Drony jsou stále oblíbenější, ne každý majitel ale řeší pravidla, která létání omezují

K čemu jsou ale tyto papíry? Skládat oficiální zkoušky u Úřadu pro civilní letectví (ÚCL) rozhodně nemusí každý, kdo doma nějaký ten dron má. Záleží, na co ho využívá. Podmínky zkoušek u bezpilotních letadel nám přiblížil Pavel Pavlů, který je má ještě živě v paměti. Skládal je totiž před pár dny.

„Pro „hobby létání“ zkoušky u běžně dostupných dronů potřeba nejsou. Co je ale potřeba znát, jsou pravidla létání s nimi. To je největší kámen úrazu. Lidé s drony létají často v oblastech, kde dle leteckých předpisů nemají co dělat. Na internetu najdete bezpočet videí a fotografií, kde pilot dronu létá ve městě, CHKO i národních parcích, v těsné blízkosti lidí či dokonce i přímo nad nimi,“ vysvětluje Pavel Pavlů. Koupit si hračku v podobě dronu je lákavé a v dnešní době i snadno dostupné. Strávit ale hodiny nad pročítáním všemožných zákonů a pravidel ale už tak skvěle nezní. A to se může lidem vymstít.

Je to totiž podobné jako s autem. Taky musíte vědět, kam s ním můžete vjet a kde platí zákaz. Na rozdíl od silnic se ale vzdušný prostor nehemží značkami přikazujícími směr nebo zákaz letu. „Obecně lze říci, že každý, kdo provozuje, resp. řídí tzv. dron, se v tu chvíli stává odpovědným za jeho bezpečný provoz. Proto, aby si byl vědom svých odpovědností, je třeba se s pravidly seznámit. Jedna z možných cest je například prostřednictvím webových stránek Úřadu pro civilní letectví,“ informuje mluvčí ÚCL Vítězslav Hezký. V přestupkovém řízení může totiž majitel dronu dostat pokutu až do výše pěti milionů korun. A takový zásah do peněženky by asi nikdo nechtěl.

Spousta biflování a lítání na přesnost

Zkoušky každopádně musí skládat osoba, která chce dron využívat pro komerční účely, a to i pro vlastní potřebu. „Zkoušky vám zároveň otevírají bránu k létání v oblastech, které jsou pro hobby letce zakázané. Těmi jsou např. hustě obydlené prostory, blízkost silnic a dálnic, vodní zdroje. To samozřejmě za předpokladu schválení dotčenými správními orgány i ÚCL,“ říká dronař Pavel. Vítězslav Hezký zároveň doplňuje, že u bezpilotních letadel nad 25 kilogramů je přezkoušení povinné jak u komerčního, tak rekreačního využití.

A jak probíhají samotné zkoušky? Skládají se z teoretické a praktické části. Ta první asi většině připomene zkouškové období na vejšce. „Administrativní část je dosti náročná. Celkem se jedná například u našeho stroje o cca 200 stran A4,“ vzpomíná Pavel. Na letišti pak musel prokázat, že má řízení dronu v malíku. Musel zhodnotit letové podmínky, nastavit přístroj i pro náhlý výpadek signálu a pak musel prolétnout například obrazec ve tvaru uhlopříček čtverce.

Bez zodpovědnosti a opatrnosti to nejde

Ať už tedy se zkouškami nebo bez nich, majitel dronu by měl vědět, kde a jak s ním může létat. Třeba kulturní akce vypadají shora opravdu skvěle, ale bez povolení nemůže dron jen tak létat nad hlavami lidí. Jen si to představte, dostat padajícím dronem, to musí být docela pecka. O velkém štěstí může mluvit třeba lyžař Marcel Hirscher, na kterého dron při závodech málem spadl (viz video). „Při závodu světového poháru na lyžích v roce 2016 v Madonně di Campiglio se před zraky televizních kamer zřítil cca 2 metry za jedoucím Marcelem Hirscherem dron. Stroj byl před letem zcela v pořádku. Bohužel vlivem nízké teploty a vyšší relativní vlhkosti došlo k vyzkratování řídící jednotky stroje a ten se nekompromisně zřítil,“ přibližuje incident Pavel Pavlů.

Lyžař Marcel Hirscher měl opravdu štěstí

I dronař Pavel zastává názor, že zkoušky nepotřebuje každý, důležitá je ale zodpovědnost a znalost pravidel. „Pokud chce někdo létat jako hobbík, ať zná aktuální pravidla a dle toho se chová. Pokud se tím chce někdo živit, považuji za etické, aby 'papíry' na drona měl. Autem také jezdíme a máme řidičský průkaz, s vozidlem chodíme pravidelně na technickou. Možná se to někomu nezdá, ale i kilový dron může člověka zabít nebo mu způsobit vážná zranění.“ S tím souhlasí i Honza, který má dron teprve krátce a říká: „Rozhodně zatím nemám v plánu dělat si zkoušky. Dron s sebou beru jen na výlety, zároveň ale vždycky kouknu, jestli se v té lokalitě může létat. Třeba v národních parcích to je zakázané.“

Tak pokud dron máte, pozor až se příště rozhodnete zaletět si třeba nad sousedovu zahradu. Tím sice nic neporušujete, ale pokud byste pořizovali audiovizuální záznam, mohli byste si zadělat na problémy. Stejně tak by i naštvaný soused, kterému při grilování nad hlavou bzučí cizí dron, měl zachovat chladnou hlavu. Hlavně nestřílet! „Nepokoušejte se stroj sestřelit. Větší problém byste mohli mít patrně vy. Stroj bude s vysokou pravděpodobností dražší než pět tisíc korun a můžete si tak zadělat i na trestný čin,“ dodává Pavlů.