Olomoucké ulice jak je (ne)znáte – třída 1. máje

úterý, 11. října 2016, 18:55

Jedna z ulic vedoucích centrem Olomouce skrývá nepřístupnou kapli, je bývalým církevním zázemím a část její historie je i vojenského charakteru. Jejím prodloužením se město spojilo s Hodolany a dnes je plná restaurací a podniků.

Od roku 1841 nesla ulice název Coudní (Landrichterei) a byla tak pojmenována podle zemského soudu, jehož staročeské označení bylo cúda. Ten tehdy v ulici sídlil. V roce 1876 přejmenovali ulici na třídu Františka Josefa, který byl nejdéle vládnoucí panovník na světě a vladařil jak v Česku, tak i v Uhersku, Beátkách, Chorvatsku a na dalších územích.

Počátek nového tisíciletí přinesl i nové označení, a to především v souvislosti se vznikem Československa. Vznikla tak Štefánikova třída označená podle slovenského politika Milana Rastislava Štefánika. Ten vystudoval v Praze astonomii, která se tehdy vyučovala na filozofické fakultě, a získal tak doktorát z filozofie. Za dob studií se věnoval také publicistice, zajímal se o kulturu a literaturu. V době války získal v letecké škole diplom pilota. V roce 1955 pak bylo označení po něm nahrazeno třídou 1. máje, kterou je ulice dodnes.

V kontextu historického jádra města Olomouce nepříliš přiléhavé pojmenování po dni mezinárodně slaveném od roku 1890 jako Svátek práce, hodnotí Lexikon olomouckých ulic. Ale v dnešní době, kdy už nechodíme povinně mávat do ulic vlaječkami, je první květnový den chápán spíše jako svátek lásky, kdy partneři vyhledají rozkvetlou třešeň, aby se pod ní políbili.

Ulice je součástí bývalého Předhradí, společně s Wurmovou, Křížkovského a náměstím Republiky. To bylo jakýmsi protipólem královského města Olomouc, které začínalo dnešní Denisovou ulicí. V něm bydleli většinou měšťané a oproti tomu území Předhradí bylo částí aristokracie, zeměpanské vlády a církve.

Dodnes dochovaný důkazem toho je komplex staveb nacházející se na rohu s Wurmovou ulicí. Zde stojí takzvané Vikářské domy s otevřenou kaplí. Jedná se o areál s několika objekty, jejichž historie sahá až do 13. století. Jsou zde dva domy propojeny ohradní zdí a také kaple s krátkým vnitřním schodištěm. V tomto místě byly objeveny nálezy z doby Velkomoravské říše a dnes se jedná o chráněnou památku.

Každý z domů nese nějaké jméno. První z nich je vikářský dům, stojící na pravé straně od kaple. V něm žil vikář, což je duchovní zatupující například faráře nebo biskupa, který také pomáhá s úkoly a organizací. Do současné podoby dům proměnila až církevní přestavba v 19. století. Dnes v jeho prostorách funguje penzion Royal, který si jak z venku tak zevnitř zachovává historickou podobu.

Mezi domy je zahrada a v její středu stojí kaple. Vchod do ní je přímo z hlavní třídy, ale veřejnosti je bohužel nepřístupná. Po levé straně kaple stojí Dům Štěstí, který je jedním z mnoha kanovnických domů. Svého času zde bydlel kanovík, tedy jeden ze členů sboru kněží konajících bohoslužby v katedrále.

Hned na začátku ulice, u náměstí Republiky, stojí budova bývalých Hanáckých kasáren. Byla vybudována v polovině 19. století jako kasárna zákopnického pluku, a to na místě, kde předtím stával kartuziánský klášter. V roce 2015 se do budovy nastěhovalo velké množství různých úředních složek jako například Český statistický úřad, Česká obchodní inspekce, Ministerstvo životního prostředí a další, což přineslo značné problémy s parkováním v už tak přeplněném centru.

Na zdi budovy jsou tři pamětní desky. První visí hned vedle vchodu do budovy blíže k náměstí. Je věnována umučeným důstojníkům v druhé světové válce, zlatým písmem je vyjmenovává a dodává „padli jste, věční jste, živí jste v nás“. Hned na druhé straně vchodu je deska připomínající jednu z bitev první světové války, která se odehrála u dnes ukrajinského města Bachmače v březnu roku 1918. Třetí deska se nachází o kousek dál, po straně dalšího vchodu z hlavní třídy, a nese jméno Bolyaia Jánose, který žil v první polovině 19. století. Deska také prozrazuje, že jde o maďarského matematika, zakladatele neeuklidovské geometrie, který v Olomouci sloužil jako kapitán.

Místo, kde se dnes ulice rozděluje na dvě,na jedné z nich pokračuje třída 1. máje a na druhé je ulice Komeského, kdysi vedly městské hradby. Vznikla zde cesta a Olomouc se postupně spojila s Hodolany, které dnes tvoří městskou část.

Na třídě 1. máje sídlí zvláště mezi studenty velmi oblíbená Šagetárna, je zde také několik tradičních restaurací v historických budovách a v neposlední řadě i kluby a vinárny.