendenci lidí něčemu takovému věřit. Je to především úkol pro politiky, kteří by měli s lidmi mluvit upřímně a jasně prezentovat své názory. Jakmile začneme říkat lidem, že podléhají propagandě, začneme je vlastně urážet.


Názorově jsou každý na opačném pólu. I tak si Jiří Ovčáček s Pavlem Novotným rozumí a vzájemně se respektují.

Jste velmi aktivní na sociálních sítích. Spravujete si všechny profily sám?
Spravuji si oba své twittery i facebooky sám, spravuji také facebook pana prezidenta. Mimo to se starám také o svůj instagramový účet. Sociálních sítí mám tedy na krku dost.

Občas si na sociálních sítích neberete servítky. Vybavujete si například nějaký tweet, kterého litujete?
Nic takového si nevybavuji. Vybavuji si jen jednu situaci, kdy jsem neprávem obvinil letecké dispečery při cestě pana prezidenta na Slovensko. Určitě si tuto situaci vybavujete. Za to jsem se ale omluvil. Odmítám styl, kdy člověk dává na Twitter věci pod dojmem situace. Možná také proto žádného zveřejněného obsahu nelituji. Mnohdy mám ten tweet v hlavě uložený několik týdnů.

Kolik času vám zabere správa sociálních sítí?
Řekněme několik desítek minut denně. Mnoho času to není.

Často jste součástí různých koláží nebo vtipů. Stále platí, že vás podobná satira těší?
Satira není sprostá ani agresivní, takže nemůže člověka urazit. Vadí mi ale takové ty přípisy na účet pana prezidenta, které se objevují na sociálních sítích, kdy mu někdo přeje smrt. Zrovna teď jsem četl na Twitteru, že má někdo připravené rachejtle na moment, kdy pan prezident zemře. To je přeci hrozné. Různé koláže a vtípky mi ale vůbec nevadí, to mi dělá reklamu. Je to jednoduché, čím více se zvyšuje povědomí o Ovčáčkovi, tím více se zvyšuje povědomí o tom, co říká a také o tom, co říká pan prezident.

Viděl jste hru Ovčáček čtveráček, která vznikla jako reakce na kauzu Brady v roce 2016 ve zlínském divadle?
Neviděl, ale autorům jsem poslal velmi laskavý a přejícný dopis. Mimochodem, ve zlínském divadle nyní připravují další hru, která nebude jen o Ovčáčkovi. Za zmínku stojí, že na pozici malého Ovčáčka se jim v konkurzu přihlásilo padesát zájemců.

Před nedávnem vyvrcholila série demonstrací proti Andreji Babišovi a za spravedlivou justici demonstrací na Letné, kam přišlo zhruba čtvrt milionu lidí. Jak se díváte na aktivity Milionu chvilek pro demokracii, které za celou iniciativou stojí? Samozřejmě je správné, že lidé mají právo na demonstrace a protesty. Já k tomu dodávám, že ty lidi vlastně chápu. Žijeme ve svobodné společnosti, kdy každý může zastávat své názory. Na druhou stranu, pokud se podíváme na Milion chvilek, tak je to aktivita, vůči které jsem mimořádně kritický. Je to aktivita, která jde proti tomu, co se započalo před třiceti lety. Tehdy lidé demonstrovali za svobodné volby a dnes tady máme organizaci, která pořádá demonstrace proti výsledku svobodných voleb a chce je vlastně zvrátit. To je věc, kterou budu vždy kritizovat.  

Nejvíce mi vadí, že ze strany některých řečníků dochází na těchto shromážděních k urážení voličů například hnutí ANO nebo prezidenta republiky. Velmi tvrdě odmítám teze, že jejich voliči jsou hlupáci a je potřeba jim vysvětlit, proč nevolit toho nebo toho. To je strašlivě urážlivé.

Vytratil se tedy respekt k opačnému politickému názoru?
Ano, to je to nejhorší, co se tady děje.

Myslíte si, že se aktivity Milionu chvilek mohou překlopit do nějaké politické aktivity jako třeba přeměnu v politické hnutí?
To si nemyslím, že by bylo účelem. Jim naopak vyhovuje to, že se tváří nadstranicky. Hrají si trošku na Občanské fórum II., ale to už prostě fungovat nebude. To je ten paradox, který dokazuje, že jsme se za třicet let stali vyspělou demokratickou zemí, ve které jsou klíčem k rozhodování svobodné volby. Milion chvilek považuji za parodii na Občanské fórum. To totiž zahrnovalo širokou škálu občanů Československa, bylo takovým celonárodním hnutím. A to přesně Milion chvilek není. Není to celonárodní hnutí. Je to uskupení lidí, kteří volili opoziční strany.

Jak nahlížíte na iniciativu skupiny senátorů, kteří hodlají na Miloše Zemana podat ústavní žalobu?
Oni moc dobře vědí, že nemají šanci na úspěch. Je to jen politické gesto, které je navíc mediálně vděčné. Tahle věc zřejmě projde senátem, ale už ne poslaneckou sněmovnou. Je to jen pokus vyhranit se proti panu prezidentovi. Navíc je to právně nulové, nemá to žádnou váhu. Mohu garantovat, že pan prezident se porušování ústavy nedopouští.

V jednom z rozhovorů jste zmínil, že byste byl v roce 2023 ochoten kandidovat na prezidenta. Jaké okolnosti by vás k tomu přesvědčily?
Má to jednu podmínku. Abych se zapojil do politického dění, tak by muselo být naplněno to, že by se na podzim tohoto roku aktivita Milionu chvilek přetavila v nějaké násilnější činy. Déle by se také musela prohlubovat cenzurní opatření a předsudečná nenávist v politickém boji. Pak by přišel čas, kdy bych do té politiky také šel. Upřímně řečeno mě ale politika úplně neláká, není to příjemné prostředí. Na druhou stranu, jsem bojovník, takže bych do toho šel.

Autoři | Foto Jan Luxík

Štítky rozhovor, Jiří Ovčáček, prezident, mluvčí, Miloš Zeman

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.