pátek 22. listopadu 2024
Cecílie
čtvrtek, 11. května 2017, 15:00
Z lidí, kteří poslouchali v 70. letech rádio Svobodná Evropa, by se našlo jen málo jedinců, kterým by jeho hlas nepřišel aspoň trochu povědomý. Ten ale u Karla Kryla získal tvář až o téměř dvacet let později, když měl během probíhající revoluce v tuzemsku koncerty, na kterých prvně vystupoval jako proslulý písničkář. Karel Kryl si ale vytouženou svobodu neužíval, a i kdyby chtěl, tak si ji nemohl užívat dlouho. Ze světa odešel už v roce 1994. Jeho písničky však v hlavách Čechů napevno zakotvily.
Vždyť, kdo by si aspoň jednou v životě u táboráku nezazpíval Morituri te salutant, Anděla nebo Bratříčku, zavírej vrátka.
Bratříček Karel se narodil během druhé světové války v roce 1944 do rodiny, která se věnovala knihtisku. Jeho děda – Karel Kryl nejstarší – tuto tiskárnu sám založil a po jeho smrti ji převzal Karel Kryl starší. Dlouhé roky budovaný podnik s velkou tradicí ale ze dne na den skončil po perzekuci komunistů v roce 1950. Před zraky celé rodiny Krylů byla tiskárna úplně zničena. To nejmladšího Karla Kryla velmi poznamenalo, ale zároveň mu ukázalo, jak přemýšlet o spravedlnosti a přistupovat ke krutému režimu. Od té chvíle šel proti proudu…
To, že byl společnosti „nevyhovující“ se odrazilo i na studiu, protože musel odejít na školu až do Bechyně, kam právě nepohodlní lidé mířili. Celkově to neměl jednoduché. Působil celkem nevýrazně, čemuž napomáhal i jeho velmi malý vzrůst. Karel Kryl měřil pouhých 157 cm. Možná proto se snažil nějakým způsobem v pubertě výrazně prosadit. A tak zkusil dráhu hudebníka, už v patnácti složil svoji první píseň. Následně pracoval v keramičce, kde svého kreativního ducha rozvíjel jiným způsobem než texty a notami. Byl totiž také velice zručný, a tak z hmoty vytvářel nápadité tvary.
Během „teenagerského“ období poznával opuštěnou a drsnou krajinu Sudet, kde pracoval. Právě ta mu dala námět k písni Anděl. V pohraničí totiž rozmlácených kostelů bylo hodně.
Pak přišla vojna, která pro něj znamenala velké trápení. To při jeho odchodu z kasáren jen doložil jeden major, který prohlásil: „Byl jste nejhorším vojákem Varšavské smlouvy.“
Šedesátá „povojnová“ léta se u Karla Kryla nesla ve znamení koncertováním na malých městech, kde hrál písně, které převážně sepisoval ve vlacích. Ale že by tehdy byl na roztrhání, to se říct nedalo, protože jeho hudba působila zvláštním dojmem, na který nebyl nikdo zvyklý. Vždyť písně měly blíže spíše k básním než k hudbě.
21. srpna však přijely „zelené maringotky“, chcete-li tanky, vojsk Varšavské smlouvy. A právě se sovětskou okupací raketové rostla popularita rodáka z Kroměříže. Karel Kryl se tehdy účastnil následujících studentských stávek, na kterých návštěvníky, především písní Bratříčku, zavírej vrátka, která naprosto vystihovala nastalou situaci v Československu, ale i jeho jedinečným hlasem, naprosto zaujal. Dokonce natolik, že si ho někteří nahráli. A nahrávky nikam nezapadly, naopak se dostaly do Polska, kde se stal Kryl snad ještě oblíbenějším a slavnějším zpěvákem než u nás.
Sám si tou dobou slavný vůbec nepřipadal. Když přicházel na svůj koncert, tak se ho prý prodavačky ptaly: „Chlapečku, máš lísteček?“
Situace v tuzemsku nebyla vůbec růžová, ale vše bylo ještě horší poté, co se v roce 1969 stal generálním tajemníkem Gustav Husák. Karel Kryl byl ze všech událostí, které se tou dobou v Československu děly, naprosto zdrcen. Navíc se stahovala jeho díla a mnoho lidí mu odříkávalo koncerty…
„Těžko si zvykat na život v kleci,“ prohlásil Kryl později.
A tak se v září téhož roku rozhodl emigrovat do Německa. Bylo to za pět minut dvanáct. Hranice byly zavřeny o týden později.
Začátek života mimo domov pro něj byl velmi krušný. Úplně jiné prostředí, neznalost jazyka a samota rozhodně není nic příjemného.
Karel Kryl byl ale v Německu ikonou exilu. V rádiu Svobodná Evropa sice nikdy nebyl zaměstnán na plný úvazek, ale působil v něm jako sportovní redaktor, politický komentátor nebo uvaděč hudebních pořadů, a to mu stačilo k velké slávě „za oponou“. V době normalizace se totiž v tuzemsku staly jeho písně jakýmsi hudebním symbolem a v Polsku, kde rovněž bojovali s totalitním režimem, se jeho hudba dokonce začala předělávat do polštiny. Sám s Poláky velmi soucítil především pro jejich odvahu a bojovnost, kterou Češi naopak nějak neoplývali.
Hlas písničkáře, básníka, ale i sochaře se stával proslulým. Ne všichni už ale znali vlastní podobu Karla Kryla.
V Německu se také zanedlouho ženil, ovšem svazek s manželkou Evou zkrachoval po pouhém roce.
V Polsku mezitím lidé prožívali s písničkami Karla Kryla období naděje. Léta běžela a u východních sousedů se konaly první demokratické volby a s tím skončila i dlouholetá Krylova anonymita.
V roce 1989 vystoupil na festivalu ve Vratislavi, kde na něj čekala obrovská přízeň fanoušků. Netrvalo dlouho a dočkal se svého prvního velkého vystoupení i v Československu, kam se dostal především kvůli tomu, aby se zúčastnil pohřbu své matky. Davy lidí malého muže během Sametové revoluce doslova hltaly. Na znamení toho, že je totalitním časům konec, vystoupil s národním umělcem Karlem Gottem na balkóně na Václavském náměstí, kde společně zazpívali hymnu.
Vypadalo to, že Kryl musí být šťastný. Dočkal se svobody a mělo být už jen dobře.
Ale právě porevoluční období bylo zřejmě největším písničkářovým zklamáním v životě. Nepohodl se s prezidentem Havlem, kterého například kritizoval za to, že nemůže vládnout někdo, kdo není schopný si okolo sebe vytvořit tým, který by mu nedovolil vzít si na inauguraci tak krátké kalhoty. Navíc Kryl tak nějak očekával, že se bude moct zapojit do politiky. Ovšem Havel ho prakticky odmítl s tím, že potřebujeme někoho, kdo bude skládat a psát písničky.
Zklamání z celkové vývoje událostí u Kryla nabíralo na obrátkách a nic na tom nezměnila jeho druhá svatba, když si vzal dlouholetou německou partnerkou Marlene.
Byl čím dál tím častěji naštvaný, agresivní, čemuž jen přispěl rozpad Československa, který nesl velmi těžko. Nikam nechodil, zůstával doma zapšklý, a tím, jak celkově prožíval všechny poslední zprávy ze své domoviny vlastně šel infarktu naproti.
Ten ho dohnal 3. března 1994 v pouhých devětačtyřiceti letech. Karel Kryl zemřel v německém Mnichově.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat.
