DRBNA HISTORIČKA: Pětasedmdesáté výročí obětí holokaustu. Jak na tuto tragédii vzpomíná Olomouc?

Pád a utrpení židovského národa v Olomouci potažmo v celé republice předznamenalo vypálení olomoucké synagogy hned první den nacistické okupace v roce 1939. Další tři roky byli židé postupně zbavováni svých práv i majetku v rámci norimberských zákonů. Zejména takzvaný Zákon o ochraně krve židovskou populaci diskriminoval a mimo jiné vedl až ke genocidě monstrózních rozměrů napříč celou Evropou.

 V pozdější fázi války přistoupilo nacistické Německo k systematickému vyhlazování Židů, ale i politických vězňů a dalších pro režim nepohodlných osob v takzvaných vyhlazovacích táborech. Tento osud čekal i řadu Židů z Olomouce a okolí. V roce 1942 vyjely z Olomouce čtyři transporty do Terezína a později do vyhlazovacích táborů. Poslední transport vyjel až v roce 1945. Celkově nacisté z Olomoucka deportovali 3 498 lidí, značná část se zpět už nikdy nevrátila. Židovský den připomínky obětem holokaustu s názvem Jom ha-šo’a v Olomouci každoročně slaví v obřadní síni židovského hřbitova v Neředíně. Tryzna letos vychází na 20.-21. dubna. Ve vyhlazovacích táborech po celé Evropě bylo zabito na tři miliony Židů, podobný počet nacisté zavraždili mimo tyto tábory. Dohromady v tomto období bylo zabito přibližně šest milionů židů, tedy dvě třetiny jejich celkové populace v Evropě.

 Po roce 1945 přeživší holokaustu obnovili židovskou obec v Olomouci. Ta ale díky poklesu židovské populace a změně v krajském zřízení vydržela jen do roku 1962. Ta byla obnovena až po Sametové revoluci v roce 1991. Současná židovská obec tak v Olomouci existuje pouhých 29 let ačkoli zde Židé přebývají už od 11. století. První velký příznak antisemitismu přinesla polovina 15. století, kdy bylo kvůli vlivnému františkánskému kazateli Janu Kapistranovi z města vyhnáno veškeré židovské obyvatelstvo. Až na výjimky tento zákaz trval po další čtyři století až do roku 1848, kdy židé začali postupně nabývat svých plných občanských práv.