OLOMOUCKÝ ZÁPESNÍK 4#: Psí zápasy

Jednou večer k nám takhle přišel Kuba se Samanthou. To je ta větší čuba na fotkách. Samantha je zo Slovenska. Je jí asi rok, byla týraná a podle toho se taky celej život chová. Je to ustrašené, rozvážné, ale zároveň takové hodné děvče, které se nenechá pohladit od cizích lidí a říkáme jí autista, protože možná trochu je.

Kambodža, o které je tenhle blog, je zase pravý opak Samanthy. Je to malá neřízená střela a docela svině. Při hraní používá drápy a zuby. Na ulici je přítulná ke většině kolemjdoucích, mazlí se ochotně s každým a neměla by problém s tím, kdybychom ji prostě nechali někde na ulici. Jelikož je roztomilá, za dvě minuty by určitě měla novou rodinu, kterou by terorizovala místo nás.

Ale zpátky ke krátkému příběhu. Sedíme s partou kolem stolu, kecáme, jíme jídlo, pijem víno nebo pívo a kolem nás zápasí psi. Kambodža celkem úspěšně odvrací útoky obří Samanthy a je to kvalitní podívaná. Samantha jde zkušeně po krční tepně, ale Kambodža míří svoje útoky jen na Samantiny nohy, protože výš nedosáhne.

Probíhá celkem krutý souboj. Ještě jsme ani nevypsali sázky a vtom Samantha vběhne na gauč, přeskočí stůl a dopadne zase zpátky na zem. Kambodža ji následuje, vběhne na gauč, přeskakuje stůl, ale v letu si uvědomí, že na to nemá, protože je malá a prostě spadne do občerstvení na stole. Rozbije skleničku vína, to víno jí teče po hlavě a po ksichtu a ona mrká, protože to víno vůbec nechce mít v očích. Mrká úplně stejně, jako byste mrkali vy, kdybyste měli víno v očích a ruce byste měli svázaný za zády. No jenom si to zkuste.

Všechno ale dobře dopadlo. Kambodžu jsme vykroutili, víno utřeli, střepy posbírali a povídalo se dál. Fotky jsou z jiného psího zápasu, který dopadl vítězně pro Samanthu. Ta potvrdila roli favorita a vyhrála na body. Z pozice rozhodčího jsem zápas musel ukončit, když Kambodža ležela na lopatkách už moc dlouho. Věcné ceny jsem nikomu nepředal, obě čuby si za souboj odnesly lehké pokárání.