MATKA NA TAHU: Třicet je lepší než osmnáct. Někdy

Snažím se tak vehementně, že mi na tvář stříkají kapky z té odporné houby, kterou sklo čistím. Je mi osmnáct, vlastně ne, ještě ne, je mi sedmnáct a brigádničím jako umejvačka oken na benzínce. Chci totiž oslavit svoje osmnáctiny ve velkým stylu. Prostě mejdlo. Plánuju za něj utratit třeba i všechny prachy, který si tady na těch galejích vydělám. Až mi totiž bude třicet, budu už patřit do starýho železa a všechno bude stát za ho... Za prd.

Plnoletou, a tudíž děsně svobodnou, se stanu den před Štědrým dnem. Já vím, je to vopruz, mít narozky v tenhle den, jak mi každej nezapomene při každý příležitosti připomenout, ale v děloze jsem ještě neuměla plánovat. Ha, ha. Ale mejdan to byl fakt velkolepej. Dostala jsem obleček králíčka, tancovala jsem go - go taneček u tyče a jen nějakým záhadným způsobem se nepoblila...

Co je? Na tvář mi dopadají další kapky z té nechutné houby. No jo, ale tyhle nějak lepí. Zamrkám. Nic. Tak ještě jednou, dvakrát, třikrát. Už! Tyhle kapky nejsou z odporné houby, jsou ze šampaňského. Už mi totiž není ani sedmnáct, ani skoro osmnáct, ale čerstvých třicet. Nemeju okna na benzínce protivnejm paničkám, ale stojím v sále plném přátel, kteří se kvůli mému nostalgickému králičímu narozeninovému rozmaru převlékli do kostýmů a zpívají mi hodně štěstí, zdraví... Manžel drží v náručí našeho ani ne ročního syna Josefa. Jsem dojatá, opět těhotná a sensibilní.

Je to divný, ale vůbec si nepřipadám jako starý železo. Vážení, to pravý mejdlo totiž nebylo v osmnácti, ale teď. A co víc - tentokrát jsem se i pozvracela!

Přeji krásný nový rok, snad Vás budu bavit. Dana