BLOG: Mámy nemají v parku mísu

Moje milé, milované Město,

tohle je otevřený dopis na velmi otevřené téma, takže nebudu zbytečně chodit kolem horké kaše. Jsem máma malého chlapečka a přála bych si v Čechových sadech hajzlík a umyvadlo s tekoucí vodou. Ne každý totiž může v Čechových sadech močit takzvaně „na Čecha“, i když stromů je tu samozřejmě dost pro nás pro všechny. Vím. 

Řekla bych, že v minulosti tu možná i byl – posprejované obvodové zdi bunkru u vstupu z ulice Palackého leccos naznačují. Ono, co si budeme povídat, stál docela strategicky: u silnice, poblíž cyklostezky a dětského hřiště, zároveň dost daleko od záchodů ve Smetanových sadech. Dnes je tu ovšem bohapusté nic.

Většinu rodičovské dovolené trávím na dětském hřišti u Ušatého domu. Denně se tu protočí, prohoupají a proklouzají desítky rodičů s dětmi. Místní workoutové hřiště je plné skoro nepřetržitě, cyklostezka praská ve švech, pěších je tu jak na Václaváku… Určitě tak nejsem jediná, komu tady důstojné sanitární zařízení, hodné stotisícového města, chybí.

Nechejme ale urbanismus stranou. U nás, dospěláků, se kapacita močového měchýře pohybuje mezi 600 a 1200 mililitry. Je stejná pro všechny – ať sedíme v zastupitelstvu, v radě města či na pískovišti. Asi také, Město, víš, že tělo s impulsem k močení nečeká až do úplného naplnění močového měchýře, na malou se nám může začít chtít už ve chvíli, kdy je uvnitř necelý půl litr tekutiny! A teď se, Město moje, podrž! Existuje i něco, čemu se říká syndrom hyperaktivního měchýře, kdy lidi musí na malou i mnohem častěji!!! To naštěstí není můj případ, a já pevně doufám, že nic podobného netrápí ani žádný z Tvých městských orgánů. I tak mi ten hajzlík v parku docela chybí…

Nemusí to být nic nóbl, žádné hogo fogo, květinovou výzdobu klidně ponechejme na Trojici… prostě jen nějakou tu keramickou mísu, nad kterou bych si mohla, Město moje milované, čapnout, a… ehm, víš co… Myslím, že by to ocenily i všechny děti, které musí chodit čůrat do křoví u hřiště a rodiče je tu utírají vlhčenejma… Město, vždyť nás tu žije přes sto tisíc! To je víc než sto tisíc močových měchýřů, které se ničím neprovinily, a přesto se pro ně v Čechových sadech nenajde jeden jediný hajzlík! Ani ta blbá Tójka.

A teď si, Město, třeba vezmi, kolik peněz vyhodíš za všechny růže, které se rozdávají na vítání občánků, a které zvadnou dřív, než si je rodiče přinesou domů. Přitom… už během focení miminek v obřadní síni Ty i já dobře víme, že z každého malého občánka vyroste někdo, komu se dřív nebo později v parku bude chtít čůrat. Tak to prostě je. S tím nic nenaděláme. Teda já s tím nic nenadělám. Ty, Město, můžeš!

Člověk bez inkontinence prý dokáže vydržet nečůrat, přestože se mu chce, poměrně dlouho, zdraví jedinci ale v měchýři udrží jednorázově asi litr moči. Pravidelné zadržování močení se ovšem, jak jistě víš, nedoporučuje. Může být příčinou zánětu močových cest nebo znečištění cest v parku.

A tak Tě, Město, snažně prosím… za nás za všechny, co by nám hajzlík v parku udělal větší radost než nová věžička radniční věže. Zkus, prosím, nějak promyslet, jestli by tato nebo některá z budoucích městských vládnoucích garnitur na veřejné záchody v Čechových sadech nezvládla našetřit. Zadlužovat se kvůli tomu samozřejmě nemusíme. Prostě… korunka ke korunce… cihla k cihle… toaleťák k toaleťáku. Bylo by to jednoduše prima.

A vy, lidičkové, co byste chtěli taky hajzlík v parku, prosím, sdílejte tento článek.