DRBNA HISTORIČKA: Historie olomouckých kin, která vznikla před rokem 1945

První stálé olomoucké kino bylo německé a zahájilo svůj provoz 22. dubna 1908. Jmenovalo se Divadlo Kinematograf. Druhé kino, později nazvané Elektrisches Theater der Turnhalle, vzniklo zásluhou tělovýchovného spolku Olmutzer Turnverein a promítat začalo 8. listopadu 1908. Pravidelná kinematografická představení se od roku 1911 konala i v českém kině Orania (původně Urania). Zřejmě největším biografem, který byl v Olomouci zřízen do roku 1918, bylo kino Edison, které poprvé přivítalo diváky 22. října 1913.
Počet biografů poté rychle rostl a v roce 1935 jich již bylo deset a uspořádaly celkem 6194 představení.

První zvukový film s názvem Jazzový zpěvák měl premiéru v roce 1927. V Českoslovenksu v roce 1930 existovalo deset zvukových kin, z toho dvě v Olomouci. Dokonce Kino Central se od roku 1929 mohlo pochubit první českou aparaturou vůbec.

Kinematografické divadlo zahájilo provoz v roce 1908 v budově Obecního domu na Horním náměstí č. 5. Představení se konala třikrát týdně a program kina čistě německého rázu se měnil každou středu. Kino ukončilo provoz v roce 1913, jelikož chyběly vedlejší místnosti, ventilace a nouzové východy nebyly dostačující.

V roce 1908 vzniklo zásluhou tělovýchovného spolku druhé stálé kino s názvem Atlantis. V kině se promítalo každou neděli a o svátcích v 15.30 a ve 20.00. Byly zde také rovněž pořádány večery pro pány. V důsledku nových kinopředpisů z roku 1912 přestal tělovýchovný spolek zvládat provozování kinolicence a vlednu 1913 složil svoji licenci. Během války byl sál využit pro vojenské účely. Po první světové válce byla tělocvična opravena a spolku byla opět prodloužena licence. Již na podzim roku 1918 se opět promítalo. Kino bylo zřejmě uzavřeno v roce 1933, kdy se již neobjevují jeho programy v denících Našinec a Pozor.

První stálé kino v Olomouci patřilo sochaři Josefu Hladíkovi a neslo název Kino Onrania. Provoz zahájilo v roce 1911 v pasáži domu č. 400 (tehdejším paláci Pražské úvěrové banky, dnes Edelmannův palác na Horním náměstí), který se nacházel na rohu nábřeží Vodní a Švédské ulice. Ve dvacátých letech promítala v budově kina Učitelská jednota, která jej přejmenovala na kino Kosmos, to se zaměřovalo především na filmy kulturně vzdělávací. Do příchodu zvukového filmu byly filmy doprovázeny živou hudbou, převážně hrou na klavír a na housle. V roce 1943 bylo kino přeměněno na kino Aktualita a promítalo pouze aktuality a kulturní filmy.

V roce 1926 zahájilo svou činnost Kino Central v nově postavené budově Dělnické akademie. O tři roky později byla v kině nainstalována první česká zvuková aparatura vůbec. Premiéra českého zvukového filmu v Olomouci proběhla v kině Central v říjnu 1930 a diváci mohli zhlédnout film Když struny lkají. Ve třicátých letech bylo kino hojně navštěvované vojáky. Před válkou se vedoucím kina stal Josef Šanta, který kino odmítl dobrovolně vydat Němcům, byl zatčen gestapem a v roce 1940 zemřel v koncentračním táboře. Od roku 1946 až do roku 1989 kino existovalo pod názvem Moskva. Poté mu byl opět navrácen původní název, pod kterým fungovalo až do roku 2005.

V říjnu 1913 byl zahájen provoz kina Edison v nově postavené budově na nároží České a Litovelské ulice (dnes náměstí Hrdinů). V roce 1925 koupilo budovu kina Družstvo českého divadla, čímž přešel dříve německý podnik do českých rukou. Od roku 1941 vlastnictví kina přešlo do rukou dosavadního ředitele, který kino provozoval až do jeho znárodnění v roce 1945. Pod názvem kino Mír fungovalo dál ještě několik desetiletí.

V Úřední čtvrti sídlilo od roku 1924 kino Apollo. Po roce 1945 se kino vrátilo zpět do rukou Okresní péče o mládež, která jej vlastnila již přede válkou. Ovšem již v prosinci téhož roku přešlo kino do majetku státu a správy národního výboru v Olomouci. Kino hrálo pof názvem Lípa, a to od roku 1948 až do roku 2005.
Tento dům č. p. 111 se však zapsal do dějin Olomouce jako významné kulturní středisko již mnohem dříve. Budova byla postavena již v roce 1888 a podnik dostal název U města Olomouce. Zajímavostí je, že se mu o několik let později začalo říkat U města Prahy a to z toho důvodu, že návštěvníkům byla zřejmě bližší česká Praha než německá Olomouc. V hostinci se pořádaly různé kulturní akce, a dokonce se zde hrálo i divadlo, poprvé v Olomouci zde zazněla třeba Prodaná nevěsta nebo Hubička.

Dalším kinem bylo kino Slavia, které se nacházelo v bývalém kanovnickém domě ve Wurmově ulici č. 5, jehož vznik sahá až do 12. století. Část budovy byla v roce 1912 upravena na tělocvičnu olomoucké katolické mládeže. Po druhé světové válce byla vedením kina pověřena Arcidiecézní charita v Olomouci, majitelka Ústavu pro těžce zmrzačené děti v Tršicích. Výnos kina měl být poté věnován čistě sociálním a humánním účelům trpících dětí. Kino zaniklo pravděpodobně koncem 40. let.

Majetkem Dělnické tělocvičné jednoty v Hodolanech bylo kino Helios, které bylo založeno ve třicátých letech. Po roce 1945 bylo podobně jako všechna ostatní kina převedeno do majetku státu a správy Národního výboru v Olomouci. Pod názvem Hvězda fungovalo až do roku 1976.
V Hodolanech fungovalo od roku 1930 do roku 1949 také kino Adria.

Ve Chválkovicích bylo ve třicátých létech založeno kino Sokol, které bylo majetkem TJ Sokol Chválkovice. Po roce 1945 bylo znárodněno a pod názvem Oko fungovalo až do roku 1967.

Posledním klasickým kinem v Olomouci, ve kterém se stále promítá, je kino Metropol, které bylo založeno v roce 1933 v budově, která byla dříve využívána jako sídlo mnoha firem. Po rekonstrukci to bylo největší kino v Olomouci s kapacitou 999 sedadel. Provoz kina byl zahájen 6. května 1933. Činnost spolku a kinolicence zanikla v roce 1942 a kino bylo nadále provozováno německým Vermogensamtem. Od doby svého založení kino několikrát změnilo svůj název. Založeno bylo jako Bio Sokol pod vedením Družstva pro stavbu Sokolovny, o něco později se přejmenovalo na Světozor a poté na Pohraniční stráže. Po revoluci se oživil název Metropol, pod kterým jej neoficiálně vnímali už Olomoučané ve třicátých a čtyřicátých letech.