PO STOPÁCH... Rudolfa II., císaře, který pobyl dvacet dní v Olomouci na závěr své korunovační cesty

Uměnímilovný Rudolf II. (vládnoucí v letech 1576–1611) navštívil Olo­­mouc na závěr své korunovační cesty po přivtělených zemích koncem června roku 1577 se svými bratry Matyášem a Maxmiliánem a byl tu uvítán s ne­ví­danou pompou.

Byl to však jen lesklý líc korunovační mince, rub představovaly požadavky moravských stavů, ně­které značně choulostivé. Moravané nejenže žádali, aby jim císař potvrdil stará privilegia (což byl akt obligátní), ale aby též legalizoval náboženskou svo­bodu pro moravské nekatolíky, a to byl požadavek konfliktní. Moravští stavové však netvořili jednotnou frontu, s potížemi se potýkalo i jejich i katolické křídlo, odmí­ta­jící jako svého vůdce olomouckého biskupa Jana XVIII. Mezona Telečského. V zápa­se s pro­te­stan­ty by­li nejagilnější olomoučtí jezui­té, kteří si u příležitosti Rudolfovy návštěvy vyžádali pří­tom­­nost svého vídeňského provinciála P. Maggia, zpo­věd­níka císařovny vdovy Marie. Olomoučtí radní vyšli císaři vstříc až do Chválkovic. Jezuité postavili u své koleje nádhernou slavobránu a je­­jich žáci, převlečení za anděly, génie a alegorie ctností, vítali císaře deklamací latinských veršů. Ovace se nesly v dynastickém duchu a jezuité jich využili k propagaci katolicismu mezi šlechtou, která se do­stavila z celé země, i mezi olomouckou obcí, „nasáklé kacířstvím“.

Olomoučtí hostili císaře Rudolfa II. přes dvacet dní. Dne 1. 7. 1877 jim Rudolf potvrdil českou listinou ve­ške­rá městská privilegia, svobody a milosti. Hlavním Rudolfovým mluvčím během jednání v O­lo­­­­mouci byl český kancléř Vratislav z Pernštejna. Císař souhlasil se vším, jen ne s náboženskou svo­bodou, a na tomto stanovisku také trval. Přísahu moravským stavům složil na sněmu 28. 6. 1577, urovnal rovněž jejich spory s olomouckým bi­sku­pem. Pak odcestoval do Prostějova, kde pobýval ještě 11. července, odtud zamířil do Vídně. Dne 22. 3 1581 rozšířil císař Rudolf II. promoční práva olomoucké jezuitské akademie i na studenty jiných univerzit, pokud se v Olomouci podrobí rigorózům.  

Redakce Olomoucké Drbny děkuje Vlastivědnému muzeu a autorům knihy Osobnosti Olomouckého kraje za možnost zveřejnění původních textů.