Drbna běží: Základem je rozhodnout se!

Pokud se mám přiznat k úplné pravdě, jak vlastně došlo na myšlenku zúčastnit se olomouckého půlmaratonu, doznávám se, že to nebylo v úplné střízlivosti. Vlasně to bylo v hluboké opilosti, kdy jsem se známým po "pár" vypitých pivech filozofoval o tom, jak včlenit do našich životů nějakou další, smysluplnou činnost. Padl slovo půlmaraton, chemie mužského ega přimíchala domluvu na tři tréninky týdně, a taky velký kus odhodlanosti...

..., který ale nevydržel dlouho. Třídenní režim jsem vydržel tři týdny, pak jsem běhal už jen týdny dva, a nakonec to došlo tak daleko, že jsem běžecké tenisky nenazul už měsíc.

Abyste rozumněli, sport mi cizí není. Přes deset let jsem dělal závodně atletiku, běhal jsem však jen krátké sprinty. Jednou v životě jsem běžel čtyřstovku, a tu jsem si v cíli prodloužil ještě o sto metrů na nejblizší záchod - tak moc mi bylo špatně! Takové příběhy mne utvrdily v tom, že dálkový běžec ze mne nikdy nebude. Ale! Když už jsem to u toho piva slíbil, rozhodl jsem se, že to nevzdám. A jako motivaci mi k tréninku poslouží právě tento blog, v kterém se o mé zážitky z tréninku budu dělit s vámi - čtenáři Olomoucké Drbny.

Čtěte tento blog pozorně, neboť na konci tohoto seriálu se vám budou možná informace o mém tréninku hodit v soutěži, která příjde s časem těsně před půlmaratonem v Olomouci, a také rovněž před mým soudným dnem.

Takže mějte oči na šťopkách, přístě se ohlásím s prvními dojmy ze "znovuobjeveného" tréninku! Běhu zdar!