(NE)OBYČEJNÍ: Pejsci pro mě znamenají mnoho, nejsou to jen němé tváře, říká Lucie Balvínová, zakladatelka sbírky Šťastné a chlupaté

 „Já jsem už před zahájením sbírky chodila do útulků a nosila jsem pejskům různé pamlsky, granule a jiné dobroty. Vždycky mi ale trhalo srdce, když jsem viděla pejsky v klecích. Bylo mi líto, že si je nemůžu vzít domů, a proto jsem dávala jídlo a pamlsky jen přes plot,“ začíná vyprávět Lucie o svým počátcích v dobrovolnictví. „Jo a taky jsem si před pár lety adoptovala pejsky na dálku a těm přispívám do teď. Měsíčně posílám do spolku Handipet Rescue dvě stovky a je to pro mě skvělý pocit, když vím, že i za pro mnohé zanedbatelnou částkou může člověk pomoci,“ dodává k příběhu Lucka.

„Měla jsem potřebu pomáhat pejskům stále víc a víc“

„Já jsem ale pořád měla potřebu pomáhat víc a víc. Jenomže jsem byla zaměstnaná v oblasti sociální práce a neměla jsem tolik prostředků, které bych mohla dát na dobročinné účely. Řekla jsem si, že bych mohla pomoct i jinou formou, tedy aktivitou, kterou bych oslovila i ostatní dárce. A k organizování akce mě tenkrát nakopl jeden můj kamarád, který mi řekl: „Nehledej důvody - hledej způsoby“ a já věděla, že do toho prostě půjdu!" 

A tak se Lucie před více než pěti lety dala vší silou do organizace dobročinného projektu. Oslovila šikovného grafika Adama Rollera, který ji pomohl s grafikou a propagací akce. Dále bývalého šéfredaktora Olomoucké Drbny Jakuba Wittku, který zařídil, aby se celá akce dostala do povědomí lidí. „Kluci do mě tenkrát vložili svoji důvěru a šli do toho se mnou. Díky nim jsme vytvořili první ročník sbírky Šťastné a chlupaté. Bylo to fakt super!“ vzpomíná na své začátky nostalgicky Lucie.

„První ročník sbírky byl tak trošku na punk"

V rámci prvního ročníku sbírky Šťastné a chlupaté se povedlo vysbírat plný kufr od auta věcí pro pejsky a všechny se vezly do brněnského spolku, který pomáhá opuštěným pejskům v Rumunsku. „V podstatě se to podařilo trošku "na punk," směje se Lucie. „Úspěch nás pak motivoval k tomu, abychom sbírku organizovali i v budoucnu,“ dodává. 

A tak se díky sbírce další rok podařilo pomoct i útulku Jinak v Napajedlích. Třetí ročník podpořil útulek Voříšek v Čechách pod Kosířem. Letos již druhým rokem Šťastné a chlupaté dělají krásné Vánoce pejskům v útulku Pod křídly anděla v Žerotíně nedaleko Olomouce. Zároveň obsah materiálních věcí i výše finančních darů každoročně roste. „Když jsem se sbírkou začínala, tak jsem všechny darované věci skladovala u sebe na malém bytě. Minulý rok do útulku jelo pět aut plných až po strop. Nasbíralo se toho opravdu hodně. To jsem byla opravdu nadšená a moc šťastná, že se do sbírky zapojilo tolik dárců a my mohli pejskům udělat krásné Vánoce,“ vzpomíná Lucie.

„Letos nám ještě před zahájením sbirky přišel dotaz, jestli Šťastné a chlupaté zase budou. Lidi už si na to prostě zvykli a pro některé už je to taková tradice a to je super,“ dodává Lucie.

„Událost se rok od roku snažíme posunout dál"

Stejně jako se rozrůstá samotná sbírka, tak i možností jak do ní přispět, je rok o roku víc a víc. „Základem je materiální sbírka, se kterou jsme i začínali. Tenkrát nám to přišlo organizačně nejjednodušší a pokračujeme s ní do teď. Zároveň se událost rok od roku snažíme posunout trošku dál, protože je nám jasné, že útulek potřebuje víc, než jenom granule a čistící prostředky. Jsou to také finance, kterými útulek hradí veterinární péči a vybavení. Vymysleli jsme proto formu aukce,“ vysvětluje Lucie.

Do aukce věnovalo své výrobky několik umělců a tvůrců z Olomouce. Jana Růžková darovala obraz, Lenka Turčanová lapače snů a tatéři Keclík a Jakob věnovali poukazy na tetování. Mezi předměty se však objevil i jeden kuriózní – hokejka od hokejisty HC Olomouc Lukáše Kucsery i s jeho podpisem. „Pro fanouška hokeje by podepsaná hokejka mohla být hezkým dárkem k Vánocům,“ dodává s úsměvem Lucie. 

„A máme taky kalendář!“

Novinkou pro letošní rok je kalendář, který obsahuje fotky psů a jejich páníčků. „V kalendáři jsou vyfoceny holky se svými pejsky.  Na některých fotkách jde fakt vidět velká podobnost majitele a psa. Zároveň je kalendář hezky stylizovaný do jednotlivých měsíců. Prozradím takový „spoiler“ – třeba zrzavá holka se svým zrzavo-hnědým pejskem je v podzimním měsíci. Fotky do kalendáře fotila olomoucká fotografka Barbora Gajová a ilustrace k fotkám tvořil umělec Jan Bican. „Celý kalendář bude takový kreativní a hravý,“ dodává Lucie.  Zároveň je kalendář limitovanou edicí. Tisknout se bude pouze 30 až 40 kusů.

„Od letošního roku jsme Happy Doggos“

Ze skupiny dobrovolníků okolo Lucie Balvínové, kteří se podílí na dobročinné akci, se letos na podzim stal spolek Happy Doggos. „Pro založení spolku jsem se rozhodli hlavně z toho důvodu, že díky němu můžeme mít transparentní účet, na který mohou lidé posílat finanční dary. Zároveň mohou mít přehled o našem fungování a podívat se, kam jejich peníze poputují," vysvětluje hlavní důvod založení spolku Lucie.

Spolek také umožňuje organizovat sbírky několikrát ročně. „Díky spolku a transparentnímu účtu můžeme organizovat hlášené finanční sbírky a to třeba i vícekrát do roka. Fungovala by tak, že by na různých místech byly kasičky, do kterých by lidé mohli přispívat. Přijde nám totiž škoda, aby se akce konala pouze jednou za rok před Vánoci.“

Vánoční sbírkou, aukcí a kalendářem však dobročinná činnost Lucie a jejího spolku Happy Doggos nekončí. Do budoucna by tým chtěl organizovat i jiné události mimo vánoční čas. „Rádi bychom na jaře uspořádali odpolední akci, kde by se mohla konat lekce jógy a jiný doprovodný program. Lidé by se přišli pobavit na společenskou událost, užít si pohodové odpoledne a zároveň přispět na dobrou věc. A ještě přemýšlíme o tom, že si vyrobíme vlasní merch,“ líčí plány do budoucna Lucie.

A pokud by se do budoucna dařilo, mohla by sbírka Šťastné a chlupaté pomoci ve více útulcích. „Některé útulky nemají tolik prostoru na to, aby si zajistily materiální nebo finanční pomoc, a proto bychom si opravdu přáli, abychom jich do budoucna mohli zaštítit co nejvíce.“

„Nebráníme se pomoci i v dalších krajích“

Dobročinný projekt zatím působí a pomáhá jen útulkům v Olomouckém kraji. "Akce je zatím zaměřená na Olomoucký kraj, ze kterého jsou i všichni naši partneři. Zároveň se ale nebráníme tomu, že bychom v budoucnu expandovali do celé České republiky,“ směje se Lucie. „To jsou ale hodně ambiciózní plány a nemáme na to zatím žádné podklady, ani cíl, kterého bychom chtěli v budoucnu dosáhnout,“ dodává.

Letošní ročník už mohl být i v Praze. Situace tomu ale nepřála. „Letos už jsme dokonce chtěli spojit síly i s Pražskou Drbnou a pokusit se oslovit i útulek v Praze. Bohužel nám nepřála doba a nejdříve jsme ani nevěděli, zda se vůbec bude konat klasický ročník v Olomouci. Vzhledem k situaci se nám to nepodařilo dotáhnout do konce, ale třeba se nám to za rok podaří,“ doufá Lucie.

Samotná Lucie má jeden svůj malý-velký sen do budoucna. „Mít svůj vlastní útulek pro pejsky by se mi líbilo. Zároveň ale vím, že je to sice velmi záslužná práce, ale také hodně náročná. Lidé, kteří v útulcích pracují, odvádějí neskutečný kus tvrdé práce. Já bych spíš chtěla dělat dočasné péče. Bohužel teď bydlím v nájemním bytě, proto se to nedá, ale je to takový můj velký sen do budoucna. Brala bych si pejsky k sobě po tu dobu, než by našli svůj stálý, nový domov. Ulevila bych jim tak od kotců, ve kterých jsou pejsci umístěni v útulcích. To je taková moje vize," líčí Lucka svůj sen. 

„Dočasky jsou mazec, ale vím, že mají smysl,“

„Sen je to určitě, jestli se zrealizuje, to je věc druhá. Pokud prostory budou, tak bych si pejsky do péče vzala moc ráda. Moc se mi ta představa líbí. Dočasky jsou sice mazec, protože člověk může dostat psa, který není vůbec socializovaný, mnohdy je ve špatném zdravotním stavu a starost o něj je náročná. Když ale člověk vidí, že se mu pejska podařilo vychovat a dokonce jde do nějaké rodiny, tak ho to ujistí v tom, že to má opravdu smysl,“ dodává.

A vzkaz samotné Lucie pro čtenáře Drbny: „Já bych si moc přála, aby se lidé chovali k hezky nejen k sobě navzájem, ale také ke zvířatům. Jsme na této planetě jenom jednou a měli bychom si ji chránit. Doba je sama o sobě zlá, tak aspoň my na sebe buďme hodní.“

„Nikdy, by sbírka nebyla tam, kde teď je, kdybych kolem sebe neměla tak super lidi“

Lucka náš velmi milý rozhovor uzavírá krásnou větou: „Celý projekt by vůbec neexistoval, kdybych kolem sebe neměla tak skvělé a supr lidi, které mám. Moc si jejich pomoci vážím a děkuju jim. Jde vidět, že to všichni děláme s láskou ke zvířatům.“

"Jo a ještě bych chtěla říct, že si moc vážím i toho, že jsi mě oslovila pro rozhovor do takové krásné rubriky," dodává Lucka.  A já jí moc děkuji, že mé pozvání přijala a také děkuji za velmi milé povídání!