Dědic pohádkového jmění nebo blázen? Život a osud legendárního Donáta Izraela

Mládí

Donát Izrael, pravým jménem Leopold Čuda, se narodil roku 1902 v Dolánkách. V rodinném stavení vyrůstal se svou matkou až do poloviny padesátých let. Čuda se narodil matce za svobodna a tak jméno otce dlouho neznal, svůj původ pravděpodobně zjistil až později, ale to si povíme dále.
Když dospěl, začal pracovat v mlékárně, tam rozvážel na motocyklu mléko po okolních vesnicích. Když Donát zchudl, motocykl se přetransformoval do ikonického bicyklu, který se stal jeho atributem.

Donát boří komunismus

Přišel rok 1948 a k moci nastoupili komunisté. Život Leopolda Čudy dramaticky změnil směr.
Leopold se nechtěl začleňovat do systému a tak boj proti komunismu pojal po svém. Leopold vymyslel způsob, jak komunisty svrhnout, bohužel myšlenka to byla utopická a Čuda byl sám proti mase.

Jeden jeho přítel se ho jednou zeptal, kde zrovna pracuje. Leopold odvětil tím, že už nepracuje. Vysvětlil mu svou myšlenku. Když přestanou pracovat všichni, komunistický režim do půl roku padne.

A tak se Leopold stal kvůli své myšlence a vlastnímu niternímu odboji vyčleněncem. Komunisté byli stále u moci a Čuda se vyhýbal jakémukoliv zaměstnání. Dům v Dolánkách, kde přespával, se potupně stal skladištěm nejrůznějšího harampádí, které jezdil čas od času prodat do sběrných surovin. Staré železo vyjížděl hledat se svým ikonickým kolem, které bylo ověšeno desítkami tašek, brašen, plechovek a hlavně cedulí, podle kterých si vysloužil svou přezdívku Donát Izrael. Nejsymboličtější se stala právě značka Izrael, kterou měl upevněnou zezadu na nosiči. Své kolo většinou jen vodil vedle sebe, protože přes množství brašen nemohl na kolo nasednout.

Bez domova

Leopold se postupně přemístil do Olomouce, v té se zabydlel v teplovodním kanálu u Envelopy.
Traduje se, že Leopold byl vlastně jediný bezdomovec v celém socialistickém Československu. Čuda budil pozornost kolemjdoucích i bezpečnosti a tak byl dokonce i několikrát zadržen. Bezpečnost ho pak pravidelně zatýkala a držela dál od státních oslav a průvodů.
Zázemí často hledal v nemocnici ve Šternberku nebo psychiatrické léčebně. Tam se čas od času mohl vykoupat, dostal něco k snědku, umyl se. Tak Čuda přežíval ty nejtěžší chvíle.
Nakonec se dostal do Ústavu sociální péče pro dospělé ve Šternberku. Donát pro sebe dostal jednu místnost a tam ve věku devadesáti let postupně dožíval.

Smrt a odkaz

Leopold Čuda zemřel ve Šternberku v roce 1994. Dostáváme se k příběhu, který jsme nastínili na začátku článku. Víme, že se Čuda narodil své matce za svobodna, takže jméno získal po ní. Otázka je, kdo je otec.

Když byl Leopold v ústavu sociální péče, začal se zajímat o restituce olomouckého závodu MILO. Čuda chtěl získat majetek, který mu podle jeho názoru patřil. Kdo by ale věřil muži, který se pohyboval nejdříve na ulici a poté v psychiatrické léčebně.
Aby měl Čuda na závod nárok, musel by být syn majitele závodu Heikorna. Leopoldova matka byla v době, kdy otěhotněla, zaměstnána právě u Heikorna. Díky tomu může být tato teorie pravdivá a Čuda by mohl být Heikornovým synem, pak by měl na MILO opravdu nárok.
Čuda se také celý život hlásil k židovské národnosti, to může  také vysvětlovat onu legendární značku na jeho kole.

Nakonec se mi podařilo zjistit, že možná něco z majetku závodu dostal zpět, ale peníze nakonec odmítl. Možná to je ale jen další legenda, která o Čudovi koluje.
Donát prý chodil na pivo do hospody Na Bystřičce a Na růžek, tak kdyby někoho zajímal jeho příběh, může zkusit vyhledat starousedlíky, kteří si ho budou pamatovat.

Dnes už se pravda zjišťuje jen stěží. Můžeme se jen domnívat, jestli byl bezdomovec Leopold Čuda opravdovým dědicem olomouckého závodu. Po Leopoldovi zůstal chytlavý příběh o muži, který bojoval proti systému, i když jen ve své hlavě a spousta zážitků kolemjdoucích, kteří potkávali tuto postavičku v ulicích svého města.

Příběh o muži, kterého komunisti na prvního máje preventivně zavírali, příběh jediného bezdomovce v socialistickém zřízení.

Duch Donáta je v olomouckých ulicích přítomný dodnes, tak si někdy vzpomeňte na jeho příběh.