pondělí, 18. července 2016, 10:00
Lidé míří do německého Bavorska především v říjnu na proslulý Oktoberfest. V letních měsících však turisté mají jiný cíl, a já se vydal s nimi. Kehlsteinhaus neboli Orlí hnízdo je úchvatná stavba na vrcholku hory v Alpách, která rozhodně stojí za návštěvu.
Do Německa jsem přijížděl s domněním, že je tam všední den, navíc školáci ještě nemají prázdniny, a tak v jedenáct hodin dopoledne budu na místě téměř sám. Hned příjezd na parkoviště mě ovšem vyvedl rychle z omylu. Jelikož byla všechna parkovací místa obsazená, byl jsem rád za vůbec poslední místo na trávníku, kam lidé parkovali „na drzouna“. Jinde to už opravdu nešlo. Zajímavé je, že na Orlí hnízdo jezdí snad celá Evropa, protože zaparkovaná auta měla SPZ skandinávských zemí, Velké Británie, Nizozemska a spoustu jiných států. Musím se ještě ovšem vrátit o kousek zpět. Když vyjíždíte z města Berchtesgaden na zmíněné parkoviště, celkem vás vystraší značka se stoupáním pod úhlem 24 %. Takovou jsem v životě nikde jinde neviděl a asi ani už neuvidím. Ještě více mi ale překvapilo to, že abyste se k parkovišti vůbec dostali, musíte podřadit na „jedničku“, jinak by se auto zastavilo.
Dále jsem se cítil velmi zaraženě, když jsem viděl fronty, ve kterých stáli lidé, aby si zakoupili lístek na autobusy, které vás vyvezou o sedm set metrů výše. Nicméně počkat si několik minut se opravdu vyplatilo. O tom jsem se přesvědčil hned, když autobus začal zdolávat obrovské převýšení, a já jen zůstával v údivu, jak je možné, že se v takovém stoupání vůbec nezastaví. Šest a půl kilometru dlouhá cesta vede po úzké silničce, přes pět tunelů a nabízí vám krásné výhledy na údolí, nad kterým se vyčnívají alpské dvoutisícovky.
Zhruba po patnácti minutách autobus zastaví sto čtyřiadvacet metrů pod Orlím hnízdem. Předtím než budete pokračovat, musíte nahlásit čas, kdy budete ze stanoviště odjíždět zpět o sedm set metrů níže. Je celkově třeba pochválit systém, jakým celá doprava na Orlí hnízdo funguje. Zbylou výšku musíte vyjet výtahem, ke kterému se dostanete zhruba sto metrů dlouhým tunelem. V něm si počkáte (opět) ve frontě. Na úplný vrchol zvládla kabina výtahu pro čtyřicet lidí vyjet za čtyřicet vteřin a pak už jsem mohl obdivovat opravdu dech beroucí výhledy na okolí. Je třeba připomenout, že sám Hitler ve svém sídle v Alpách byl jen párkrát. Když vezmeme v potaz, že byl klaustrofobik a měl strach výšek, tak se při návštěvě Orlího hnízda ani není čemu divit.
Lidé se rozprchnou po celém kopci, kde pořizují mnoho a mnoho fotek, nebo se uchýlí do restaurace, která se tvoří velkou část chaty. Proto nečekejte žádné místnosti, které by připomínaly to, že toto sídlo patřilo zřejmě nejslavnějšímu muži Druhé světové války.
K nádherným panoramatům všude kolem ani není potřeba něco psát. Snad jen to, že když jste zde, tak si opravdu připadáte jako orel, který má postavené hnízdo na luxusním místě.
Naštěstí na cestu výtahem dolů čekáte ve frontě mnohem kratší dobu, protože lidé se nahoře rozprchnou po celém vrcholu, aby si pořídili mnoho fotek. Navíc většina z nich se pak uchýlí do místní restaurace.
Rozhodně doporučuji toto místo navštívit, ovšem nevydávejte se na Kehlsteinhaus o víkendu. Lidí zde bylo opravdu mraky i ve všední den.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat.